K iniciativě Impuls 99
Česká společnost musí nabýt schopnosti sama o sobě mluvit
Jan Čulík
Znovu opakuji, co jsem napsal ve své přednášce pro schwarzenberské setkání v Teplé v říjnu 1995 (viz Britské listy dne 27. března 1998):
Dvě nejdůležitější odvětví, jejichž řádné fungování je životně nutné pro zdárnou existenci každé demokracie, jsou sdělovací prostředky a školství. Sdělovací prostředky umožňují ve fungující demokracii národu nezbytnou sebeanalýzu, školství pomáhá mladým lidem, aby dokázali nové myšlenky a podněty dobře pochopit a utvořit si na ně samostatný názor. Školství a sdělovací prostředky jsou pro národ nástroje řeči. V České republice je tento nástroj ochromen, takže systematická veřejná debata o klíčových otázkách národního zájmu neprobíhá.
Přečtěte si tuto přednášku, zabývá se tématy, o nichž nyní přemýšlí dosti podobným způsobem i výzva Impuls 99. Tehdy, před čtyřmi lety, mi čeští intelektuálové za tuto přednášku strašně vynadali a pan profesor Zdeněk Pinc mě srovnal s Hitlerem.
Upozorňuju také na rozhlasovou debatu, kterou jsem vedl v říjnu 1995 na tatáž témata s Ivanem Kytkou a Ondřejem Hausenblasem ve Svobodné Evropě, než mě Pavel Pecháček vyhodil pro přílišnou svobodomyslnost (pořad se vysílal bez jeho vědomí).
Jsem velmi rád, že se nyní čeští intelektuálové problémy, o nichž jsme tehdy hovořili, hodlají zabývat seriózně. Dana Cihelková ovšem dosti skepticky poukazuje ve včerejších Britských listech na to, že mezi signatáři této výzvy je kromě lidí, kterých je možno si vážit, i celá řada jmen dosti zdiskreditovaných.
Jenže ze společnosti nelze nikoho vylučovat a pokud si i tito lidé nyní upřímně uvědomili, že je takovéto iniciativy zapotřebí, je velmi vítané, budou-li se na její práci poctivě podílet.
Proti pěti hlavním bodům výzvy nelze nic namítat, snad až na to - a to je důležité - že body výzvy jsou mlhavé. Rád bych viděl konkrétnější návrhy, jak budou signatáři tato svá zbožná přání realizovat.
V pojetí českých intelektuálů, podporujících tuto výzvu, však existuje určitý pojmový zmatek. Občanskou společností chtějí nahrazovat profesionální politickou činnost - která je však definována otevřeným bojem o moc. Občanská aktivita, kterou podnikají lidé ve vesnicích a malých městech, je poněkud jiného ražení než usilování o politickou moc, jemuž se věnují profesionální politikové.
Proč není ve výzvě nic o špatné kvalitě českých sdělovacích prostředků, která je podstatou všech nynějších problémů ČR?
Je poněkud deprimující, že signatáři výzvy Impuls 99 jak se zdá nepochopili - anebo pokud to vědí, do své výzvy to nezahrnuli, ačkoliv je to bezesporu úplně základní věc - že současná česká společnost ztratila dar analytické řeči.
Česká společnost neumí o sobě komunikovat. Neumí efektivně rozbírat hromadící se problémy a hledat řešení prostřednictvím jasného a racionálního jazyka. Česká společnost je němá, a proto bezmocná.
Komunikaci za komunismu blokoval ideologický stranický žargón - jak známo, bylo nebezpečné se od něho odchýlit a hovořit normální lidskou řečí. Ideologický marxistický jazyk nahradil po pádu komunismu jazyk povrchní konvenčnosti, pseudokonfliktních politických střetů v médiích a jazyk reklamy, jazyk pokleslého přesvědčování o předstírané upřímnosti.
Jsem přesvědčen, že pokud chtějí čeští "intelektuálové" učinit pro českou společnost něco dobrého, měli by se v první řadě zaměřit systematickou kritikou na nekvalitní sdělovací prostředky a donutit je k výraznému zlepšení. Nechť přinášejí příklady ze zahraničí, třeba z oné britské veřejnoprávní BBC, kterou tak často cituji a doporučuji, a dožadují se jejich napodobování. Nic se v české společnosti nepohne, dokud se podstatně nezlepší sdělovací prostředky.
Dalo by se začít i drobnostmi - kdyby třeba začal Český rozhlas přebírat nejzajímavější zahraniční reportáže z pořadu britského rozhlasu From our own correspondent. Určilo by to novinařině v určitém sektoru žurnalistické práce velmi pevnou laťku.
Občané mají pocit, jak praví výzva, že "mnozí naši politici nezacházejí odpovědně s mandátem, který od občanů obdrželi", právě proto, že sdělovací prostředky neplní roli "hlídacího psa demokracie" a nepřidržují politiky na základě vlastní investigativní práce k tomu, aby svůj mandát řádně plnili, anebo byli donuceni k odchodu. Slyšel jsem včera v Praze informované názory, že české sdělovací prostředky jsou tak špatné, protože jsou čeští novináři líní vyhledávat si samostatně informace. Nemusejí. Nikdo to po nich nechce. Vystačí s pár neobjevnými frázemi.
Školství - nejen přístup do škol, ale i možnost studovat v zahraničí
Velkým problémem České republiky je její jazyková a civilizační uzavřenost. Na konvenční, druhořadé scéně kolují znovu a znovu otřepané myšlenky bez konkurence ze zahraničí. Ta je vyřazena jazykovou bariérou. Česky si můžeme "doma" plácat, cokoliv chceme. Nikdo nás nechytí za slovo a nepoukáže na naše nehoráznosti, tak, jak by k tomu okamžitě došlo, kdybychom se vytasili s týmiž pošetilostmi na mezinárodní scéně.
Je velmi důležité, aby byli mladí lidé z České republiky vystavováni takovéto ostré mezinárodní konkurenci, aby se naučili, jak to ve světě chodí, a aby se stali plnohodnotnými, rovnými partnery lidí ze západních zemí. Je nutno se za každou cenu vyhnout tomu, aby byly z mladých Čechů špatně placené, manuální námezdní síly, hovořící v zahraničním kontextu světovými jazyky lámaně a se špatným přízvukem.
K tomuto účelu by iniciativa Impuls 99 měla vyvíjet nátlak na českou vládu, aby umožnila, efektivními dohodami se západními státy, které by měly mít samy velký zájem o "pozápadnění" střední Evropy, co největšímu počtu mladých lidí z ČR studium v západní Evropě. Tento důležitý bod ve Impulsu 99 také chybí.
Problém jazyka
Velkou naději nevyvolává zrovna to, jakým jazykem je výzva Impuls 99 napsaná.
Máme-li být schopni začít hledat řešení současných českých problémů, měli bychom v první řadě umět se o věci jasně a nešroubovaně vyjadřovat. Vítám dobrou vůli autorů a signatářů výzvy zlepšit nynější situaci české společnosti, měli by ale asi začít úsilím vytvořit si přístupný, jasný a neokázalý jazykový styl.
Výzva je totiž místy psána šroubovaně pseudointelektuálským jazykem s mírným snobským podtextem, který, tuším, občany České republiky zrovna neosloví. Intelektuálové totiž lidem v ní kontextuálně dávají najevo svou nadřazenost.
Čeští intelektuálové by asi měli mít menší tendenci lidi mentorovat a víc by je měli poslouchat. Lidi mají zdravý rozum a jsem si jist, že kdyby se více prostoru dostalo hlasu mimopražských občanů, objevila by se celá řada nových, rozumných myšlenek. V některých venkovských obcích České republiky je, jak se zdá, občanská společnost daleko víc rozvinutá, než se možná pražským intelektuálům zdá.
Potíž je, že všichni vědí, že intelektuálové v ČR nikomu nadřazeni nejsou, takže jazykový styl výzvy působí poněkud odtrženě od skutečnosti.
Výzva obsahuje celou řadu typických dnešních jazykových prohřešků. Abych nemluvil pouze obecně, uvádím několik příkladů. Neobviňujte mě z jazykového pedanství: opakují, že první zásadou efektivní komunikace je vyjadřovat se jasně, racionálně, konkrétně a nezašmodrchaně, bez snobského kontextu.
Zde je text výzvy Impuls 99 ještě jednou.
Dovolil jsem si v něm označit formulace, které nevyvolávají zrovna občanskou důvěru, buď v důsledku špatného stylu nebo nepřesného či nepořádného vyjadřování. Podrobnější poznámky viz níže, pod textem. JČ
Impuls 99: Pozvání k celospolečenské diskusi o směřování společnosti
V důležitých okamžicích dějin opakovaně zazněly z prostředí kulturního a duchovního života naší země výzvy k odpovědnosti, oslovující celou společnost; jsme přesvědčeni, že taková chvíle uzrála i nyní. Máme starost o stav naší země.
Naše republika se vydává směrem, který může vést jak k zmaření nadějí na brzkou integraci do evropských struktur, tak k prohlubování negativních jevů v ekonomické, sociální, právní i morální oblasti.
Jednou z hlavních nadějí polistopadového vývoje bylo otevření veřejného života občanům, jejich sdružením, společenstvím a obcím. Do společnosti se tak začal vracet zájem o veřejný život a o účast v něm. Již několik let jsme však svědky opačného vývoje: veřejný život se uzavírá občanům a nevládním institucím, začínají ho stále více ovládat velké politické strany, které žijí převážně svými stranickými problémy a mocenskými zájmy. Velká část občanů ztrácí důvěru v politické strany a demokratické instituce vůbec, protože má pocit, že mnozí naši politici nezacházejí odpovědně s mandátem, který od občanů obdrželi. Objevuje se neprůhledné propojování politické a hospodářské moci. Ve veřejném životě narůstá atmosféra konfrontace a arogance, která zhoršuje soudržnost české společnosti. Obráží se i v agresívním a sociálně nesolidárním jednání, hospodářstvím počínaje a každodenním životem konče.
Zneklidňuje nás malá ochota a schopnost politiků komunikovat se společností a vnímat kritické hlasy, které přicházejí z domova i z ciziny. Žádáme politiky, aby brali vážně jak připomínky, které dostali z Evropské unie, tak i analýzy domácích odborníků, jako byla např. nedávná výzva skupiny ekonomů. Vyzýváme politiky, aby se konečně začali zabývat reálnými problémy naší země a nezaměřovali se pouze na mocenské hry. Vybízíme je k dialogu s občany a občanskými iniciativami i s institucemi, jako jsou odbory, církve, univerzity a profesní organizace. Způsob, jakým stát vede dialog s občanem, se státu vrací v tom, jak se občan ztotožňuje se svým státem a plní své povinnosti vůči němu.
Jsme už syti nevěcného hašteření politiků i jejich populistických snah podbízet se veřejnému míněním, jak jsme tomu byli svědky např. při nedávné krizi v Kosovu. Rádi bychom v našem veřejném životě viděli více osobností, majících jak odvahu, tak morální váhu veřejné mínění spíše aktivně spoluvytvářet a kultivovat.
Nejpalčivější starosti většiny občanů jsou dnes sociální povahy. Uvědomme si, že sociální nespokojenost může vyústit do politických změn, kteeré by mohly ohrozit nejen náš návrat na cestu zdravého ekonomického růstu, ale také směřování společnosti k autentické demokracii a mezi vyspělé státy Západu. Skutečným zdrojem zklamání z vývoje hospodářství není v našich podmínkách ani tak všeobecný pokles životní úrovně občanů, jako ztráta víry v budoucnost a legitimitu ekonomického úspěchu. Zanedbaný právní rámec podnikání a slabé vynucování práva navodily situaci, kdy hlavním zdrojem bohatství nemusí být práce, vzdělání a poctivost podnikatelů, nýbrž též korupce, známosti a pohrdání právem.
Cítíme naléhavou potřebu nejen nového stylu politiky, nové politické kultury, nýbrž i uzdravování celkového společenského klimatu. Všechnu vinu za stav české společnosti nelze připisovat pouze politikům a politickým subjektům. Ani česká inteligence dosud nebyla schopna přihlásit se dost zřetelně ke své společenské odpovědnosti a nabídnout svou pomoc.
Proto tímto prohlášením nechceme pouze pojmenovat pravý stav věcí, nýbrž se zavazujeme k práci pro změnu tohoto stavu. Chceme použít své odborné znalosti a životní zkušenosti k hledání východisek a vybízíme k tomu všechny, kteří obdobně vnímají dnešní stav společnosti. Chceme pravidelně upozorňovat na neřešené problémy a pokusíme se systematicky předkládat názory, poznatky a návrhy k veřejné diskusi.
V naší zemi došlo k vážné stagnaci procesu přeměny společnosti, státu i hospodářství. V takové situaci je třeba uvážit, které problémy jsou nejdůležitější. Za nejzávažnější považujeme tyto úkoly:
1. Zajistit naši brzkou a kvalitní integraci do evropských struktur a získávat pro tento vážny krok podporu a spolupráci občanů.
2. Rozvíjet a kultivovat občanskou společnost a tím přispívat k obnově morálních hodnot. Překonávat lhostejnost, provincionalismus a intoleranci,
podporovat občanskou solidaritu a odpovědnost.
3. Pečovat o kulturu vztahů mezi lidmi, aby naše společnost získávala přátelštější tvář. Dbát na dodržování pravidel řádného podnikání, zavést debatu o principech sociální politiky a rozsahu státní redistribuce. Posilovat decentralizaci a pravomoce regionální samosprávy.
4. Rozvíjen právní kulturu v našem státě, zlepšit fungování justice a zajistit vymahatelnost práva. Úcta k zákonům předpokládá respekt k morálním standardům ve veřejném životě - nesmířit se s všudypřítomností korupce.
5. Pečovat o vzdělanost společnosti jako hlavní předpoklad její dobré budoucnosti. Posílit duchovní potenciál mladé generace, vytvořit podmínky pro širší přístup k vysokému školství a dbát na růst jeho kvality. Úctu k odbornosti prokázat dnes zejména v oblastech zdravotnictví a školství.
Iniciativa Impuls 99 začala společným přemýšlením a hledáním cest z naší nynější krize. Nepředstíráme, že máme hotové odpovědi a nestavíme se do role zachránců společnosti. Chceme tím přispívat k většímu rozvoji tvůrčího potenciálůu občanské společnosti, překonávat pocity bezmoci a znechucení.
Protože je nám cizí vytvářet "paralelní politické struktury", obracíme se s touto výzvou ke všem demokraticky smýšlejícím občanům bez ohledu na jejich politické preference. Cítíme blízkost k mnoha podobným úsilím přemýšlejících lidí v naší zemi. Věříme, že dostatek slušných a rozumných občanů spojuje přes všechny názorové hranice stejné vědomí odpovědnosti za stav demokracie a za budoucnost naší země.
Tomáš Halík, sociolog a teolog
Jiří Pehe, politolog
Jana Šmídová, novinářka
první trojice mluvčích iniciativy IMPULS 99
Jazykové připomínky Jana Čulíka:
Pozvání k celospolečenské diskusi o směřování společnosti - Luboš Palata ve včerejší Mladé frontě dnes právem poukazuje na to, že tento mnohomluvný název je napsán "svazáckým jazykem". (Právem poukazuje také na to, že se intelektuálové v české společnosti dosud skoro vůbec neprojevují, a nechávají, dodávám já, prostor pro veřejnou debatu skoro úplně neumětelům z řad establishmentových pražských politiků a novinářů. Takže by měli s iniciativou vlastně začít nejprve sami u sebe.) - Chtějí-li signatáři výzvy efektivně zapůsobit na své spoluobčany, měli by vyvinout trochu větší úsilí při užívání jazyka.
"...jsme přesvědčeni, že taková chvíle uzrála i nyní..." - Další podivná, otřepaná, svazácká? fráze. Lze skutečně dobře říci, že "chvíle uzrávají"?
"Jednou z hlavních nadějí polistopadového vývoje bylo otevření veřejného života občanům..." - Výraz "hlavní naděje polistopadového vývoje" je, obávám se, také komunistický. Formulace "otevření veřejného života občanům" je neohrabaná.
veřejný život začínají ovládat " velké politické strany..." - To je přece nepřesné. Je přece známo, že právě zásadním problémem českých politických stran je, že nejsou velké, nemají příliš silnou základnu mezi řadovými voliči a jsou to jen svého druhu politické kabaly. Nebylo přesnější napsat "hlavní politické strany"?
"Objevuje se neprůhledné propojování politické a hospodářské moci." - Vojenskomarxistický jazyk projevuje zálibu v podstatných jménech, zejména středního rodu na -í. (Vzpomínáte na formulace "uspokojení vyřízení nařízení"?) Proč neříct "Neprůhledně se propojuje politická a hospodářská moc"?
"...narůstá atmosféra konfrontace a arogance..." - může atmosféra "narůstat"? (Já myslel, že atmosféra spíš obyčejně houstne...?)
"...jak jsme tomu byli svědky např. při nedávné krizi v Kosovu." - Vsunování slovíček jako "např.", v českých tištěných projevech nyní velmi časté, je zbytečné. Špatným stylem je i hromadění adverbií: "...spíše aktivně spoluvytvářet a kultivovat." - Proč spíše ? Psal jsem nedávno o tom, že je to výrazem nechuti českého autora říct něco naplno: tak raději dopad svého výroku různě adverbii relativizuje a oslabuje. Do této kategorie patří také i věta: "Ani česká inteligence dosud nebyla schopna přihlásit se dost zřetelně ke své společenské odpovědnosti a nabídnout svou pomoc." - Proč dost zřetelně?
"Nejpalčivější starosti většiny občanů jsou dnes sociální povahy. " - Proč nenapsat rovnou a oteřeně, že lidi trápí chudoba? Proč se skrývat za mlhavými eufemismy jako "starosti sociální povahy"?
"...ztráta víry v budoucnost a legitimitu ekonomického úspěchu. - Nevím, co chtěli autoři říci. Co to znamená, když někdo ztratí "víru v legitimitu ekonomického úspěchu"? Nevím.
"Cítíme naléhavou potřebu nejen nového stylu politiky, nové politické kultury, nýbrž i uzdravování celkového společenského klimatu. Všechnu vinu za stav české společnosti nelze připisovat pouze politikům a politickým subjektům." - Jsou to bohužel mrtvé fráze. Proč užívat nepěkného, otřepaného výrazu "politický subjekt"? Intelektuál by se snad měl vyhýbat mrtvým formulacím.
"Chceme použít své odborné znalosti..." - Proč zdůrazňovat "odborné" znalosti, proč nestačí jen skromnější "znalosti"? Text vytváří dojem, že se svou "odborností" intelektuálové nad lidi vyvyšují.
"... všechny, kteří obdobně vnímají dnešní stav..." :Vnímám" nebo "cítím" stav - mi připadá šroubovaně snobské. Proč neříct normálně "kteří vidí dnešní stav..."?
"V naší zemi došlo k vážné stagnaci procesu přeměny společnosti..." - "stagnace procesu přeměny společnosti" je komunistický jazyk. Všimněte si polovojenského nahromadění tří genitivů za sebou. Komunistický jazyk si také libuje v podstatných jménech: namísto toho, aby autor napsal, že něco stagnuje, píše raději, že "dochází k stagnaci".
"Zajistit naši brzkou a kvalitní integraci..." Běžným zlozvykem s nacionalistickým podtextem je zaměňovat výraz "český" výrazem "náš".
"Úcta k zákonům předpokládá respekt k morálním standardům..." - Proč ne jednoduše k "morálním zásadám" - Slovo "standard", "standardní" patří k nejotřepanějším výrazům české postkomunistické éry.
"... dbát na růst jeho kvality. Komunistický jazyk.
"...bez ohledu na jejich politické preference". Samostatně myslící intelektuál by se měl vyhýbat mrtvému politickému žargónu. Co je špatného na výrazu "politické přesvědčení"?
Cítíme blízkost k mnoha podobným úsilím přemýšlejících lidí v naší zemi. - V britském satirickém časopise Private Eye je "Pseuds Corner" a v každém vydání se tam zveřejňují nejtrapnější snobské výroky novinářů a politiků, které v poslední době vyšly tiskem. Tato věta by tam zaujala přední místo.
