Z archívu Jana Čulíka:

Seriál "Příčiny úspěchu" 1

Jak získat dobré zaměstnání

Tento seriál deseti pořadů, který připravil Jan Čulík, se vysílal ve Svobodné Evropě v polovině devadesátých let.

V dnešním pořadu Práce a společnost uslyšíte první část seriálu 'Příčiny úspěchu', v němž budeme analyzovat faktory, které vedou k úspěchu v práci a při podnikání. Dnes shrneme názory Yvonne Sarchové, náborové pracovnice britského podniku SSI/Stephenson Cobbold a autorky nedávno vydaných knih 'Jak získávat nadané pracovníky' a 'Jak získávat nadané pracovníky po celé Evropě'.

Od začátku devadesátých let se dramaticky změnila situace při hledání zaměstnání nejen v bývalých postkomunistických zemích, ale i na Západě. Pracovních příležitostí je podstatně méně než dříve, svět se mění nevídanou rychlostí a má-li člověk být úspěšný, musí být odolný, musí reagovat pružně a mít schopnost rychle měnit své cíle a priority. Žádný podnik ani žádné průmyslové odvětví na Východě ani na Západě nepřežije v nynější situaci déle než několik let, jestliže se nenaučí radikálně a často se přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Představa celoživotní kariéry v jediném podniku, kde člověk postupně stoupá po příčkách žebříku interní hierarchie po desetiletí, je už zastaralá. Kariéry jsou na Západě nyní mnohem kratší:často netrvají v jediném podniku déle než tři až pět let.

V důsledku demografického a technologického vývoje dojde ještě k dalším radikálním změnám: odborníci předpovídají, že se v budoucnosti bude několik lidí dělit o jedinou pracovní příležitost, že se bude daleko více pracovat z domova (pomocí telefaxu, počítačového modemu a telefonu), že vznikne velké množství odborných poradců, pracujících v jednotlivých odvětvích jen na část úvazku, a že se výrazně rozšíří počet lidí působících na volné noze.

V nynější době je stále zřejmější, že pracovníkovo zaměstnání, jeho kariéra je jen jeho osobní odpovědností - už to není odpovědnost jeho zaměstnavatele. V nové situaci si většinou člověk musí při ztrátě zaměstnání pomoci sám. Chcete-li udělat úspěšnou kariéru, budete si to muset naplánovat. Ať už usilujete o uspokojení z práce nebo jen o existenční jistotu, je třeba si předem řádně ujasnit, o jaký druh zaměstnání vlastně máte zájem.

Každou práci, kterou zrovna vykonáváte, byste měli dělat dobře. Zároveň byste si ale měli položit otázku, jakým způsobem může vaše nynější zaměstnání ovlivnit vaši budoucnost. Měli byste totiž být na trhu práce neustále atraktivní pro možné nové zaměstnavatele.

Přirozeně, každé povolání je jiné, avšak ve většině oborů člověk asi nedosáhne skutečně výjimečného úspěchu, pokud se nebude přidržovat těchto deseti bodů:

Za prvé: Buďte věrni především sami sobě.

Buďte nezávislí, nebojte se činit sami za sebe zásadní rozhodnutí, neočekávejte, že někdo za váš osud převezme odpovědnost. Všechny city odsuňte stranou, když začne být zřejmé, že budete muset změnit zaměstnání. Loajalita vůči zaměstnavateli se sice stále považuje za pozitivní rys, avšak projevuje se dnes hlavně jako loajalita vůči konkrétním osobním hodnotám a názorům, nikoliv slepou oddaností k neosobní organizaci. Očekávejte odměnu za výkon, nikoliv za loajalitu k zaměstnavateli či za dlouhá služební léta.

Za druhé: Mějte vždycky připravenou nějakou alternativu.

Když pohlédli náboroví pracovníci podniků na Západě na uchazečův životopis ještě před třemi lety a uviděli, že často měnil zaměstnání, pravděpodobně ho odmítli jako nespolehlivého 'fluktuanta'. Nyní je situace jiná. Ti uchazeči, kteří často mění zaměstnání, jsou považováni za slibné pracovníky. Všeobecně je dnes pracovní mobilita považována za velmi pozitivní rys. V nejdůležitějším věku pro vybudování kariéry, tedy ve věku od pětadvaceti do pětatřiceti let, se změna zaměstnání každé tři roky dnes považuje za přínosnou a normální.

Za třetí: Zvyšte si kvalifikaci na maximum.

Máte-li nějakou kvalifikaci, je pravděpodobné, že existují zaměstnavatelé, kteří budou ochotni za ni dobře zaplatit (pokud ne nutně penězi, tak zlepšením vaší kvality života, nebo poskytnutím možností dalšího osobního rozvoje). Čím máte větší množství odborností, tím jsou vaše šance lepší. Firmy po celé Evropě nyní hledají především pracovníky s odbornou kvalifikací, s manažerskými schopnostmi a se znalostmi cizích jazyků, kteří zároveň vědí, jak ve svém oboru nejefektivněji uplatnit nejmodernější počítačovou technologii. To jsou všechno oblasti, na něž by se měli uchazeči především soustředit.

Za čtvrté: Nedopusťte, aby vaše znalosti zastaraly.

Je nutné se učit celý život. Kvalifikace ztrácí použitelnost, a proto by měli zaměstnanci využívat všech podnikových příležitostí, i mimopodnikových kursů, k pravidelnému doškolování. Návštěva takových kursů je užitečná i proto, že se jejich frekventant setká s pracovníky jiných podniků a doví se, co je nového u nich. Věc má však háček: specializovaná kvalifikace sice krátkodobě zvyšuje pracovníkovu atraktivitu na trhu práce, v dlouhodobější perspektivě však může příliš úzká specializace vést do slepé uličky. Proto je dobré mít na paměti, že je třeba stále rozvíjet a doplňovat i obecnější znalosti a schopnosti.

Za páté: Buďte viditelní.

Vaše schopnosti a vaše práce musí být obecněji známá. Tím podstatně zvýšíte šance na získání nového zaměstnání uvnitř vaší organizace i mimo ni. Chovejte se tak, aby vedoucí pracovníci ve vašem podniku o vaší práci a o vašich nápadech a návrzích věděli. Někteří lidé tento přístup považují za trochu nevhodný, protože jim připadá trapné sami se prosazovat. Avšak existuje celá řada příležitostí, jak na sebe taktně upozornit - je možno psát články do tisku, účastnit se konferencí a setkání profesních organizací, nebo trávit čas ve společnosti lidí, kteří pracují ve vašem oboru. Tak se zviditelní i ten nejskromnější pracovník.

Za šesté: Myslete dopředu.

Je nutno si vypracovat dlouhodobější strategii. Zejména pro mladé lidi platí, že nejdůležitější není jejich nynější zaměstnání, ani to, které teprve získají, ale až zaměstnání třetí. Rozhodnutí v mládí o tom, co člověk chce v životě dělat, většinou hluboce ovlivní pracovníkovu kariéru na celý život.

Za sedmé: Pravidelně doplňujte svůj životopis.

Základní verzi životopisu aktualizujte přibližně každé tři měsíce. Je to dobré cvičení, protože se tak přimějete zhodnotit, čeho jste za uplynulé období dosáhli, a v jakých oblastech vám ještě chybějí pracovní zkušenosti. Životopis by měl být napsán heslovitě v krátkých přehledných odstavcích. První odstavec by měl být věnován základním informacím o uchazeči a jeho vzdělání, další odstavce pak jeho zkušenostem v různých zaměstnáních.

Za osmé: Udržujte rozsáhlou síť přátel.

Stýkejte se s lidmi z vašeho oboru i z jiných oblastí, které vás zajímají, nikoliv jen s bývalými spolužáky, které znáte ze školy. Dovíte se tak o mnoha zajímavých pracovních příležitostech. Vytváření sítě přátel je mimo to výborným způsobem, jak dodat životu příjemnou a zajímavou dimenzi: je důležité, aby člověk rozšířil svůj horizont za pracovní stůl v zaměstnání a nad každodenní rodinné starosti.

Za deváté: Zvolte si jen toho pravého zaměstnavatele.

Je nutno si uvědomit, že různým lidem psychicky vyhovují různé druhy zaměstnavatelů. Někteří lidé pracují nejlépe ve velkých organizacích, jiní v malých. Je rozumnější si vybrat takový typ podniku, který vyhovuje vaší nátuře, než se snažit přizpůsobit prostředí, které vám vadí.

Za desáté: Zaměstnání se vám musí líbit.

Tato poslední rada je neobyčejně důležitá. Zjistěte, co děláte rádi, a dělejte to. Nemá cenu, abyste se stali podnikovým ředitelem obřího mezinárodního koncernu, když se vám taková práce nelíbí. Je lepší zastávat relativně bezvýznamné místo, pokud je pro vás výzvou a práce v něm vás uspokojuje a naplňuje. Dokud se ale nerozhodnete, co v životě chcete dělat, těžko budete moci svůj ideál uskutečnit.

Dnešní pořad Práce a společnost připravil Jan Čulík. V seriálu 'Příčiny úspěchu' budeme pokračovat příští týden v tutéž dobu.