Pomoc Turecku: vyprahlost duší českých státních úředníků
V nedávném ranním bloku na ČT1 přišla zpravodajská relace Martina Jazairiho o Turecku na řadu hned po prezentaci anglického divadelního souboru, jehož představení v Divadle na Zábradlí je součástí právě probíhajících poeovských dnů. Jako jedna z nejstrašidelnějších povídek, která bude v rámci tohoto představení inscenována, byl avizován Předčasný pohřeb. Martin Jazairi pak hovořil o událostech v Turecku, v zemi, kde došlo k předčasnému pohřbu hned několika desítek tisíc lidí.
Když jsem si toto uvědomil, začaly mi hlavou vířit myšlenky týkající se ostudné role české státní správy ve věci vyslání záchranářů do této nešťastné země. Vzhledem k hrozícímu předčasnému pohřbu desetitisíců lidí nebylo možné s touto pomocí váhat. Co se ve skutečnosti stalo , bylo už v nerůznějších médiích mnohokrát probráno. Naposledy jsem četl úvahu Emanuela Mandlera v Lidových novinách.
Snažil se v této úvaze tento problém posoudit obecně s ohledem na stav celého národa. Pojednává zde o "autarkickém nacionalismu" a "xenofobii".
Já si myslím, že je na tento jev škoda těchto učených slov.
Když se mé rozvířené myšlenky trochu usadily, tak jsem bez odborného názvosloví dospěl k jisté paralele.
Na jedné straně tu byl, o tom nepochybuji, jistý legislativní nedostatek, který skutečně neumožnil legálně tuto záchrannou akci okamžitě odstartovat. Nad tím bych se nepohoršoval, neboť se ještě asi mnohokrát setkáme se situacemi, které naše zákony nebudou předvídat. Nemá smysl dělat po bitvě generála.
Co je však hrozivé, je to, že se mezi byrokratickými "ouřady" nenašel jediný odvážný státní úředník, hodný toho jména, který by pro tuto věc, lidsky nanejvýš potřebnou, dokázal nedokonalý zákon překročit. Jaké by proboha podstoupil riziko? Chci věřit, že by ho pro tentokrát ani opozice neobvinila ze zneužití pravomoci státního úředníka. A kdyby snad přece jen, určitě by si získal úctu té slušné části našeho národa. Je to snad malé aktivum?
Na druhé straně, jako výše zmíněná paralela, se mi vybavily mnohé aktivity, které byli Češi, včetně státních úředníků schopni vyvinout pro hmotný prospěch svůj nebo své zájmové skupiny. A byly v tom úskoky jaksepatří rafinované, kterým jsem dodnes ještě neporozuměl (např. jak kdysi jistý vysoký úředník Ministerstva financí ohodnotil jakýsi know-how na přesně stejnou sumu, kterou bankám dlužila ODA, a tato suma pak měla tento dluh krýt).
Tento nepoměr mezi schopností porušit zákon v zájmu lidskosti a soustavným porušováním zákona pro uspokojení vlastní chamtivosti považuji u našeho národa za alarmující, a nedá se po mém soudu vysvětlit žádným autarkickým nacionalizmem ani xenofobií. Vždyť i k Turecku nepřátelské Řecko dokázalo velice rychle pomoci. Po mém soudu jde o naprostou vyprahlost lidské duše, pro kterou snad lze najít vysvětlení jen těmi padesáti léty totalitních systémů, které naši zemi ovládaly.
