KGB: "Špión Romeo nebyl moc k ničemu"
Minulý týden jsme v Britských listech přinesli svědectví bývalého britského policisty Johna Symondse, který působil několik let pro KGB jako svůdce žen na cizích velvyslanectvích, ve snaze získat od nich zahraniční státní tajemství. Britští novináři mezitím získali pohled i z druhé strany: týdeník Observer například přinesl podrobné svědectví devětasedmdesátileté Zoji Zarubinové, která v ústředí KGB překládala informace od Melity Norwoodové do ruštiny a zoufala si nad nesrozumitelností anglického technického žargónu - někdy nad tím bezradně plakala. Informace o špiónu Romeovi z ruské strany také nesvědčí o tom, že by jeho špionážně-sexuální aktivity pomohly výrazněji změnit svět.
Observer interviewoval Symondsova řídícího důstojníka, plukovníka KGB Igora Prelina. Ten uvedl, že Symonds, atraktivní cizinec, který nabídl sovětské špionáži na velvyslanectví v Maroku své služby, poskytl KGB nakonec jen dva kontakty, které měly pro Sovětský svaz nějakou cenu. Stál však velké množství peněz, co se účtů v drahých hotelech, zábavy a luxusního oblečení týče.
Prelin charakterizoval operace KGB se špiónem Romeem jako "dosti neschopnou strukturu", která nepřinesla příliš velké výsledky. Prelinovo svědectví zdá se potvrzuje dojem, že západní i východní agenti ve své době velmi silně přeháněli svým nadřízeným svůj význam.
Symonds nebyl naverbován, ale KGB se sám nabídl. Prelin konstatoval: "Měl kanadský pas na jméno Freeman a tvrdil o sobě, že je bývalý policista ze Scotland Yardu, který odhalil korupci a byl donucen utéci. Domníval se, že Sovětský svaz pro něho bude nejbezpečnější. Nemohl dokázat nic z toho, co říká, a my jsme zpočátku byli vůči němu podezřívaví. Samozřejmě, byl zajímavý, hezký a profesionálně kvalifikovaný pro operační záležitosti. KGB ho odvezla do Moskvy, kde kontrolovala jeho chování, jestli není západním agentem. Dostal práci jako redaktor v anglickém odděleni tiskové agentury Novosti.
Začali mu důvěřovat teprve, když odhalil, kde je Oleg Lyalin, čelný sovětský špión, který přešel na britskou stranu a jehož informace vedly k tomu, že v sedmdesátých letech britská vláda Edwarda Heathe ze země vyhostila více než 100 ruských špiónů.
Mohli jsme tedy Symondsovi důvěřovat, ale nevěděli jsme, jak ho použít. Nabídli jsme ho zvláštnímu oddělení KGB pro zvláštní operace, ale byl odmítnut. Tak nás napadlo jen to, že bychom ho mohli používat na ženy. Na cizích velvyslanectvích byla spousta svobodných žen a nás napadlo, že by z nich mohl leccos dostat. Rychle souhlasil. "Mám pro ženy slabost," uvedl.
Prelin, který odešel z KGB do penze poté, co ji Gorbačov po pokusu o puč v srpnu 1991 reorganizoval, popírá Symondsovo tvrzení, že ho dívky, pracující pro KGB, naučily řádnému sexu.
"Zařídili jsme, aby jedna z našich zaměstnankyň se s ním sblížila a zjistila, co je zač, ale bylo to proto, abychom zjistili, co má za lubem a co říká. Aby nebyl podezřívavý, vzala s sebou kamarádku, která nebyla z KGB: Pozval je obě a souložili ve třech."
Symondsův první úkol byl namluvit si někoho na britském velvyslanectví v Moskvě. Našel si ženu, která tam pracovala a brzo s ní měl sexuální poměr, ale ona nic nevěděla, tak s ní přerušil styky. V Moskvě se mu nelíbilo, tak ho KGB poslala do Tanzánie, kde pracoval jako zástupce ředitele národního parku. Pak onemocněl a vrátil se do Moskvy.
V Bulharsku měl větší štěstí. Moskva chtěla vědět, co si opravdu myslí bulharské komunistické vedení. "John si namluvil manželku vysokého stranického funkcionáře a byl schopen nám poskytovat velké množství informací o stavu vedení bulharské komunistické strany," řekl Prelin.
Ale Symondsův největší úspěch byl, když si na bulharských plážích namluvil jednu západní Němku. Byla to manželka čelného sociálně demokratického politika v západním Berlíně a řekla Symondsovi, že existuje podezření, že v úradu Willyho Brandta působí komunistický špión.
Prelin tyto informace sdělil šéfovi ruské protišpionáže Olegu Kaluginovi, který se později s KGB rozešel a nyní žije v USA. "Zkontrolovali jsme, jestli je to někdo od nás, ale neměli jsme nikoho v tak vysokém postavení. Musí to být východoněmecký agent, tak jsme o tom informovali východní Německo. O tři měsíce později byl Brandtův tajemník Guenther Guillame odhalen a zatčen. Takže Johnovy informace nebyly využity k záchraně Guillama."
V roce 1976 vyslali Symondse do Beninu, aby si tam namlouval sekretářku místního rezidenta CIA. Symondsovi se ale sekretářku nepodařilo dostat do postele, ani od ní nezískal žádné informace. Brzo poté se Symonds vrátil do Británie a jeho krátká kariéra u KGB skončila.
"Problém s Johnem byl," uvedl Prelin, "že byl sice sympatický a já ho měl rád, ale, čestné slovo, my jsme prostě nevěděli, jak ho používat."
