Špionážní archív Vasilije Mitrochina ukázal, že sovětská i britská tajná služba nebyly nic moc
Dokumenty plukovníka Mitrochina vedly k odhalení Melity Norwoodové, stařenky z Bexleyheath, která byla jedním z nejvýznamnějších agentů KGB v Británii, napsal v neděli 19. září Independent on Sunday. Vychází také nyní kniha profesora Christophera Andrewa, The Mitrokhin Archive, The KGB in Europe and the West. Víme nyní, že KGB plánovala narušit v roce 1969 investituru prince Charlese, že chtěla vážně zranit ruského baletního tanečníka Rudolfa Nurejeva, který z Ruska emigroval, a že chtěla zatknout kardinála Wojtylu, nynějšího papeže Jana Pavla II.
Žádné tyto plány však nebyly realizovány. Ukazuje se, že KGB byla pozoruhodně nesebevědomá a její práce neměla příliš velký dopad. Mitrochinovy archívy však vrhly pozoruhodné světlo na britskou tajnou službu MI5 a MI6, zejména na její aroganci a nedostatek politické soudnosti.
Mitrochinův archív, který obsahuje asi 1000 stránek týkajících se celé historie sovětského režimu od roku 1917 až do reforem devadesátých let však odhaluje málo faktů, která by už nebyla předem známa. Historikové věděli, že mnoho sovětských agentů v Británi i jinde nebylo dosud odhaleno. Dokonce i existence Melity Norwoodové není úplně nová. Byla téměř odhalena, když v roce 1938 britské speciální služby odhalily špionážní tým ve Woolwich Arsenal. A britské a americké bezpečnostní služby věděly už v roce 1945, že v Británii existuje sovětská špiónka jménem Tina. To bylo další z krycích jmen Melity Norwoodové.
Kniha dokazuje, že známá cambridgeská pětka ruských špionů v Británii - Philby, Burgess, Maclean, Blunt a Cairncross byly vrcholem úspěchu ruské KGB v Británii. Těchto pět mužů se dostalo velmi vysoko v britském establishmentu. Byli naverbováni, kdy mnoho lidi na Západě vkládalo naděje do nového sovětského systému, ale jak dvacáté století pokračovalo, a Sovětský svaz byl odhalen jako krutý a protidemokratický systém, pro Rusy začalo být velmi obtížné získávat ideologicky motivované špióny. Většinou byli proruští špióni motivováni nějakým pocitem osobní křivdy, chtivostí peněz či osobní výstředností.
Dva roky už argumentuje bývalý agent MI5 David Shyler, který uprchl do zahraničí, že britskou špionáž tvoří celá řada neschopných lidí, kteří nejsou nikomu odpovědni a jsou potenciálně nebezpeční. Události posledních osmi dní se to zdají potvrzovat.
Víme nyní, že se plukovník Mitrochin spojil s MI6 v Litvě na podzim roku 1992. V dobře provedené operaci byl Mitrochin, jeho manželka i jeho archív, odvezeni do Británie. Britský ministr zahraničních věcí o tom přitom vůbec nebyl informován. Pak začala MI5 pomalu archív zpracovávat, aniž by projevovala zájem, že by ruští špióni měli být postaveni před soud.
Materiál byl předán cambridžskému profesorovi Christopheru Andrewovi. Ten už je na takovou proceduru zvyklý. Napsal tři knihy ve spolupráci s Olegem Gordievským, vysokým důstojníkem KGB, který uprchl do Británie v osmdesátých letech. Ze záhadných důvodů o tom MI5 neinformovala svého přímého nadřízeného, britského ministra vnitra, po dobu pěti let.
Nynější britský ministr vnitra, Jack Straw, požádal parlamentní výbor pro otázky zpravodajských služeb a bezpečnosti, aby celou aféru Mitrochin vyšetřil. Svědčit budou i šéfové MI5 a MI6. Záznamy z těchto slyšení budou pravděpodobně zajímavější, než celá Mitrochinova kniha. Můžete se však vsadit, že zůstanou utajeny.
