Pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla

Autorem je zaměstnanec jedné české pojišťovny, který si nepřeje být jmenován.

Rok 2000 bude prvním rokem, kdy si motoristé budou moci vybrat, u které pojišťovny si pojistí odpovědnost z provozu motorového vozidla (čili takzvané povinné ručení). Tato informace se stala alfou a omegou veškerého konání většiny universálních pojišťoven v České republice. Proč?

Demonopolisace, k níž dochází, vytváří hru pojišťoven o značné zisky, zejména (což se oficiálně tvrdí, ve skutečnosti však pouze) v budoucnosti, neboť lze předpokládat určitou věrnost klientů, a tedy v příštích letech bude vydáváno podstatně menší množství finančních prostředků (nejen) na reklamu.

Mezi pojišťovny se v příštím roce (či přesněji v závěru roku letošního) přerozdělí více než deset miliard korun pojistného a v následujících letech tato částka bude pravidelně růst. Pojistné bude u pojišťoven generovat zisk: okamžitý, který plyne z rozdílu mezi příjmem pojišťovny - přijatým pojistným - a výdaji pojišťovny - správními náklady, vyplaceným pojistným plněním a tvorbou reserv na budoucí pojistná plnění (některé škody je možno totiž uplatňovat až se značným zpožděním, když již je zřejmé, k jaké škodě opravdu došlo, například trvalé následky úrazu, případně se vyplácejí dlouhodobě, například invalidní důchody); a průběžný, který vzniká úročením prostředků pojišťovně svěřených.

Zároveň je tato změna patrně poslední velkou změnou v České republice, která může vytvořit víceméně legálně několik boháčů: provise z pojištění se budou pohybovat od 7 % z pojistného (původní jediná zákonná možnost) až snad do 19 % z pojistného. Při deseti miliardách korun pojistného (ve skutečnosti se však bude jednat o vyšší částku) to představuje 700 až 1 900 miliónů korun (před zdaněním), které dostanou prodejci, z větší části však pouze majitelé některých makléřských firem, případně organisátoři různých letadel.

Všechny pojišťovny, které se ucházejí o místo na slunci (nebo na trhu povinného ručení, což patrně v brzké budoucnosti bude totéž) si této skutečnosti jsou vědomy. A tedy začínají soupeřit.

Velké pojišťovny (například Česká pojišťovna, Kooperativa či Allianz) uzavřely kartelovou dohodu - hodlaly všechny ve vzájemné shodě zvýšit pojistné oproti letošnímu roku o 12 % (i když jakápak kartelová dohoda - doporučení České asociace pojišťoven). Naštestí však úřad pro hospodářskou soutěž se tímto začal zabývat, a tak možná, z důvodu krátkého času na domluvu) se trh přeci jen rozrůzní (minimálně menší pojišťovny nabídnou příznivější cenu).

Dochází také k nechutným reklamám politiků a novinářů - Libuše Benešová se svého času vyjádřila, že neví, proč by se lidé měli přehlašovat z České pojišťovny (v jejímž čele stojí předchůdce Benešové na postu místopředsedy ODS, jistý Ivan Kočárník) do jiné pojišťovny, budou-li všichni nabízet totéž.

Hospodářské noviny minulý týden (vždyť udělení prvních licencí je otázkou dní) v “článku dne" na titulní straně citují mluvčí České pojišťovny a Kooperativy vyzdvihující úspěch klientských karet a připravenost k prodeji produktů těchto společností.

Další nečestný prvek v soutěži byl předpokládán parlamentem (a pak že se v České republice schvalují úmyslně děravé zákony), a proto jako opatření proti dumpingovým cenám se zavedl institut minimálního pojistného.

Všechny pojišťovny, které mají zažádáno o licenci, se však připravují na masivní porušování tohoto zákona, některé ho již i porušují - jak jinak lze chápat rozdávání různých dárků při uzavření pojištění? Je-li minimální pojistné pro danou kategorii vozidel například 3 000 (osobní automobily se zdvihovým obsahem válců 1 350 až 1 850 ccm), které klient zaplatí, a zároveň, jako odměnu, dostane například dálniční známku (i o tom se v souvislosti s jednou pojišťovnou mluví), kolik ve skutečnosti činí cena pojistného? Účetně bude však vše nepochybně vpořádku. K čemu je takový zákon?

(Ten je ovšem špatný i jinak, například určuje minimální pojistné pro daný rok, které musí být pochopitelně známo již před jeho začátkem, ve vazbě na škodovost a nárůst spotřebitelských cen roku předcházejícího.)

(Zároveň dárky bude zaptřebí někde kupovat, lze však předpokládat, že výběrové řízení na nákup zboží v ceně přes miliardu korun vypsáno nebude.)

Avšak minimální cena (či pouze cena) je a bude sama o sobě další vadou tohoto pojištění.

Pojišťovnami očekávaný škodní průběh (procentní část celkem přijatého pojistného, která se použije k vyplacení pojistného plnění, zbytek by měl pokrýt správní náklady) se předpokládá na úrovni 75 % (pochopitelně jde o  75 % výše zmiňované úpravy ceny). Znamená to, že pojišťovnám na pokrytí veškerých nákladů (zejména získatelské provise, dále pak na materiál, veškerou administrativu a podobně) by mělo zbýt více než dvě a půl miliardy korun. Za tuto částku by bylo možno vytvořit novou pojišťovnu věnující se pouze povinnému ručení. Moderní a nabízející výrazně kvalitnější služby než kterákoli jiná pojišťovna v České republice. Při jejím zakládání by se bylo možno inspirovat například u zastánců jediné zdravotní pojišťovny.

Chce se tedy konstatovat: cena produktu je nesmyslně vysoká. Je tomu ovšem skutečně tak?

Průměrná provise se bude pohybovat kolem 12 % pojistného a průměrná cena dárku na zhruba stejné úrovni. Tímto se dostáváme k odčerpání přibližně čtvrtiny pojistného, k čemuž lze dodat očekávané škodní procento, a dostaneme se na úroveň 100 % přijatého pojistného a pojistitelům na pokrytí všech ostatních nákladů nezbude nic.

Tato skutečnost bude mít za následek především snížení zisku (nebo prohloubení ztráty) pojišťoven a tedy nižší příjmy státního rozpočtu, dále pak umělým snížením výnosů jiných druhů pojištění, zejména životního. (A zároveň pojišťovny budou plakat, že životní pojištění není podporováno například daňovými odpisy jako v jiných státech.)

Budiž pro úplnost dodáno, že uvedené skutečnosti se vztahují opravdu pouze k prvnímu roku demonopolisace, následně bude vydáváno méně peněz na provise, nebudou dárky, ... Zisky pojišťoven vzrostou a akcionáři budou sledovat výši dividend, které skončí na jejich zahraničních kontech (neboť se zpravidla jedná o zahraniční subjekty a české tuneláře). A znovu uslyšíme volání po nedostatku domácího kapitálu, nutnosti zahraničních investic, ....

Co tedy přinese nové povinné ručení? Domnívám se, že jak z krátkodobého tak z dlouhodobého hlediska nic positivního pro společnost, avšak potěší několik málo jedinců.