Za vzpurnost a surovost dětí může také škola!
Selekce dětí do škol pro nadané a pro hloupé nemůže být lékem na maléry, které jsou způsobeny - mimo jiné - taky právě naším selektivním školstvím. Dostal jsem pár e-mailů, které se mě snaží poněkud umravnit: snad že prof. Uličnému křivdím. Jsem však přesto rád, že se v Britských listech objevil proti prof. O. Uličnému můj ostrý článek. Téma opravdu stojí za to. Kdybych psal do papírových novin, byl bych mírnější ve volbě slov a potlačil bych svůj odpor k osobě, která podléhá svým elitářským pudům, přestože má titul vzdělance. Psal bych tak, aby má averze nebyla patrná, protože čtenáři novin nebývají zvyklí odfiltrovat sdělení osobní od věcného. Zdá se mi, že na internetu je situace jiná. Pokusím se tedy nyní tu zcezenou podstatu xenofobních postojů ve vzdělávání vyjasnit.
Rozhodně se musíme snažit rozlišit svá osobní řešení a řešení systémová. My rodiče své děti zkazit nedáme a hledáme pro ně nejlepší školu. To je naše právo, které nám žádný kolektivistický stát vzít nemůže. Ale stát - parlament, ministr, úředníci i ředitelé škol - mají povinnost neubližovat, neškodit jedincům ani vrstvám. Proto musejí vytvořit takové školství, které nediskriminuje, pomáhá všem, i té (podle Uličného) "beznadějné spodině".
Moje tvrzení je, že rodiče mají právo na soukromé elitní školy, a stát má povinnost dát peníze a maximální podporu školám veřejným, aby rodiče své nadané děti do soukromých elitních prostě dávat nechtěli a nemuseli! Ovšemže to nejde naráz a zadarmo - ani ty soukromé se u nás moc nepodařily, a na stupni základních skoro nejsou.
I já mám dost hnusné vzpomínky na to, jak mého synka už v třetí třídě synek místního fízla šikanoval, a jak jsme byli já i škola bezmocní proti takovým rodinám, a v zásadě to škole bylo jedno. A když se spolužačky mých dcer bavily leda o nákupu levného prádla a už v pátě třídě tak silně připomínaly své hádavé a malicherné matky, že to vypadalo jak parodie, klidně jsem všechny své děti z devítiletky vytáhl, aby neztratily chuť se učit. Ale pokud by jim státní školy byly nabídly dobré vzdělávání v normálním vzorku společnosti, byl bych dal přednost tomu. Jenže je takových škol minimum a nejsou u nás podporovány. Nevzniknou tu v dostatečné míře možná nikdy, protože to lidi nechtějí. Profesoři ani popeláři. O důsledcích však neuvažují - ani ti, ani oni. Jsou otrávení až vyděšení z grázlíků, nebo uražení a ponížení z nadutosti premiantů. Pěkná záloha na budoucí rudé a hnědé revoluce.
Ale nemyslím, že by takové školy nemohly být. Možná, že v Anglii snaha o rovnostářské školy selhala, - a asi právě proto, že lidé, determinováni svým bohatstvím nebo chudobou, si společnost zařídili tak, že škola pro všechny vzniknout nemohla. Ale viděl jsem takové školy v Americe, ku podivu odpůrců všeho z USA. Jasně že mají svoje těžké problémy a že je takovýchto škol málo. To proto, že si ty problémy dřívějším surově selektivním jednáním společnost natropila. Ale špičkoví odborníci i praktici v USA se napřeli do řešení těchto křivd - kdežto u nás volají po potlačení dětských práv ve jménu poslušnosti. (Anebo to asi nejsou odborníci, kdo se tak vyjadřují. Ale není to jenom Uličný. Že asi 15 % populace se vzdělávat prostě nedá, si myslí kdekdo...) Byl jsem v Pittsburgu v univerzitním centru, které vyváží děti ze slamů v centru do škol v bohatém předměstí, aby aspoň někdy v životě viděly mužského (jejich matky jsou osamělé alkoholičky a narkomanky bez otců), nebo aby aspoň někdy zažily, že se dá i deset minut v kuse něco dělat soustředěně, atd. A to stojí děsné prachy. A my se k tomuto krásnému stavu hodláme dopracovat tím, že necháme bídné napospas jejich kulturní, sociální a rodinné bídě. (Podle Uličného však každé dítě z beznadějné spodiny asi může za to, kde se narodilo. Nevím, kde má ten člověk paměť: neslyšel o lágrech nacistických nebo bolševických? Připomenu mu to: lidi tam šli podle rodičů - měli za rodiče Židy nebo buržousty. Ale je hanba muset to připomínat univerzitnímu profesorovi.) Byl jsem v Lousiville v Kentucky v "základní" škole (elementary + middle), do které jsou děti přijímány striktně v počtech odpovídajících sociálnímu rozvrstvení. To by bylo něco pro Uličného, který chce školství odpovídající inteligenční struktuře společnosti. Ano, jsou lidé s dominantní inteligencí praktickou, matematickou, verbální, emoční a jakou chcete. Tak je vezměte, a dejte je spolu do školy. Ovšem ta vůbec nemůže být zaběhnutá podle toho, jak si ji pamatujete z dětství, protože ta vaše byla "jen pro bílé" - totiž pro ty verbálně nadané děti z lepších neboli funkčních rodin, a mezi nimi je pro ty, které už trochu vzdělané jsou. Tahle americká škola pracovala metodami, které fungují, musela dbát o kázeň a zároveň velice usilovat o zájem od těch nevzdělanců a "spodiny". V témž městě je gymnázium Sv. Františka (je to high school s velkými ambicemi a velkými úspěchy). Taky bere vyrovnaný vzorek populace (ti bohatí totiž školným doplatí na ty chudé). A v primě prostě učitelé nenaučí všechny detaily o Keltech a Orientu atp., protože vědí, že nejdřív musejí naučit děti psát do sešitu poznámky a pracovat s nimi, číst v učebnici a vypisovat si, nosit si sešity až do hodiny a nenechat je doma atd. Ale ta hrdost potom, že škola uměla vytáhnout na špici všechny!
Kdo je na startu svého vzdělávání bez kulturního dopingu, dozví se od české školy brzy, že je neúspěšný, slabý, čtyřkař, do učňáku. Taková škola pro všechny by se musela nejdřív naučit vzdělávat všechny. A k tomu potřebuje souhlas a pochopení rodičů. Dokud čeští rodiče nepochopí, že nebezpečí ze zanedbané vrstvy je tak naléhavé, že se náprava škol nedá odkládat jenom proto, že je pracná a drahá, dotud asi budeme číst z pera univerzitních profesorů takové odsudky luzy.
Ale v Rakousku se stal minulý týden skutečným vítězem voleb Haider se svou xenofobní stranou. Že by to pro naše vzdělance bylo jednou také vítané řešení? Že by se nebyli v té své elitní škole dozvěděli, jak se k moci dostal Hitler - že s pomocí peněz bohatých průmyslníků, protože je měl chránit před bolševismem dělnických mas? Chybně zvolený lék na vážnou chorobu. Je to stejné jako teď! Na sociální rány se použilo nejhoršího léku, který obratem zahubil i ty, kteří ho předepsali. Štvou vás nevzdělanci, pane profesore? Tak je pořádně ušlápněte.
Ale školy pro všechny děti existují i u nás. Sice si nevybírají žáky podle tabulek, ale zato mají, co obec a kraj dá. Učí svoje žáky slušnému chování ne tím, že by je seřezaly ("s láskou a beze svědků", jak radí univerzitní profesor). Sestavují s nimi kód slušného chování - co nesmějí a musejí učitelé, co žáci, pak se o tom vede jednání, a - kupodivu pro některé české myslitele - uzavře se velmi solidní společenská smlouva, kterou i grázlíci dodržují, protože je "jejich"! Ale to se museli učitelé ponížit k vyjednávání s nevzdělanými spratky, a navíc jim to nesměli mít za zlé. Učitelé se museli rozhodnout, že opustí osvědčené postoje, které již prokázaly svou nedemokratickou zhoubnost, a přijali roli partnerů svých žáků. Podle Uličného však demokracie do škol nepatří, asi proto, že by ji pak lidi chtěli i mimo školu, a to jim přece nemůžeme dovolit.
Nepochybně všude, a zejména v Praze, i do tak demokraticky vedené školy vtrhnou zpovykanci z rodin, které znají jen prachy a video. Ona ta vzdělanost se v národě projeví asi tak za sto let, až vymřou generace vychované nadivoko jezovitismem, bolševismem, dravým kapitalismem minulého století. Ale takový osamělý grázlík dopadá podstatně hůř mezi demokraticky jednajícími vrstevníky, on nerozbourá třídu a školu, jestliže proti němu stojí klima slušnosti a zájmu. Nemůžeme chtít efekt na místě a hned. Vzdělávání není hokej, kde stačí koupit dobrého trenéra a kde můžete fandit i bez mozku.
Tvrdím tedy, že výskytem "beznadějné spodiny" společnosti, o které se zmiňuje Uličný, je mimo jiné vinno i naše tradiční školství. (Dalšími viníky jsou opravdu i u nás chudoba, tradice dělit přísně společnost na pány a kmány, také přirozená primitivní tendence lidského kolektiva uklovávat odlišné nebo problematické jedince, atd.)
Dále tvrdím, že navrhovat důkladné oddělení dětí nadaných od ostatních není cestou k odstranění takových problémů, jako je záškoláctví, agresivita, lenost a nezájem ve školách. Naopak, tím budou ještě více do bídy a vzpoury zatlačováni ti, komu není dána schopnost učit se stejným způsobem, jakým jsme zvyklí my učitelé vyučovat.
Dále tvrdím, že je projevem vážné ignorance, když univerzitní profesor neví, že studijní nadání, školní prospěch a pracovní kázeň mají u různých dětí velmi odlišné zdroje. Myslet si, že škola smí učit jen tím "akademickým", verbálním stylem, který jsme asi zažili my všichni (snad kromě některých lidí, kteří chodili do školy v cizině), je zaostalost. Mozky lidí se učí velmi rozmanitě. Kdyby byli všichni abstraktně-verbální typy, jak to dnes vyžadují osnovy, učebnice, příprava učitelů, pak bychom neměli umělce, vědce, ba ani vynálezce, protože umění, vývoj a vynálezy jsou více porušováním schémat a stereotypů než jejich potvrzováním.
Dále tvrdím, že vzdělaní lidé mají odpovědnost za sebe i za ty, kterým se vzdělání nedostalo. Ale neznamená to, že mají právo jim vládnout, nebo za ně rozhodovat, zda se hodí nebo nehodí do školy. Tak se to dělalo nejen u bolševiků (ti měli ovšem vzdělanost speciální - VUMLovou a dejvickosorbonnskou), ale celá staletí předtím. Jenže to je právě rozdíl mezi "dnes" a "ve středověku". Vzdělaný člověk nemůže pomoct těm, kteří vzdělání nemají, ničím jiným, než že jim ve své moudrosti připraví takové možnosti ke vzdělávání, které nejsou ražené jenom podle té jeho moudrosti, ale podle jejich potřeb a možností. (To je něco jiného než odměňování v socialismu.) Snad budete souhlasit, že první, co se musí vědět, aby např. podnikové vzdělávání k něčemu vedlo, je analýza tréninkových potřeb. Prostě musíte znát, jaké cíle mají vaši "žáci" - k čemu mají studovat, a co už znají, a nakolik jsou studijně vycvičení. Neumějí-li vůbec číst, budete je nejdřív učit písmenka, anebo založíte vzdělávání na obrazech, třeba videokazetou. Víte-li, že děti a studenti nerozumějí vědátorskému slangu, nebudete ho prostě používat. Podívejte se do některých učebnic a poslechněte si odborníky, jak nemohou opustit používání složitých pojmů a jejich termínů ani v textech pro děti na základce, přestože každý člověk se zdravým rozumem vidí, že 70 % dětí se ve slovech ztrácí. Byl na to udělán i výzkum (v dějepisných učebnicích), ale na realitu vlivu nemá.
A tvrdím, že člověk na konci 20. století, který chce stejně jako před sto a dvěma sty a pěti sty atd... lety předávat vzdělání jako zasvěcenost jen vyvoleným, aby se moudrost nerozdala všem, není ani demokrat, ani akademik, ani vzdělanec. Být vzdělaný dnes prostě není totéž co v roce třeba 1920. Protože už máme za sebou ty režimy, ke kterým dovedla národy právě povýšenost obdařených vůči zanedbaným. Proč asi Evropa od 50. let tolik usiluje o rovnoprávný přístup ke vzělávání pro všechny? Protože se obává toho, jak snadné je zmanipulovat nevzdělané masy k totalitnímu režimu. Kdopak asi dal moc těm, kteří po 68. roce vyhodili Uličného z Pedagogické fakulty v Hradci Králové? Vzdělanci? Kdepak. Náš lid vedený zvolenou bolševickou partají. Opravdu nechápu, jaktože si někdo tyhle souvislosti nedá dohromady. Je možné, že by to vzdělanému člověku nedošlo? Anebo to ví, a přece riskuje, protože postavení nad masami farizeům tak sladce chutná?
Tvrdím totiž, že prožívat nekriticky své postavení vzdělaného člověka jako vyvolence je farizejství. Přečetli jsme si přece ty Uličného věty jako "Máme vychovávat i společnost?" - Jací "my" to máme vychovávat koho? Ten rozdíl je možná na někoho moc jemný: my vzdělaní lidé máme odpovědnost vůči nevzdělaným za to, zda jim pomáháme v přístupu k jejich vzdělání, anebo "my" držitelé vzdělanosti máme ostatní převychovat k obrazu svému, stejně jako máme třeba i bitím vychovat děti, aby rozlišovaly přesně dobro a zlo, "přestože je to v životě pak složitější".
Když chápete své vzdělanectví jako konečnou moudrost, můžete ovšem snadno stavět rodičovské povinnosti nad lidská práva. >O vztahu mezi povinnostmi a právy je nutné a prospěšné vést stálý diskurs a zaujímat stanovisko (možná by tu měl být citován filozof Habermas). Je to téma, které je lidstvem ohledáváno tisíce let, ale chraňbůh, aby bylo nalezeno "konečné řešení" - to vede rovnou do plynových komor a pecí. Výraz "beznadějná spodina" je tomu blizoučko, ne? Bití dětí také není diskurs. A když se děti nenaučí rozmlouvat a přemýšlet, dokud jsou malé, kdopak to naučí starého zpupného vědátora, ouředníka, mocipána?
Diskuse tedy může být např. na téma, zda se mají děti do 15 let vzdělávat společně, nebo zda je potřebné a dobré vyčlenit děti tzv. studijně nadané do osmiletých gymnázií. To vyčlenění prof. Uličný navrhuje v úplné důslednosti, ale nepodává k tomu jiné než velmi extremistické argumenty (beznadějnost spodiny, nekvalitní geny u "cizích" - tím asi myslí Romy, anebo Rumuny, anebo Rusy, anebo černochy?).
Kdybychom se rozhodli důsledně spojovat děti všech vrstev a nadání v jedněch třídách, můžeme toho taky hodně pokazit (skvělé články Nicka Daviese jsou přímo školením v myšlení o reformě školství - první část zde, druhá část zde a třetí část zde). Naprosto nutné je proto soustředit se vždycky na obě nebo na všechny tři složky společnosti: ty nadané a bohaté duchem, ty ochuzené a zanedbané, i ty průměrně vybavené. Zanedbat kterékoliv je hřích proti lidskosti i proti civilizaci. Pěstovat nadané matematiky nebo dokonce lingvisty je velmi nutné, ovšem nikdy ne za cenu odstrčení zahradníků a zedníků. Nelze ani dát školy metařům a malířům pokojů, a kašlat na vynálezce a spisovatele. Netřeba to snad dál rozpatlávat.
Je to ale mnohem těžší a náročnější pro osobnost vzdělance, který má autoritu mluvit o vzdělávání: nesmí si dovolit podléhat ješitnosti mudrce, ani lenosti lempla. Musí se pořád dávat všanc, aby si z jeho moudrosti mohli druzí brát sami co nejvíce. Jistě se nám to nemůže podařit, nobody is perfect... Ale tou ctností, která omlouvá omyly, je právě otevřenost a ochota dozvídat se a učit se, a ne elitářství a ješitnost.
