Tito zoufalí lidé, kteří přišli o všechno, jsou na okraji Evropy obětí nemorální války, kterou Západ schválně ignoruje

Tento článek reportéra Patricka Cockburna vyšel ve středu 3. listopadu 1999 v deníku Independent.

Šrapnel z ruské rakety, který zasáhl Megameda Machmajeva, když šel koupit pro rodinu chleba, způsobil, že vypadá maso jeho pravé nohy jako kus syrového masa, který částečně sežralo nějaké zvíře. V nemocnici za hranicemi Čečenska přilížel stoicky, zatímco se snažil z hluboké rány lékař vylovit kousky kostí a kovu. "Možná, jestliže nebyla zasažena tepna, nebudeme muset tu nohu amputovat," říká lékař s pochybnostmi.

Na jiném nemocničním pokoji brečí a drží se maminky Fatimat Abluševa, čtyřletá holčička. Myslel jsem, že si namalovala obličej rtěnkou, protože má kůži na obličeji kolem pusy, nosu a očí ostře červenou. Ale matka říká: To jsou popáleniny. Dělostřelecký náboj nám zapálil dům a než se nám podařilo dostat se ven, Fatimat se popálila."

Tohle jsou ti štastní čečenští občané, kterým se podařilo během šestitýdenní války Ruska proti Čečensku uprchnout do sousední Ingušské republiky dřív, než Rusové uzavřeli hranice. V samotném městě Grozny bez potravin, elektřiny i plynu je situace daleko horší. Machamajev konstatuje, že ho jenom odvezli do Ingušska, polomrtvého od ztráty krve, "protože byla nemocnice v Grozném plná mrtvých a nebyl tam žádný lékař, který by mi mohl pomoci."

V úterý zahynula jedna žena, kterou zoufalý dav přitlačil na ostrý ostnatý drát na malém hraničním přechodu. "Lidé doslova šílí, vrhají se na ty ostnaté dráty," řekla žena, které se podařilo po týdenním čekání dostat se z Čečenska ven.

Nyní začíná být jasné, jakou válku vede Rusko v Čečensku. Ruská armáda se snaží omezit vlastní raněné a mrtvé, a tak se vyhýbá bojům s čečenskými partyzány. Namísto toho si "pročišťuje cestu" masivním bombardováním a dělostřeleckými útoky proti čečenským městům a vesnicím. Velitel ruského letectva si tento týden stěžoval, že jeho piloti shodili tolik naváděných bomb, že už jich má ruská armáda nedostatek. Důsledkem ofenzívy je to, že jedna třetina celého obyvatelstva Čečenska, které čítá milion obyvatel, je nyní na útěku. Asi 193 000 lidí se dostalo do Ingušska. Dalších přibližně 200 000 lidí urpchlo z domova, ale nemohou se v důsledku ruské blokády dostat ven ze země. Uvádí to Tarja Halonen, finský ministr zahraničních věcí, který právě navštívil v čele delegace Evropské unie tuto oblast.

Odehrává se tragédie stejná jako v Kosovu a ve Východním Timoru. Pokud bude ruská armáda dál používat své taktiky mlýnku na maso, brzo bude na útěku půl miliónu lidí.

Ruští vedoucí představitelé se brání tvrzeními, že po leteckých úderech proti Srbsku nemá Západ právo Rusko kritizovat. Čečenci ale čelí dvojí hrozbě. Jednak je Rusové bombardují, tak jako Západ bombardovat Srbsko, ale zároveň jsou vyháněni ze svých domovů, tak jako Srbové vyháněli Kosovce. Sergej Kovaljov, bojovník za lidská práva a člen ruské dumy, uvedl: ;V Čečensku využívá Rusko metod NATO, aby docílilo toho, čeho chtěl dosáhnout Slobodan Miloševič."

V jednom ohledu jsou na tom Čečenci daleko hůř než Kosovci i obyvatelé Východního Timoru. Skoro nic z toho, co se v Čečensku děje, se neobjevuje v západní televizi. Před několika dny jsem byl na hlavní silnici, vedoucí zpět do Čečenska. Několik tisíc Čečenců se snažilo zoufale se vrátit zpět do země pro příbuzné. Čečenský veterán, který přišel v druhé světové válce o nohu, se tam snažil dostat o berlích.

Ruští vojáci se samopaly jim to nedovolili. Armádní důstojník ke mně přišel a řekl mi: "Varuji vás, abyste zmizel, protože vojáci začnou brzo střílet." Hlas z reproduktoru nás informoval, že území na obou stranách silnice je zaminováno.

Na obou stranách hranice stojí patnáctikilometrová fronta osobních i nákladních automobilů, které se snaží už po mnoho dní proniknout ruskými liniemi. Viděli jsme jak se jeden člověk pokusil utéci z Čečenska přes pole, ale skupina ruských vojáků ho rychle chytila a zatkla.

Mezinárodní červený kříž konstatuje, že téhož dne nedaleko od tohoto místa zaútočila ruská letadla na pět vozidel Červeného kříže, usmrtila dva zaměstnance Červeného kříže a alespoň 25 civilistů. Na hranici s Kosovem zaznamenalo letos podobné incidenty nejméně deset televizních kamer.

Na hlavním pohraničním přechodu do Čečenska jsem neviděl jedinou kameru. Americké televizní okruhy neprojevují zájem. Dokonce i televize ABC odvysílala jen pětačtyřicetivteřinovou reportáž, když v říjnu ruské střely usmrtily na trhu v městě Groznyj více než sto osob.

Oficiálním důvodem pro nepřítomnost televizních kamer je nebezpečí únosu. Toto nebezpečí je reálné, ale riziko lze minimalizovat použitím ozbrojených stráží z ingušského nebo čečenského ministerstva vnitra. Bohužel, mnoho televizních reportérů v Moskvě, kteří by měli zájem o natáčení reportáží z čečenské války, zjišťuje, že hrozba únosů je pro jejich ústředí vítanou výmluvou, aby ignorovala válku, o níž stejně nechtějí vysílat žádné informace.

Ruští mluvčí zcela zjevně vedou to, co sami charakterizují jako "informační válku" a využívají přitom prezentačních metod, jakých používalo NATO ve válce proti Srbsku. Propaganda je to tvrdá a primitivní, ale vzhledem k tomu, že v čečenské válce nejsou televizní kamery, je to pro Rusy lehčí. Většinou ruští vládní mluvčí hněvivě popírají, že by docházelo k zabíjení civilistů.

Začátkem října jsem navštívil město Elistanži, kde svrhla ruská letadla 30 bomb a usmrtila 35 lidí. Exploze rozervaly místní školu.

V nejbližší nemocnici v Šali se snažila utišit matka svého devítiměsíčního syna, jehož levá noha musela být amputována, tyčinkou Mars. Ve vedlejší posteli ležel čtyřletý Alet, kterému právě vyňali z břicha kusy šrapnelu. Ruské letectvo popírá, že město Elistanži bombardovalo.

Je možné, že ruské letectvo a ruská armáda nevědí, co zasahují. Odborníci konstatují, že ruští piloti nyní létají jen 100 hodin cvičných letů ročně. Téměř všude, kde jsem v Čečensku byl, je slyšet zlověstný hluk střel Grad, které jsou nechvalně známy svou nepřesností.

Ale Moskvě je jedno, jestli zasahuje její armáda a letectvo cíle nepřesně. Tvrdí, že se útok na konvoj Červeného kříže nekonal, navzdory svědectvím osob, které útok přežily. Vladimír Putin, ruský premiér, konstatuje, že se prý ruské bombardéry nedopustily žádných "větších omylů". Naprosto mu nebylo trapné veřejně popírat, že nedošlo k útoku na trh v městě Groznyj, přestože v tutéž dobu ruský vojenský mluvčí potrvrdil, že trh byl útokem zničen, protože to byl "vojenský bazar".

Utrpení je ještě horší než v Kosovu a ve Východním Timoru, protože se Čečensko ani nezačalo zotavovat z předchozí války. Město Groznyj je jen hromada trosek. Ruské dělostřelectvo je zničilo ve válce v letech 1994 - 1996.

Nyní nařídila ruská armáda civilním občanům, aby opustili města Groznyj a Gudermes, druhé čečenské město. Zároveň však letadla bombardují silnice a zablokovala cestu do Ingušska. Jen asi 170 - 180 lidí je propouštěno do zahraničí každý den.

Ingušský prezident Ruslan Aušev konstatoval tento týden, že jde o úmyslnou krutost, protože Rusové oznámili, že je cesta do zahraničí otevřená, a vylákali uprchlíky na silnice, kde se nemohou skrývat před leteckými údery a dovolují jen minimálnímu množství zoufalých lidí dostat se do bezpečí.