Pád berlínské zdi způsobilo vysmívané západní mírové hnutí

Tento článek Jonathana Steela vyšel 2. listopadu 1999 v deníku Guardian.

Od chvíle, kdy padla berlínská zeď, se šíří Evropou nakažlivý mýtus. Objevuje se opakovaně v pamětech mnoha státníků, kteří byli u moci v posledních letech studené války a rychle tvrdne v beton oficiální establishmentové moudrosti.

Takže, když se nyní rychle blíží desáté výročí pádu berlínské zdi, stojí za to se podívat trochu podrobněji na fakta, která vedla k tomuto pádu. Hlavní roli při vytvoření klimatu, které vedlo k dramatickému ukončení studené války, nehrála tvrdá protikomunistická linie Reaganovy vlády, podporovaná britskou Margaret Thatcherovou, ale vysmívané západní mírové hnutí.

Demonstanti, ženy protestující na Greenham Common proti rozmisťování amerických střel s plochou dráhou letu a ostatní aktivisté jsou dosud ostře kritizováni jako hlupáci, jichž k svým účelům využívala Moskva. Jenže právě tito lidé podstatným způsobem přispěli k pádu berlínské zdi.

Že bych si dělal legraci? Vůbec ne. Obrovské pouliční demonstrace, které postupně vznikly v NDR během podzimu roku 1989 vznikly z východoněmeckého mírového hnutí. Soustřeďovaly se kolem protestantských kostelů. Protestantská církev v NDR si totiž odvážně vytvořila společný program na obranu míru a lidských práv a snažila se ho prosazovat po celou řadu let, dlouho předtím, než se zbavila celá východoněmecká společnost strachu a proměnila hnutí několika stovek aktivistů v hnutí statisíců.

Ono původní "tvrdé jádro" východoněmeckých mírových aktivistů využívalo příkladu a podpory kolegů a přátel ze Západu. Vezměte například Baerbel Bohleyovou, spoluzakladatelku východoněmeckého Nového fóra, disidentského hnutí, které zahájilo v roce 1989 v Berlíně demonstrace.

Šest let předtím, než padla berlínská zeď se už východoněmecká tajná policie Stasi velmi obávala hnutí Bohleyové, jménem "Ženy za mír". Bohleyová byla zatčena poté, co se setkala s jednou britskou mírovou aktivistkou. Po propuštění byla pravidelně ve styku s Petrou Kelleyovou, známou západoněmeckou mírovou aktivistkou aposlankyní za stranu Zelených v německém parlamentě. Snažily se vytvořit "détente zezdola". Na obou stranách německé zdi viděli protijaderní aktivisté společný zájem. Vědomí, že Německo, západní i východní, by bylo první obětí zničení v nové evropské válce, vyvolalo psychologické sjednocení obou částí země dlouho předtím, než se stalo realitou politické sjednocení.

To jsou všechno irelevantní podružnosti, budou se posmívat kritikové. Konec studené války přišel seshora. Způsobilo ho masivní zbrojení Ronalda Reagana, jeho návrh na program hvězdných válek a rozhodnutí NATO rozmístit v Evropě střely Pershing a střely s plochou dráhou letu. Tím, že se Američané byli schopni ostře postavit Moskvě i západním mírovým demonstrantům, vyvolali sovětský reformní program, známý pod jménem perestrojka, poté, co si Michail Gorbačov a jeho poradci uvědomili, že Západ nehodlá jednostranně odzbrojit. Sovětská ekonomika si už nemohla dál dovolit globální závody ve zbrojení a chtěla zlepšit zoufale zanedbaný spotřebitelský sektor.

To se zdá jednoduché. Jenže první rozhodnutí přeorientovat sovětské výdaje ze zbrojení na spotřební hospodářský sektor začal dělat Jurij Andropov. Ve svém prvním programovém projevu v listopadu 1982 řekl Andropov, o několik měsíců předtím, než Ronald Reagan zveřejnil program Hvězdných válek, že síla Sovětského svazu a jeho pověst musí záviset na jeho úspěchu doma. Byla to první známka toho, že se sovětské vedení rozhodlo ustoupit od politiky budování impéria, kterou převzal Gorbačov, když se v roce 1985 dostal k moci.