Deset let: ohlédnutí
Jan Čulík
Historik Vilém Prečan řekl nedávno v jednom rozhovoru pro sdělovací prostředky (cituju po paměti): Lidi si možná hodně stěžují, ale ať nezapomínají, že je nyní v České republice svoboda.
Proklejí mě asi ony statisíce nezaměstnaných, kteří se cítí vyloučeni ze života dnešní české společnosti, ale já bych s Vilémem Prečanem souhlasil. Mnozí možná namítnou, že se jim za komunismu žilo líp: neměli existenční nejistotu, nebyli chudí, měli své málo, ale bylo to jisté.
Svoboda je ale příležitost. Za komunismu se nedalo dělat nic. Československo bylo zotročenou zemí. Imperiální vládce Sovětský svaz měl co se týče Československa jediný zájem: udržet tu zemi kvůli svým mezinárodním mocenským aspiracím co nejpevněji v područí. Pokud ty aspirace platily, sovětským vládcům bylo jedno, do jaké míry devastují kulturu a civilizaci zotročených zemí. I když jsem nezaměstnaný, ve svobodě se snad mohu spojit s dalšími nezaměstnanými, vytvořit nátlakovou skupinu a požadovat od spoluobčanů pomoc k vyřešení mé situace.
Mnozí namítnou, že Češi (i Slováci) jsou už teď deset let svobodní a vlastní kulturu i civilizaci si za toto období dál docela úspěšně devastovali sami. Ano, situace je těžká. Jak už jsme o tom mnohokrát psali, traumatická zkušenost předchozího područí vytvořila civilizaci a kulturu s velmi spefickou, podivnou, někdy až patologickou mentalitou, vzniklou ve vakuu zavařovačky, do níž Rusové znovu po roce 1968, po pokusu osvobodit se z područí, uvrhli český a slovenský národ.
Není divu, že když se zavařovací sklenice v listopadu 1989 rozbila, národ z ní vyklopýtal oslněn a zmaten. Jeho politikové leccos za posledních deset let zkazili. Ani národ se v tom, co se dělo, neorientoval nejlíp. Mnohé základní skutečnosti, běžné jinde na světě, mu byly slovy nesdělitelné. On se ani nikdo z domácího prostředí moc nesnažil mu ty skutečnosti zvenku sdělit. Muselo se počkat - musí se dál čekat, až se lidé poučí z vlastní, osobní zkušenosti.
Ale - opakuji - svoboda je příležitost. Česká republika, navzdory všem trapnostem i skandálům, navzdory deziluzi a kocovině jejích obyvatel, poté, co mnozí v první polovině devadesátých let propadli novému ideologickému božstvu, je už deset let svobodnou a může být i hrdou, dospělou zemí.
Čeští občané mají sami možnost chopit se vlastního osudu a utvářet ho, nejen jako jednotlivci, kteří se snaží udělat to nejlepší pro sebe a vlastní rodinu, ale ve vlastním zájmu i pro celou obec.
Doufejme, že se navzdory trpkosti, kterou jistě často plodí frustrace minulých let, lidé v České republice pomalu začínají orientovat: třídit své zážitky z posledních deseti let na dobré a špatné a připravovat se podle toho, co v synergii s ostatními spoluobčany budou dělat dál. Že se zbaví zbytků ideologické zaslepenosti a budou schopni pohlížet otevřeně a pragmaticky na možnosti, které se před nimi otvírají. Že těch možností také využijí.
Nynější svobodné mezidobí nemusí trvat věčně. Je proto dobré ho využít co nejefektivněji k trvalejšímu obhájení nejzákladnějších českých zájmů.
K tomu je potřeba:
posílit státní správu a vytvořit efektivní a vzdělaný státní aparát
usilovat o kvalitní sdělovací prostředky a o jejich efektivní regulaci tímto směrem; ty se pak postarají inteligentní analýzou a kontrolou o dobrou práci politiků
požadovat zkvalitnění a otevření školství: aby nebylo pouze memorovací dílnou, ale skutečnou Komenského dílnou lidskosti, kde by se lidé učili otevřenosti i jasnému a logickému myšlení a vyjadřování. Otevřme české školy všech stupňů do světa!
17. listopadu 1999: Kam jsme to (zatím) dopracovali - nic moc se v mínění lidí moc nezměnilo, jen uplynulo deset let
Organizace IVVM přeložila sociologickému vzorku 1018 občanů začátkem listopadu 1999 tytéž otázky, jaké mu předložila před necelými deseti lety, v únoru 1990. Ukázalo se, že si v mnoha ohledech zastávali lidé v Československu v roce 1990 velmi obdobné názory jaké zastávají nyní - v některých ohledech se jejich pesimismus podstatně přitvrdil. Zlepšila se ekologická situace, to se odráží v rozptýlení obav v této oblasti, zlepšila se i dodávka zboží a potravin. Neobávají-li se lidé nutnosti profesionálního přeškolování, znamená to snad, že se přeškolovat chtějí, anebo naopak, že jim nikdo takové možnosti ani nenabízí? Soukromého podnikání se lidé nebáli nikdy, co se nutnosti cestovat za prací týče, zase: znamená to, že lidé jsou ochotni se stěhovat, anebo spíše že tu možnost vůbec nemají, že ta alternativa není něco, o čem by větší počet lidí uvažoval?
89% dotázaných je přesvědčeno, že je české hospodářství ve špatné situaci. V únoru 1990 si to myslelo 96 procent lidí.
56% lidí dnes stejně jako v roce 90 očekává, že potrvá déle než pět let, než se česká ekonomika zlepší. O 17 procent lidí méně než v roce 1990 očekává nyní ekonomické oživení dříve.
77% dotázaných zastává názor, že ekonomické změny po roce 1989 vyvolaly v životě lidí velké problémy. Totéž procento lidí vážné potíže očekávalo už v roce 1990.
V některých oblastech jsou lidé ještě pesimističtější než byli v roce 1990. V současnosti se lidé ze všeho nejvíce obávají zločinnosti (84%), zdražování (74%), špatné situace mladých rodin (72%) a nezaměstnanosti (72%).
V roce 1990 byli lidé hlavně znepokojeni poškozeným životním prostředím (76%) a báli se a zdražování (69%).
Viz tabulka:
Tabulka č.1: Jaké obavy v lidech vyvolávají následující skutečnosti
| |
únor 1990 |
říjen 1999 |
| |
Velké obavy |
Malé obavy |
Žádné obavy |
Neví |
Velké obavy |
Malé obavy |
Žádné obavy |
Neví |
|
Zločinnost |
51 |
33 |
8 |
8 |
84 |
14 |
1 |
1 |
|
Zdražování |
69 |
27 |
3 |
1 |
74 |
22 |
3 |
1 |
|
Situace mladých rodin |
47 |
38 |
10 |
5 |
72 |
21 |
4 |
3 |
|
Nezaměstnanost |
36 |
43 |
17 |
4 |
72 |
17 |
8 |
3 |
|
Životní úroveň |
47 |
42 |
8 |
3 |
60 |
32 |
6 |
2 |
|
Zdravotnictví 1) |
46 |
39 |
11 |
4 |
59 |
34 |
5 |
2 |
|
Úplatkářství a protekce |
38 |
36 |
18 |
8 |
59 |
27 |
8 |
6 |
|
Dostupnost bydlení2) |
38 |
35 |
20 |
7 |
57 |
26 |
12 |
5 |
|
Inflace |
49 |
32 |
9 |
10 |
47 |
37 |
7 |
9 |
|
Vnitropolitická situace5) |
19 |
42 |
22 |
17 |
42 |
36 |
12 |
10 |
|
Situace důchodců |
40 |
34 |
14 |
12 |
42 |
31 |
16 |
11 |
|
Ekonomické reformy |
28 |
41 |
17 |
14 |
41 |
34 |
7 |
18 |
|
Rozdíly mezi chudými a bohatými |
31 |
30 |
29 |
10 |
40 |
34 |
20 |
6 |
|
Životní prostředí |
76 |
18 |
4 |
2 |
28 |
51 |
15 |
6 |
|
Školství3) |
27 |
44 |
18 |
11 |
26 |
44 |
22 |
8 |
|
Řízení podniků*) |
x |
x |
x |
x |
25 |
33 |
20 |
22 |
|
Vliv zahraničního kapitálu |
20 |
30 |
29 |
21 |
24 |
28 |
25 |
23 |
|
Mezinárodní situace |
15 |
43 |
27 |
15 |
23 |
48 |
15 |
14 |
|
Stěhování za prací |
11 |
31 |
40 |
18 |
22 |
30 |
31 |
17 |
|
Soukromé podnikání |
6 |
26 |
55 |
13 |
12 |
34 |
35 |
19 |
|
Přeškolení na jinou profesi |
9 |
36 |
43 |
12 |
10 |
33 |
42 |
15 |
|
Zásobování na trhu potravinami |
37 |
49 |
11 |
3 |
6 |
27 |
63 |
4 |
|
Zásobování trhu průmyslovým zbožím |
23 |
53 |
19 |
5 |
3 |
22 |
90 |
5 |
*) Tato skutečnost nebyla uvedena ve výzkumu v roce 1990
1) v r.90 "Vývoj zdravotní péče" 2) v r. 90 "Nedostatek bytů" 3) v r. 90 "Úroveň školství"
4) v r.90 "Zásobování vnitřního trhu nepotravinářským zbožím" 5) v r.90 "Neujasněná vnitropolitická situace"
V současnosti se lidé ze všeho nejvíce obávají zločinnosti (84%). Oblasti, které také vyvolávají velké
obavy jsou zdražování (74%), ze situace mladých rodin a z nezaměstnanosti (shodně 72%).
Často (57 až 60%) panují velké obavy ze životní úrovně, zdravotnictví, úplatkářství a protekce a z dostupnosti
bydlení. O něco méně než polovina (47 až 40%) dotázaných pociťuje velké obavy z inflace, vnitropolitické situace, ze
situace důchodců, ekonomické reformy a z rozdílů mezi chudými a bohatými. Kolem čtvrtiny (28 až 22%) občanů se
velmi obává o životní prostředí, školství, řízení v podnicích a firmách, vlivu zahraničního kapitálu, mezinárodní
situace a stěhování za prací. Velké obavy ze soukromého podnikání a z přeškolení na jinou profesi má už přibližně
jen každý desátý respondent. Nejméně občanů má velké obavy ze zásobování trhu, ať už potravinami (6%) nebo
průmyslovým zbožím (3%).
