Drobnička pro budoucí historiky
Jak jsem psala projev pro Václava Havla
Vazeny pane redaktore,
nekde na BL nekdo napsal, ze Vaclav Havel si
"vsechny sve projevy pise sam..."
Je to dost nepravdepodobne... Moderni prezident
musi nekdy proslovit az tri, ctyri projevy za den.
Bill Clinton si k ucelu psani projevu zve do
Bileho domu kazdy rok novou urodu nadanych
univerzitnich studentu, kteri mu vcas zasobu
projevu usitych na miru dodavaji. Neni to
zadne tajemstvi, obcane to berou a chapou,
i kdyz se nechavaji unaset vzletnymi slovnimi
obraty sveho "vrchniho velitele...", fakt, ze pochazeji z hlavy nekoho
jineho, jim nijak nevadi...
Vzhledem k tomu, ze dnes historie odehravajici
se pred nasima ocima jeste ani nedozni, aby uz ji
nekdo nekde primo pred nami nezfalsoval ci
neprekroutil, rada bych zde vydala jedno
drobne svedectvi...
Na podzim 1991 pozvali
Cesi v Kalifornii do Los Angeles Vaclava Havla.
Mel puvodne priletet jiz tehoz roku v dubnu,
ale z nejakych duvodu z teto planovane navstevy
seslo...
Namisto toho zavital Vaclav Havel,
na vrcholu sve slavy, i kdyz za prave probihajici
krize s nekterymi slovenskymi Cechoslovaky,
ktera, jak vime, pozdeji vyustila v Havlovu
docasnou abdikaci v lete roku 1992, do Los
Angeles pred vyrocim 28. rijna 1991.
Jedne rijnove noci, asi v deset vecer, jsem
obdrzela telefonicke zavolani."Havel nevi,
o cem tady ma mluvit. Mas mu napsat projev."
Ponekud jsem se ulekla, a dotazala se, o jaky
projev bezi...."No pro ty krajany, na UCLA....,
a taky jeden anglicky, pro Bradleyho na radnici...."
Citila jsem se polichocena, kdo by se necitil
polichocen takovou zadosti.... A zdesena....
Basnirka sedela do dvou do rana s tuzkou
v zubech nad listem cisteho papiru a jeji
zdeseni se minutu od minuty zvysovalo....
"Co tady strasis?" zeptal se clen rodiny, ktery
v pyzamu nakoukl do obyvaku...
"Pisu projev pro Havla...." "Cooooooooo?????"
"Jo, vazne... Ale nevim, co psat...."
Clovek v pyzamu dlouze zivnul.
"To je jednoduchy. Predstav si, ze jsi Havel...
A pis...." Otocil se, a sel zase spat......
Predstavila jsem si, ze jsem Havel.....
A napsala......Dva projevy. Jeden cesky, druhy
anglicky... A pak jsem, tvari v tvar Vaclavu
Havlovi cekala, jestli opravdu pronese moje
slova...
Pronesl... Poradci, nebo dokonce on sam,
sice sem tam neco zkratili, prinatahli, neco
ubrali, neco pridali....
Ale zakladni projevy
z pera krajanky Jiriny Fuchsove, ceske basnirky
a patriotky, odeznely.
Jeden cesky, na UCLA,
druhy, zkraceny na tretinu, na Los-Angeleske
radnici... Mely uspech. Nebylo to ale zasluhou
Jiriny Fuchsove. Bylo to zasluhou Vaclava Havla.
Inspiraci, kterou jeho historicka uloha v ceskych
dejinach ve mne vyvolala... A jeho prednesem...
Byl skvely. Hovoril rozvazne, se spravnymi
akcenty tam, kde mely byt... Zarila z neho Pravda
a Laska, respresentoval zemi, ktera po padesat
let trpela pod nesmirnymi bremeny utlaku toho
nebo onoho, a ktera se, at jiz s pomoci odkudkoli,
dokazala pozvednout z prachu, a znovu zamirit
vyse, ke hvezdam...
Obavam se, ze uz nikdy se nam vsem, vsem doma
i v zahranici, nepodari zinscenovat TAKOVOU
CHVILI..... Ale bylo nam doprano se ji dozit,
ji prozit, radostne ji procitit...
Bez ohledu na to, co prislo potom, co prichazi
dodnes, prozili jsme chvili NADEJE....
Byli mnozi, kdo se nedozili....
Co bude dal, zalezi, jako vlastne vzdycky zalezelo,
take na nas... Na kazdem jednotlivem z nas.
At je to cokoli, vzpominam, a neverim, ze
jsem sama, na ty opojne krasne dny pre deseti
lety. A pro ty vzpominky dekuji Vaclavu Havlovi,
ze mi tenkrat poskytl prilezitost "promluvit",
jako ceskoslovenska OBCANKA, cesky k Cechoslovakum
na UCLA, a anglicky k mym americkym spoluobcanum
na radnici...
Na cti a slave tato drobnicka
pro historiky Vaclavu Havlovi neubere... Jak jsem
jiz predeslala, psat projevy pro prezidenta je
v Americe, a jsem si jista dnes i v CR,
uplne bezne....
V Los Angeles, 17. listopadu 1999
Jiřina Fuchsová
(Psano pro Britske listy)
