Děkuji Čechům za statečnost v boji proti komunismu
Právě jsem se podíval na záznam demonstrací a protestů z let 1988 až 1989, které v sobotu vysílala ČT odpoledne a večer.
Díval jsem se do tváří těch demonstrantů, těch obyčejných lidí a vzpomněl jsem si na pocity, které jsme v té době měli. Vzpomněl jsem si na ten všudypřítomný strach a obavy každého z nás.
Připomněl jsem si řadu pocitů a názorů, které jsme v té době měli. Tu beznaděj, tu zlobu a hněv, který se většiny nás zmocňoval, když se člověk podívat na tehdejší realitu trochu víc z nadhledu.
Vzpomněl jsem si, jakými konkrétními způsoby se moc komunistů projevovala každý den, jak rudá knížka v ruce byla víc než zdravý rozum, víc než právo, víc než morálka či jiné základní lidské principy.
Když se mi takto pod kůži dostala zpět ona doba, uvědomil jsem si vlastně to hrdinství a odvahu všech těch lidí, které jsem viděl v televizi, jak na sebe nechávali stříkat vodní děla, kteří se nechali mlátit, kteří se nechali odvádět na stanice VB, kteří potom měli větší nebo menší potíže v zaměstnání.
Pustili se do boje se silou, která se zdála nepřemožitelná, pevná, totální a nezničitelná.
Vážení, Vy všichni, kteří jste se byť jen jednou na tyto náměstí vydali, všem Vám patří medaile za statečnost - Medalie za statečnost v boji proti komunismu.
Všem Vám z těch náměstí - Díky !
