Štěpánu Kotrbovi: Výzva "Děkujeme, odejděte" byla zcela spontánní
Pane Kotrbo,
s údivem jsem si přečetl Váš text v Britských listech. Myslím, že jste
se spletl. Výzva "Děkujeme, odejděte!" vznikla mimo akce Společnosti
'89, která organizovala "vzpomínkové události" k 10. výročí . Myslím, že
jste to zapomněl čtenářům říct. Nebo šlo jenom o omyl?
S pozdravem
Josef Brož, signatář výzvy "Děkujeme, odejděte!"
Konec dlouhého podzimu na prahu sychravého jara
Štěpán Kotrba
Vážený pane Broži,
v reportáži o "vzpomínkové události" (jak to nazýváte vy, já to nazval
jinak - Nová generace jepic deset let poté) jsem použil slova "Výzva
bývalých studentských vůdců - Děkujeme. Odejděte! - měla profesionální
dramaturgické a režijní zázemí, profesionální produkci i finanční zázemí." a
hned poté jsem použil obratu "Dokonalost následné šou". Slovo následné
neříká nic o tom, kdo s kým podepsal jakou "smlouvu o přátelství, vzájemné
pomoci a spolupráci".
Pro mne tyto aktivity splynuly v mnohohlasý chór, který bych s odstupem času
nazval snad hybridním všesměrovým vysílačem mediální nespokojenosti s
předřazenými zesilovači a korekčními šumovými filtry... :))))
Pokud tuto "smlouvu" chcete vysvětlovat vy, učiňte tak. Pak ale řekněte
čtenářům BL: KDO, S KÝM, KDY, PROČ, OD KOHO a ZA KOLIK.
Já jsem již svůj
názor na "přestárlé studentské vůdce" vyjádřil jasně. Jako jejich vrstevník
(a v některých případech i spolužák) mám na to stejné právo jako oni. Sám
za sebe nepotřebuji už nic dodávat, sobě ani druhým cokoliv dokazovat.
Komentář by byl nutný snad pouze tehdy, kdyby například náhodou vyšly najevo
jiné či nepolitické souvislosti některých členů Společnosti 89 a případný
sponzoring ostatních aktivit tohoto (ještě dnes pro mne poněkud mlhavého)
společenství (záměrně nemluvím o společnosti ani o Společnosti)... Některé
osoby jsou v obou a dokonce i více iniciativách, některé zase v žádné z nich
:))). I o tom je občanská společnost 10 let poté.
S přátelským pozdravem
Štěpán Kotrba
Od Josefa Brože
Pane Kotrbo,
jádrem mého upozornění byl fakt, že výzva "Děkujeme, odejděte!"
vznikla během jednoho odpoledne 17. listopadu v kavárně Slavia, zatímco
aktivity Jana Bubeníka a Společnosti 89 byly připravovány dlouho předtím
jako součást oslav 17. listopadu 1989.
Můj faktický údiv (nikoliv osobní) vycházel z toho, že spojujete
text výzvy se Společností. Výzva, na rozdíl od ní, neměla ale vůbec to,
co nazýváte ve Vašem textu v BL: "profesionální, dramaturgické a režijní
zázemí, profesionální produkci i finanční zázemí". Píšu Vám to osobně,
protože si myslím, že Vám v této věci schází informace.
Pokud vám, jak píšete, obě aktivity "splynuly v mnohohlasý chór,
který bych s odstupem času nazval snad hybridním všesměrovým vysílačem
mediální nespokojenosti s předřazenými zesilovači a korekčními šumovými
filtry...", máte na své dojmy (a názor) jistě právo. Jenom jimi, prosím,
neohlupujte čtenáře.
S pozdravem
Josef Brož
Od Štěpána Kotrby:
Omyl? Ne. Konec dlouhého podzimu na prahu sychravého jara II.
Vážený pane Broži,
i když jsem si pro sebe říkal, že už nebudu komentovat vaše připomínky,
činím tak znovu - a doufám, že už naposledy.
Doufám že ani vy nevěříte, že se věci s tak profesionální mediální podporou
"určitých" novinářských kruhů (výzva několika občanů, bývalých studentů...)
dějí NÁHODOU, mezi třetím a čtvrtým panákem v kavárně.
Povyk kolem výzvy se také strhl jenom náhodou, (veřejnoprávní) ČTK,
(veřejnoprávní) ČT a všechny (soukromé) deníky v ČR o ní referovaly také jen
náhodou...
Takže až příště několik bývalých studentů (a klidně bych mezi
nimi - pro změnu - mohl být třeba i já) náhodou se sejde v hospodě (či
kavárně) a náhodou na ubrousek napíší další výzvu, tak se náhodou vláda,
premiér, poslanci parlamentu, ctihodní senátoři i neméně ctihodný prezident
budou vyjadřovat k této výzvě se stejnou vážností?
To se mi snažíte namluvit?
Věřím však klidně tomu, že vy jste 17. 11. do Slávie šel náhodou, stejně
tak, jako já tam náhodou nešel... :))
Váš "faktický" údiv - nikoliv "osobní" - (že spojuji text výzvy se
Společností) vychází z něčeho, co NESPOJUJI.
Je to váš stejně subjektivní
dojem, jako je subjektivní ten můj - že totiž OBĚ aktivity "splynuly v
mnohohlasý chór, který bych s odstupem času nazval snad hybridním
všesměrovým vysílačem mediální nespokojenosti s předřazenými zesilovači a
korekčními šumovými filtry...".
Nečtěte tolik mezi řádky, rozptyluje to soustředěnost na obsah napsaného...
I vy máte na své dojmy a názor jistě právo. Jenom jimi, prosím, neohlupujte
mne a nepodsouvejte mi něco, co jsem NEŘEKL.
To, že jsem ocenil perfektní
sladění dramaturgie, režie i (částečně okopírovaného) scénáře, berte jako
poctu divadelním, barrandovským i kavčíhorovým produkčním, režisérům a
dramaturgům, osvětlovačům, kostymérům, zpěvákům a jiným bardům. Za to, že je
scénář nepůvodní a neodpovídající realitě, dávám já vinu stárnoucímu
absurdnímu dramatikovi.
To, že je výsledek snažení DVOU NAPROSTO ALE NAPROSTO
NA SOBĚ NEZÁVISLÝCH A SPOLU NESOUVISEJÍCÍCH USKUPENÍ je tím pádem polovičatý
a neujasněný, dokazujete mj. i vy v dnešních "lidových" Lidových novinách v
článku o financování výzvy Děkujeme, odejděte.
V listopadu 89 ta nepoliticky
politická mnohost názorů také byla patrná až po určitém, několikatýdenním
odstupu, až vyčpěly vášně a radost z vítězství, které samo spadlo do
klína...
A také až s odstupem se (tehdy dost potichu, dnes stále hlasitěji)
kladly otázky, kdo to všechno vlastně platil a kdo koordinoval, kdo
technicky či komunikačně zabezpečoval... A právě toto know-how.
To, že je těžké vystopovat či odlišit lidi i peníze (jedny od druhých, a to
i čisté od špinavých) nemusí předvádět v praxi jen finanční kouzelníci či
mediální experti na ekonomiku z Patria Finance, to prohlásil už bývalý guru
trhu bez přívlastků a politiky profesionálů (tehdy ve funkci českého
ministra financí za ODS) - Václav Klaus. Peníze totiž nesmrdí. A
privatizovat se dá i už dávno zprivatizované. A stejně tak - manipulovat se
dá i dávno zmanipulovanými. Lidmi i penězi. A jedno i druhé "ohlupování" já
považuji za stejně nebezpečné.
Vy ne?
Štěpán Kotrba
