O etice zveřejňování násilných a krvavých záběrů v televizi:
Tenhle muž bude za okamžik zavražděn...
V tomto článku, který vyšel v deníku Guardian 20. prosince 1999, se zamýšlí Richard Tait, šéfredaktor britského komerčního televizního zpravodajského studia Independent Television News, nad tím, kde je hranice násilí, které už nesmí být vpuštěno na televizní obrazovku. - Upozorňuji, že Richard Tait je šéfredaktorem britského KOMERČNÍHO televizního zpravodajství, ekvivalentu zpravodajství na české televizi Nova... JČ
Právě se blíží ke konci nejnásilnější století v historii. Opět se objevují na našich televizních obrazovkách známé záběry nelidského zacházení s lidmi a jejich utrpení - desetitisíce čečenských civilistů se skrývají ve sklepech svého zničeného města a jsou obklopeny ruskými tanky a vojenskými stihačkami. Televizní zpravodajství se za posledních padesát let stalo pro většinu obyvatelů Británie základním zdrojem informací o světě. Zároveň při tom došlo k fundamentálním změnám v charakteristických rysech válek i v tom, jakým způsobem jsme o nich informováni.
Stále častěji už nejsou moderní války konfliktem mezi armádami dvou soupeřících států, ale jsou to buď občanské války, v nichž bojují často nedisciplinované a nevypočitatelné jednotky, anebo jsou to nerovné konflikty mezi armádou určitého státu a částí jeho civilního obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že se takovéto války nyní velmi často dostávají na televizní obrazovku, vyvolává to důležitou otázku redakční politiky televizního zpravodajství.
Kolik autentického násilí je možno zahrnovat do zpravodajských pořadů, to je jedna z nejsložitějších otázek televizní novinářské práce. Editoři musejí rozhodnout mezi nebezpečím, že válku nepřípustně a zdánlivě klinicky očistí od veškerého násilí, a na druhé straně mezi nutností reagovat citlivě na pocity televizních diváků a na skladbu divácké obce.
V této oblasti existují navzájem se svářející práva a povinnosti. 'Diváci mají právo na nezidealizované informace o tom, co se děje ve světě, ale nemůžeme od nich očekávat, aby se dívali na záběry, které jsou tak hrůzné, že je není možno sledovat. Oběti válek a násilí mají právo být v televizi předváděny s respektem - ale také mají právo na to, aby se svět autenticky dověděl, co se jim stalo. Reportéři a natáčecí týmy na bojišti musejí vedět, že záběry, které často natočili při riskování vlastního života, nebudou z jejich reportáže jen tak, lehkomyslně, vystřiženy.
Je to debata, která se v posledních letech stala ještě daleko složitější a důležitější, vzhledem k tomu, že se zpravodajství přesunuje z doby, kdy se na televizi dívají jen dospělí, do doby na začátku večera. Stále ještě se vysílají důležité zpravodajské pořady na ITV, BBC1 i BBC 2 po jednadvacáté hodině večer. Ale největší televizní divácká obec pro zpravodajství je nyní častěji v Británii, stejně jako ve Spojených státech, v podvečer.
To vyvolává pro zpravodajské pořady vážná dilemata, protože regulační orgány britského rozhlasu a televize prossazují tzv. rodinnou politiku televizního vysílání, což znamená, že tvůrci televizních pořadů mají odpovědnost vůči dětem, o nichž se dá očekávat, že se dívají na televizi až do 21.00, kdy začíná vysílání, které může být mládeži nepřístupné. Zpravodajství je součástí této rodinné televizní politiky - i když ITN argumentuje a regulační orgán souhlasí, že i rodiče mají určitou míru odpovědnosti za to, na co se jejich děti v televizi dívají, a že některé zpravodajské pořady nejsou vhodné pro malé děti.
Rodinná politika televizního vysílání znamená, že to, co je možno v televizi odvysílat, závisí velmi silně na tom, jaká je hodina dne či noci. Typickým příkladem byl onen strašlivý masakr v Ahmici v Bosně v roce 1993, kde našly britské mírové sbory v rozvalinách rodinného domu zuhelnatělé pozůstatky jedné muslimské rodiny. Dospěli jsme k závěru, že v poledním zpravodajství můžeme odvysílat jen pouhý náznak toho, co se tam stalo. Teprve až ve zpravodajských pořadech, určených daleko více dospělým, v padesátiminutových Channel Four News v 19 hodin a na třetím, komerčním okruhu ITV ve 22 hodin jsme odvysílali, až po příslušném předchozím varování, záběry toho, co tak silně rozrušilo britské vojáky.
Nedávným příkladem, kde by dezinfekce reportáže ji zbavila smyslu, byl incident ve městě Dilli, v hlavním městě Východního Timoru, nedlouho po referendu. Gang ozbrojenců pronásledoval reportéra BBC Jonathana Heada a jednoho timorského civilistu. Oba muži byli chyceni, vrženi na zem a zbiti. Avšak zatímco indonéský velící důstojník, který řídil gang ozbrojenců, zasáhl a zachránil Headovi život, jeho muži usmrtili civilistu z Východního Timoru mačetami před objektivy běžících kamer. To, co začalo jako jen chuligánská výtržnost, se najednou proměnilo ve státem podporované vraždění. Kdybychom neodvysílali alespoň část toho, co se stalo, zkreslili bychom naše informace - a pečlivě sestřihané části této reportáže se vysílaly v podvečerních i v pozdních večerních zprávách.
Avšak důležité záběry se často na televizní obrazovku nedostanou kvůli znepokojení ohledně vkusu.
Letos v lednu se vydal Sorious Samura, kameraman na volné noze v Sierra Leone, do ulic hlavního města té země Freetown v době, kdy do města vstoupili rebelové. Navzdory obrovskému riziku přesvědčil nejprve rebelská vojska a pak vládní vojska, aby mu dovolili nafilmovat snad nejzrůdnější násilí, spáchané na civilistech, jaké kdy bylo zaznamenáno na videopásek. Natočil muže, jak jim po zásahu střelnou ranou krvavě vybuchují prsa a hlavy, zraněné muže v agónii smrti i brutalizované malé děti. Některé jeho záběry byly nevysílatelné - přesto jsem přesvědčen, že většina Samurových záběrů se mohla a měla ve světových televizích odvysílat.
Samurova neuvěřitelná odvaha způsobila, že se mu právem dostalo mezinárodních ocenění. Ale jen málo jeho záběrů bylo kdy odvysíláno v televizních zprávách. Fergal Keane zahrnul několik jeho záběrů v reportáži vyrobené pro BBC Nine O'Clock News a Channel Four News společnosti ITN odvysílaly ukázku v nedávném bloku, zabývajícím se otázkou, proč záběry, pro jejichž pořízení riskoval Samura vlastní život, nebyly skoro v žádných televizích na světě odvysílány. Pro mnoho televizních stanic byly tyto záběry prostě příliš silné. Je ironické, že když Samura obdržel nedávno v Barceloně cenu Mohammeda Amina na konferenci News World, organizátoři tam účastníkům přehráli tak zcenzurovanou verzi jeho materiálu (která se vysílala v australské televizi), že ten materiál ztratil téměř veškerý svůj význam.
Pro mnoho zpravodajských pořadů v televizích po celém světě zůstala válka v Sierra Leone v podstatě mimo zájem editorů - na televizní obrazovky se nedostala. Kdyby byly světové televize odvysílaly víc Samurových záběrů, Samura je přesvědčen, že by to změnilo mezinárodní veřejné mínění - stejně jako za posledních deset let měly záběry utrpení z Bosny, z Kosova, ze Rwandy, z Východního Timoru a ze Súdánu velmi významný politický dopad.
Není obtížné najít fiktivní násilí, kterého se v britské televizi využívá za účelem zábavy, a to před jednadvacátou hodinou i po ní. Podvečerní pravidelné televizní seriály pravidelně zahrnují vraždy a znásilnění, aby zvýšily svou sledovanost. Zkušenost televizního studia ITN je taková, že si jen velmi málo diváků stěžuje na odvysílání záběrů autentického násilí ve zpravodajství, jestliže jsou přesvědčeni, že to, co se stalo, ospravedlňuje, aby drastická reportáž byla odvysílána. Vždycky jsme zastávali názor, že pokud vybíráme záběry pečlivě a pokud předem televizní diváky vždycky varujeme, mělo by být možné odvysílat nezcenzurovanou verzi násilí ve zpravodajské reportáži, pokud je to ospravedlněno důležitým veřejným zájmem.
Je povzbuzující, že regulační televizní Rady tento názor přijímají. Když odvysílaly Channel Four News část reportáže ze Sierra Leone a jeden divák si stěžoval, Broadcasting Standards Commission, Rada pro úroveň vysílání pod vedením jejího nového předsedy lorda Holma stížnost odmítla, že šlo o otázku veřejného zájmu a před odvysílanými záběry byli televizní diváci jasně varováni.
Vůbec nedošlo k tomu, že by v britském televizní zpravodajství zprávy ze zahraničí zmizely z obrazovek, jak přepovídali někteří pesimisté. Letos jsme zažili tři velké krize - Kosovo, Východní Timor a Čečensko - v nichž hrálo rozsáhlé televizní zpravodajství v průběhu událostí velmi významnou roli, neboť připoutalo mezinárodní pozornost k utrpení civilistů. Editoři zpravodajských pořadů vám nevnášejí rádi do obývacího pokoje válečné a násilné scény, ale musíme to dál dělat, když jsme přesvědčeni, že to význam té zprávy ospravedlňuje.
