Pár slov k petardologii, aneb k čemu jsou petardy slov?
Nepřekvapil mě pan Erbák, že byl naštván, že se v ordinaci objevily po Silvestru nějaké popšoukové úrazy. Ale pravdu má pan starosta, když říká, že pšoukání rachejtlemi nelze zakázat. A poznámka pana Čulíka byla velmi nešťastná, nevěcná: "Pan starosta v Rakovníce je bohužel pošetilec. Jako v mnoha jiných oblastech, i v této oblasti je Česká republika sto let za opicemi - musí dohánět oněch čtyřicet let komunistického bezčasí, kdy v ostatních evropských zemích probíhal civilizační vývoj. Situace, jak ji popisuje pan Erbák, existovala v Británii někdy ve třicátých letech."
Dále Čulík píše: "V posledních desetiletích je veřejný prodej tzv. zábavní pyrotechniky velmi silně omezen na skutečně neškodlivé výrobky, které se ještě prodávají jen s velmi vážným varováním (po zapálení nutnost se vzdálit na 10, popř. 25 metrů) a podléhají v obchodech velmi přísným bezpečnostním předpisům. Celkově jsou v Británii zákony, zajišťující bezpečnost občanů, daleko přísnější a daleko rozvinutější než v České republice." V článku se pokusím vysvětlit, že tomu tak není.
Já osobně bouchací a blýskací pšoukadla na den sv. Silvestra nepoužívám vůbec a lezou mi přímo krkem.
Protože byl letos den mimořádného Velkého stupidia s přiděleným magicko - hysterickým číslem 2000, zašel jsem za zvěrolékařem, abych koupil pro svého psa oblbovací prášky. Díky nim neštěkal od 22. do 01.30. hod. jako minulý rok, ale pouze asi 15 minut. Přes největší pšoukací běsnění jsem toho chudáka velšáka držel v náručí. Funěl jako lokomotiva. Když se intenzita pšouků zmírnila jen tak, aby probudila malé děcko, ale neuvedla do amoku psa, ležel na zemi a přifetovaně usínal.
Již v polovině prosince jsem nesl nelibě, když nějaký magor pšouknul u domu kde bydlím petardu a poskočil jsem já, pes i hrnek s kafem, který jsem držel v ruce. Popřál jsem mu rakovinu ve střevech (tomu bouchači) a usedl k rozcintnutému kafi.
Ale zároveň jsem měl rozepsaný v počítadle článek o tom, že se jedná o blbinku, snažit se z někoho vymámit pokutu za petardové pšoukání nebo snad i pokutu za to, že prodává pšoukací nástroje před oficiálně povolenou dobou prodeje, který podle vyhlášky královského města Ústí nad Labem je povolen od 1 do posledního Silvestra a jinak utrum...
Je mi to z duše protivné, ale musel jsem napsat v rámci objektivity článek o tom, že vyhláška radních je protizákonná a zakloboukstrčná.
Bratislavská zapšoukací pokuta 1500 korun (asi) a 1000 korun v Ústí n. L. (zcela určitě) je protiprávní.
V Českomoravsku se mohou legálně prodávat jen výrobky se státní pšoukací zkouškou, která je přilípnuta na každém jednotlivém kusu pšoukadla a rachotoprdidla. Pokud zjistí inspektoři ČOI, že tomu tak není následuje sankce proti prodavači nelegálních prdnic a blesknic. A samozřejmě zákaz obchodního obcování s tímto materiálem.
Pro účel této statě jsem opsal poučení z krizového vývoje při odpalování pyrotechnických hraček na výrobcích prodávaných v Ústí. Jako předlohu jsem použil obaly od vystřelených rachejtlí.
Varování zní např. takto:
Sada kulových pum Dragon (číslo rozhodnutí: 08-95-9044)
třída nebezpečí: II
Návod: Zkontrolovat zda výmetník a jednotlivé kulové pumy nejeví známky mechanického poškození. V případě poškození nelze nikdy použít. Tubus postavit na nehořlavou podložku tak, aby tubus s plastovým podstavcem byl stabilizován. Do tubusu nasuňte kulovou pumu tak, aby dosedla řádně na dno výmetníku. Sundejte ochranu krytku zápalnice. Zapalte zápalnici a odstupte do vzdálenosti minimálně 10 m. Během 3 - 6 sekund dojde k explozi a z výmetníku vyletí směrem nahoru kulová puma a následuje světelný a zvukový efekt.
POZOR! Nikdy nezapalujte zápalnici tak, aby jakákoliv část těla byla nad ústím výmetníku.. Při zapalování nutno používat ochranný štít a rukavice.
V případě selhání výrobku nikdy nenahlížet do výmetníku. Ponechte výmetník v klidu. Poté v kožených rukavicích vyklopte kulovou pumu na nehořlavou podložku a ponořte do vodu na 48 hodin. Následně zakopejte do vlhké zeminy. V případě, že kulovou pumu nelze vyklopit, ponořte ji spolu s výmetníkem na 48 hod. do vody a pak zakopejte do vlhké zeminy, jiná manipulace zakázána.
Zákaz používání v uzavřených prostorách, v dosahu škol, nemocnic, nemocnic aj. veřejných institucí a látek podléhajících vznícení.
Bezpečnostní okruh 50 m.
Prodej od 18 let.
Coloured Shots a Romische lichter mají shodný návod k použití, protože se liší jen poněkud délkou.
CS má např. číslo rozhodnutí: 08-97-9128.
V návodu se píše:
Svíci zasuňte svisle do láhve nebo trubky a zapalte zápalnici (mimo zápalných látek). Vzdalte se do vzdálenosti minimálně 5 m. Zpoždění 3 - 8 sekund. Poté postupně vystřelují různobarevné světlice.
Při selhání nechat 10 min. v klidu, poté v rukavicích vložte do nádoby a vodou a po 48 hodinách zakopat. Zákaz používání v místnosti. Jiná manipulace zakázána. Prodej od 18 let.
A následuje otázka: kolik lidí si návod přečte? A pokud ano, kdo návod ve chvíli blbnutí respektuje? Zde je šutr lékařského úrazu...
Hovořil jsem s lidmi, kteří se zabývají pořádáním ohňostrojů profesionálně. Jim, podobně jako mně, vadí debilní bouchání bouchacími sirkami a petardami, které nejsou založeny na ničem jiném než na akustickém účinku. Světlice, římské svíce, tzv. kulovky, gejzíry apod. mají hlukovou složku daleko menší. Zvuk je pouze součástí odpálení rakety, protože následný efekt je světelný. Je pro skutečnou potěchu.
Nález ústavního soudu
A ještě jeden bod diskuze v rámci petardologie:
jaké je právo občana budit a děsit malé děti, staré lidi, kočky a psy a lekat další spoluobčany? Ke slovu přichází úd ústavního soudu, který rozhodl z vysoké a široké moci svého majestátu, že petardit je zákonné:Zrušení práv. předpisu - návrh okresního úřadu Pl. ÚS 5/99
Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí
v jejich samostatné působnosti určuje především čl. 104 odst. 3
Ústavy, podle něhož "zastupitelstva mohou v mezích své působnosti
vydávat obecně závazné vyhlášky". Působnost obcí v tomto směru
vyplývá zejména z ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb.,
o obcích (obecních zřízeních), ve znění pozdějších předpisů, podle
něhož se obec při výkonu samostatné působnosti řídí jen zákony
a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány
k jejich provedení. I obecně závazné vyhlášky proto musí být
v souladu se zákony a s obecně závaznými právními předpisy
vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení (§ 16
odst. 2 cit. zákona). K vydávání obecně závazných vyhlášek obcí
v jejich samostatné působnosti (na rozdíl od přenesené působnosti
podle čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR) principiálně není zapotřebí
výslovné zákonné zmocnění.
Oblast úpravy předmětné vyhlášky (tj. používání tzv. zábavné
pyrotechniky) reguluje dostatečným způsobem již zákon č. 61/1988
Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve
znění pozdějších předpisů, a vyhláška Českého báňského úřadu č.
174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi,
která tento zákon provádí. Obsahem této vyhlášky je mimo jiné
úprava prodeje a používání pyrotechnických předmětů (§ 8), v níž
se např. stanoví, komu mohou být pyrotechnické předměty
jednotlivých tříd prodávány a kde se některé z nich nesmí používat
(např. v uzavřených prostorách, v blízkosti kostelů, nemocnic,
dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a při
sportovních akcích).
Tím, že napadená vyhláška města Šumperk daleko překračuje
rámec této právní úpravy a zakazuje používání zábavné pyrotechniky
na celém území města absolutně, dostává se do rozporu s citovaným
zákonem č. 61/1988 Sb. a s vyhláškou č. 174/1992 Sb., tento zákon
provádějící, neboť oba tyto právní předpisy úplný zákaz používání
zábavné pyrotechniky na území celé obce nepředpokládají.
Ústavní soud rozhodldnešního dne ve věci návrhu přednosty
Okresního úřadu Šumperk na zrušení obecně závazné vyhlášky města
Šumperk ze dne 15. 12. 1993, č. 22/93, o zákazu používání zábavné
pyrotechniky, takto:
Vyhláška města Šumperku ze dne 15. 12. 1993, č. 22/93,
o zákazu používání zábavné pyrotechniky, se zrušuje dnem vyhlášení
tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
I.
Přednosta Okresního úřadu Šumperk (dále jen "navrhovatel")
podáním ze dne 17. 2. 1999 navrhl zrušení v záhlaví uvedené obecně
závazné vyhlášky. Předmětná vyhláška zní:
"Vyhláška č. 22/93, o zákazu používání zábavné pyrotechniky
Městské zastupitelstvo v Šumperku na základě zákona ČNR č.
367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů [zákona č.
410/1992 Sb., § 16 odst. 1 a § 36 odst. 1 písm. f)], schválilo na
svém zasedání dne 15. 12. 1993 tuto obecně závaznou vyhlášku:
čl. 1
Na celém území města Šumperka se zakazuje používání zábavné
pyrotechniky.
čl. 2
Zákaz používání zábavné pyrotechniky se nevztahuje na dny 31.
prosince a 1. ledna.
čl. 3
Nedodržování zákazu používání zábavné pyrotechniky bude
postihováno Městskou policií v Šumperku dle zákona.
čl. 4
Vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení, tj. 16. 12. 1993
v souladu se zákonem."
Navrhovatel dospěl k závěru, že v rámci místních záležitostí
veřejného pořádku upravená problematika spadá do oblasti
samostatné působnosti města a městské zastupitelstvo k vydání
takovéto vyhlášky oprávněno bylo. Nicméně navrhovatel zároveň
zastává názor, že předmětná vyhláška je protizákonná a z toho
důvodu ji rozhodnutím ze dne 12. 1. 1999, č.j. 20/99-Př., podle
ustanovení § 62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění
pozdějších předpisů, pozastavil. Městské zastupitelstvo ji na svém
zasedání dne 4. 2. 1999 projednalo, avšak přijalo usnesení, že na
této vyhlášce trvá.
Navrhovatel uvádí, že při vydávání obecně závazných
vyhlášek v samostatné působnosti obec nesmí regulovat i oblasti,
které jsou upraveny jinými právními předpisy ani regulované
soukromoprávně. Zároveň obecně závazná vyhláška může ukládat
povinnosti jen tehdy, jestliže tyto povinnosti lze dovodit již
z dikce zákona, popř. z příslušného zákonného zmocnění [čl. 4
odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina")].
Předmětná vyhláška prý zakazuje určitou činnost, čímž
překračuje samostatnou působnost města a jeho oprávnění vydávat
obecně závazné vyhlášky pro regulaci (zákaz) používání zábavné
pyrotechniky, která by mohla narušit i veřejný pořádek. Danou
problematiku totiž již upravují následující právní předpisy:
zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů
vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb.,
o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi (§ 18)
vyhláška č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými
účinky hluku a vibrací (§ 8 a násl.)
občanský zákoník (§§ 3, 127 a 128).
Tyto právní předpisy stanovují omezení a rozsah používání
pyrotechniky na území České republiky včetně možností postihu ze
strany příslušných orgánů při jejich nedodržení. Neexistuje prý
však zákon, který by obce zmocňoval k vydání vyhlášky upravující
možnost dalšího zužování míst pro používání těchto předmětů občany
a ani nezmocňuje město k rozšiřování zákazu na celé území města či
ke stanovení a rozšíření omezení používání těchto předmětů na
všechny třídy pyrotechnických výrobků.
Navrhovatel se odvolal i na ustálenou judikaturu Ústavního
soudu, podle níž výčet uvedený v ustanovení § 14 odst. 1 zákona
o obcích je výčtem taxativním, pokud obec určuje pro fyzické či
právnické osoby povinnosti zákazy a příkazy. Povinnosti mohou být
totiž ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a nikdo
nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny).
Navrhovatel v této souvislosti poukázal i na nález Ústavního soudu
ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 38/97 (č. 293/1998 Sb.),
kterým byl přijat obdobný závěr k používání pyrotechnických
výrobků.
Podle názoru navrhovatele je tedy napadená vyhláška
v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, s čl. 4 a 11 Listiny, s §§
13, 14 a 16 zákona o obcích, s § 8 vyhlášky č. 174/1992 Sb.
a s §§ 123, 127 a 128 občanského zákoníku.
Proto přednosta okresního úřadu navrhl, aby byla citovaná
vyhláška zrušena a sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního
jednání před Ústavním soudem.
Přílohou tohoto návrhu je rozhodnutí přednosty Okresního
úřadu Šumperk ze dne 12. 1. 1999, č.j. 20/99-Př, jímž byl výkon
předmětné vyhlášky pozastaven. Odůvodnění tohoto rozhodnutí se
obsahově překrývá s návrhem Ústavnímu soudu na její zrušení.
V poučení přednosta okresního úřadu uvedl, že v rámci nápravy
nesprávných opatření je nutno toto pozastavení výkonu citované
vyhlášky předložit k novému projednání Městského zastupitelstva
Šumperku. Pokud tento orgán nesjedná do 30 dnů od pozastavení
výkonu vyhlášky nápravu, předloží okresní úřad Ústavnímu soudu
návrh na její zrušení.
Přednosta okresního úřadu dále ke svému návrhu přiložil
přípis tajemníka Městského úřadu Šumperk přednostovi Okresního
úřadu Šumperk ze dne 11. 2. 1999, z něhož vyplývá, že městské
zastupitelstvo na své zasedání konaném dne 4. 2. 1999 přijalo pod
č. 79/99 usnesení, jímž na předmětné obecně závazné vyhlášce č.
22/93 trvá.
II.
Ve svém vyjádření k návrhu město Šumperk (starosta ing.
Petr Krill) uvedlo, že předmětná vyhláška byla přijata "na četné
žádosti občanů, kteří kritizovali nekontrolované používání zábavné
pyrotechniky, které rušilo veřejný pořádek a mělo negativní vliv
na zdraví především starších občanů a malých dětí". Vydáním této
vyhlášky prý město nepřekročilo svoji pravomoc, neboť podle
ustanovení § 2 vyhlášky č. 13/1977 Sb. jsou obce povinny činit
potřebná opatření ke snížení hluku a vibrací a pečovat o to, aby
pracovníci i ostatní občané byli jen v nejmenší možné míře
vystaveni hluku a vibracím. Předmětná vyhláška je toliko naplněním
této povinnosti, "neboť chrání občany před hlukem, který způsobují
bezohlední jedinci svým jednáním."
Proto účastník řízení navrhl, aby byl návrh na zrušení
zmíněné vyhlášky zamítnut a sdělil, že na ústním jednání před
Ústavním soudem netrvá.
III.
Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 18 2/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud
v první řadě zjišťuje, zda byl příslušný (napadený) právní předpis
přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně
předepsaným způsobem. Proto Ústavní soud vyžádal od města Šumperk
potřebné doklady, osvědčující řádné přijetí předmětné vyhlášky,
jakož i její řádné vyhlášení ve smyslu zákona o obcích.
Zápisem z mimořádného zasedání Městského zastupitelstva
v Šumperku ze dne 15. 12. 1993 bylo zjištěno, že předmětná
vyhláška č. 22/93 byla schválena přítomnými členy zastupitelstva
poměrem hlasů 25 pro, 0 proti, 0 se zdržel hlasování. Ze Seznamu
obecně závazných vyhlášek města Šumperk vyplývá, že zmiňovaná
vyhláška byla schválena dne 15. 12. 1993, vyvěšena na úřední desce
dne 16. 12. 1993 a sejmuta dne 2. 5. 1994. Účinnosti nabyla dne
16. 12. 1993. Usnesením ze dne 4. 2. 1999 městské zastupitelstvo
(poměrem hlasů 24 pro, 0 proti a 0 se zdržel) potvrdilo, že "trvá
na usnesení MZ č. 730 ze dne 15. 12. 1993, kterým byla schválena
OZV č. 22/93 o zákazu používání zábavné pyrotechniky".
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že napadená obecně
závazná vyhláška byla přijata a vydána ústavně předepsaným
způsobem.
IV.
Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda napadená vyhláška
byla vydána v samostatné nebo v přenesené působnosti obce.
V tomto směru vycházel Ústavní soud zejména z ustanovení § 21
odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecních zřízeních), ve
znění pozdějších předpisů, podle něhož "obec vykonává státní
správu v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy". Protože však
žádný zvláštní předpis obcím nesvěřuje výkon státní správy
v oblasti, upravené předmětnou vyhláškou (tj. zákaz používání
zábavné pyrotechniky), a zároveň ustanovení § 14 odst. 1 tohoto
zákona, vymezující samostatnou působnost obce, je - obecně vzato
- toliko demonstrativní (slovo "zejména"), je zřejmé, že napadená
vyhláška nespadá do oblasti přenesené, nýbrž samostatné působnosti
obce.
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že napadená obecně závazná
vyhláška byla vydána v samostatné působnosti obce a že proto nic
nebrání jejímu projednání a rozhodnutí o ní.
V.
Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí
v jejich samostatné působnosti určuje především čl. 104 odst. 3
Ústavy, podle něhož "zastupitelstva mohou v mezích své působnosti
vydávat obecně závazné vyhlášky". Působnost obcí v tomto směru
vyplývá zejména z ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb.,
o obcích (obecních zřízeních), ve znění pozdějších předpisů, podle
něhož se obec při výkonu samostatné působnosti řídí jen zákony
a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány
k jejich provedení. I obecně závazné vyhlášky proto musí být
v souladu se zákony a s obecně závaznými právními předpisy
vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení (§ 16
odst. 2 cit. zákona). Protože k vydávání obecně závazných vyhlášek
obcí v jejich samostatné působnosti (na rozdíl od přenesené
působnosti podle čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR) principiálně není
zapotřebí výslovné zákonné zmocnění, soustředil se Ústavní soud na
otázku, zda napadená vyhláška je v souladu se zákony a obecně
závaznými právními předpisy ústředních orgánů státní správy.
V této souvislosti Ústavní soud shledal, že oblast úpravy
předmětné vyhlášky (tj. používání tzv. zábavné pyrotechniky)
reguluje dostatečným způsobem již zákon č. 61/1988 Sb., o hornické
činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění
pozdějších předpisů, a vyhláška Českého báňského úřadu č.
174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi,
která tento zákon provádí. Obsahem této vyhlášky je mimo jiné
úprava prodeje a používání pyrotechnických předmětů (§ 8), v níž
se např. stanoví, komu mohou být pyrotechnické předměty
jednotlivých tříd prodávány a kde se některé z nich nesmí používat
(např. v uzavřených prostorách, v blízkosti kostelů, nemocnic,
dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a při
sportovních akcích).
Tím, že napadená vyhláška města Šumperk daleko překračuje
rámec této právní úpravy a zakazuje používání zábavné pyrotechniky
na celém území města absolutně, dostává se do rozporu s citovaným
zákonem č. 61/1988 Sb. a s vyhláškou č. 174/1992 Sb., tento zákon
provádějící, neboť oba tyto právní předpisy úplný zákaz používání
zábavné pyrotechniky na území celé obce nepředpokládají.
Proto Ústavní soud konstatuje, že napadená vyhláška města
Šumperk není (ve smyslu ustanovení § 16 odst. 2 zákona o obcích)
v souladu se zákony a s obecně závaznými právními předpisy
vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení (srov.
obdobný závěr v citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/97).
Za těchto okolností se již Ústavní soud nezabýval tvrzeným
rozporem předmětné vyhlášky s dalšími právními předpisy, neboť by
to bylo nadbytečné. Vzhledem k tomu Ústavní soud nereflektoval ani
další argumenty, které jsou v návrhu přednosty okresního úřadu
obsaženy.
Z uvedených důvodů Ústavní soud vyhlášku města Šumperk ze
dne 15. 12. 1993, č. 22/93, pro rozpor se zákonem č. 61/1988 Sb.,
o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
a s vyhláškou Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb.,
o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, dnem vyhlášení
tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 17. srpna 1999
Co z toho vyplývá?
Prodej a užití zábavných pyrotechnických výrobků, resp. jejich omezení, je dáno již v zákonech, které jsou vyjmenovány v nálezu ústavního soudu. Vypálit flastr za rušení nočního klidu po 22. hodině, stejně jako za porušení dalších bouchacích omezení v zástavbě, to vše je zákonné a uplatnitelné.
Co se týká následků konkrétních ohňometných kreací, které právem pana Erbáka rozčilují, je zde otázka čím nahradit osobní rozvahu, opatrnost a respektování návodu při používání těchto oblažovadel skákajících do vzduchu a do obličejů lidských? Slušné chování je na každém jednotlivém člověku. Nějaká daleko konkrétnější omezení by skutečně musela být přijatá formou zákona, pokud je nějaká demokracie.
Myslím, že přestřelka Erbák, Čulík versus Hrčka byla v použití uvedených příměrů a šťouchnutí, nešťastná. A směšovaly se mrkve s podporsenkami: jestli auta při couvání mňkoukají, jestli Skoupý je popotahovatelný za výroky o plynových komorách, či zda byl někdo popotahován za neoficiální vylepování plakátů.
Celá diskuze o petardění mi připomínala samotné petardění...
Poznámka JČ: Myslím, že pana Erbáka střílení petard ani tak nerozčiluje, jako se pozastavuje nad zbytečnými úrazy, které často poškozují dlouhodobě či trvale zdraví jeho pacientů. Z tohoto hlediska je zjevné, a zdá se být rozumné, že by měl být prodej razantnějších rachejtlí omezen. Znovu zdůrazňuji, že je to otázka míry. V pečovatelském britském státě se přirozeně žádné "kulové pumy" do rukou veřejnosti normálně neprodávají. Podle toho, co pan Roček popisuje, daleko nevinnější rachejtle, které jsou v Británii v prodeji (zejména před 5. listopadem, historickým výročím pokusu o vyhození parlamentu do povětří, kdy po celé zemi tradičně vybuchují rachejtle) mají daleko intenzivnější varování - například odstup do vzdálenosti 10 až 25 metrů... Samozřejmě musíme respektovat rozhodnutí Ústavního soudu a řídit se jím, neznamená to však přece, že toto rozhodnutí smí umlčet veřejnou diskusi: rozhodnutí máme v demokracii právo i nadále veřejně kritizovat.
