Zemské noviny příliš zkrátily rozhovor s Martinem Vadasem

Martin Vadas

Zemské noviny - k rukám Jiřího Bigase, šéfredaktora

Praha 8.1.2000

Věc: Tisková oprava - Zemské noviny 2000-01-04 - Anketa

Vážený pane šéfredaktore,

dovoluji si Vás seznámit se skutečností, že ve Vaší redakci došlo ke zkreslení smyslu mé odpovědi na telefonické otázky Vašeho redaktora, který se do telefonu představil jako p.Wohlh‘fner, pracující pro Nedělní noviny(?). Proto Vás žádám o zjednání nápravy - omluvou a tiskovou opravou ve Vašem listu.

Anketa - Co udělal Puchalský špatně?

Martin Vadas nikdy neřekl:

Martin Vadas, režisér: To je na seriózní analýzu. Za prvé tajil projekt, na jehož základě byl radou vybrán a v němž, jak se nakonec ukázalo, nebylo o mnoho víc než kritika dosavadního stavu. Ale i to málo, co v něm bylo, nedokázal naplnit. V citlivé době těsně před volbami jmenováním Ivana Kytky šéfem zpravodajství a následnými problémy s ním úplně rozvrátil zpravodajství, což se v důsledku podepsalo na stavu, jaký teď v republice panuje. Nerespektoval autorský zákon, dával příliš velký prostor lidem jako je Alena Müllerová, osoba figurující jako číslo dvě při vytunelování Krátkého filmu, nebo největší soukromý dodavatel televizních pořadů Fero Fenič. Chyba byla také na Radě České televize, která ho neustále chlácholila a utvrzovala v jeho postojích. Proto by neměla mít právo volit nového ředitele.

Ale naopak Martin Vadas řekl:

Puchalský udělal v České televizi tolik špatného, že by si to vyžádalo seriózní analýzu. Taktickou chybou bylo, že tajil svůj tzv. "projekt", ve kterém, jak se po roce a půl ukázalo, nebylo nic o řízení České televize - jen dojmová neodborná kritika předchozího stavu. To málo vizí, které sliboval, nikdy nenaplnil. Naopak. Na vlastní řízení a slibovanou reorganizaci České televize, ve kterých se nevyznal, si generální ředitel Puchalský najal externí konzultační firmu Deloitte & Touche, kterou platil penězi koncesionářů.

Nabízí se otázka, proč vlastně rada zvolila autora takového prázdného projektu.

Největší selhání bylo v personální práci - mladou dívčinu s praxí ředitelky mateřské školy pověřil řízením tzv. útvaru lidských zdrojů.

Puchalský v tzv. "projektu" sliboval zlepšení zpravodajství v týmu s Kytkou. Jejich zpravodajství totálně selhalo již v r. 1998 ve zvláště citlivé předvolební době. Země se řítila do voleb a oni vysílali "zprávy bez zpráv"! Zcela odepsali politické zpravodajství - ne dva dny před volbami, ale dva měsíce! Důsledky občanské dezorientace sklízíme dodnes. Puchalský s Kytkou jednali podobně jako redaktoři Slovenské televize před volbami 1992. Tehdy to mělo za následek rozpad ČSFR a vyzdvižení Mečiara. Namísto politického zpravodajství, které by prosvětlilo záměry a chování jednotlivých stran, hráli bouračky, reportáže o rybníkářích a spořádaných poutích křesťanů... Koncepce zpravodajství Puchalského a Kytky, realizovaná v r. 1998 je jednou z příčin současného politického patu a občanského přešlapování na místě v ČR.

Puchalský ještě dnes s oblibou utrácí peníze koncesionářů na tzv. "dynamické znělky pořadů", za což býval chválen i Radou ČT, ale vůbec je nezajímá to, co bych nazval: "veřejnoprávní nic uvnitř" takto oznělkovaných pořadů.

V personální politice ho vůbec nezajímala profesionalita a odbornost. Jeho "Rudá Irma", jak jí někteří zaměstnanci na chodbách v ČT říkali, měla jediné heslo: "mládí vpřed".

V konkurzní komisi na místo producenta dokumentu ČT seděla paní šéfproducentka Alena Mžllerová, která v průběhu devadesátých let, kdy docházelo k vytunelování Krátkého filmu, byla v této akciové společnosti číslem 2 - ředitelovala program. Vedle ní ve veřejném konkursu seděla ona ředitelka mateřské školy, jinak ředitelka lidských zdrojů ČT (později na hodinu z ČT propuštěná jako nepoužitelný "lidský zdroj") a Fero Fenič, majitel a jednatel Febio sro. - tehdy největší soukromý dodavatel pořadů pro Českou televizi. Měl si tam zřejmě vybírat budoucího zadavatele pořadů. Paní Mžllerové nic neříkal pojem střet zájmů, když jsme o tom jednali na valné hromadě FITESu v lednu 1999. Hájila se, že hledala člověka s manažérskými schopnostmi. Výsledkem tzv. "konkurzu" bylo, že paní Mžllerová jmenovala vítězkou konkurzu - režisérku Pistoriusovou, která se po čase v této funkci projevila jako málo příčetná, a proto již ani ona nepůsobí ve funkci. Po třičtvrtě roce se paní Mžllerová údajně omluvila několika spolupracovníkům, zůstává však šéfproducentkou a má další snad i ředitelské ambice.

Puchalský v České televizi nezajistil respektování autorského zákona. Když byl na takové jevy upozorněn, odpovídal frází "odmítám Váš názor...". Tento vzděláním "novinář" nerozpoznává ani rozdíly mezi skutky, které se udály, a názory.

Hlavní "vinu" za současný stav v ČT nese však Rada České televize, která Puchalského ve všech jeho omylech utvrzovala a rok a půl jej slepě chválila, aby ho nakonec - ze dne na den - 25.11.1998 potopila. Není tou nejpodstatnější vinou rady, že zvolila špatně. To se může stát. Je však nepřijatelné, že rada za doby Puchalského ředitelování televizi nekontrolovala, nezabývala se ani stížnostmi na ředitele, ačkoliv právě to jí zákon ukládá ...

Taková rada nemůže mít morální právo volit nového ředitele, ať se to paní Buzkové líbí nebo ne. Rada jako celek by naopak měla následovat radního Weise a s omluvou odejít do zapomnění.

Nejzávažnějším proviněním Puchalského je, že vědomě nastupoval do funkce ředitele veřejnoprávní televize s politickým krytím jedné politické strany - ČSSD ( ještě dnes je paní Buzková nejhorlivějším zastáncem Rady, i když dnes ruku v ruce s poslancem Mlynářem (US), který říká, "přestože vím, že rada v rozporu se zákonem řídí Puchalského, držím radu nad vodou" ... Zřejmě tak činí proto, že je mj. díky této radě dle agentury Innovatio nejfrekventovanějším politikem na veřejnoprávní obrazovce. Snad i proto hlasuje proti frekvenční analýze na zasedání komise.

Dnes Puchalský najednou hovoří o politickém nátlaku, který cítí. Proč však nevzdoroval politickým tlakům podobně jako bývalý ředitel zámku Štiřín - zveřejněním v době, kdy takové tlaky (byly-li) byly aktuální? Puchalský by měl vysvětlit i vztahy a smlouvy s AK JUDr. Radka Pokorného s vazbou na ČSSD. Podle Iva Mathého byl to právě on, kdo přebíral Českou televizi do rukou Jakuba Puchalského.

Mnozí novináři se tváří, že by bylo vhodné, aby někdo další pokračoval v "Puchalského reformách". Nikdo z nich však neuvádí v čem tyto tzv. "reformy" spočívaly anebo spočívají. Puchalský prý údajně rozvrátil produkční a producentské klany, které se prý za Mathého konzervovaly ještě z dob Československé televize. Podle mé zkušenosti však Puchalský rozoral i to, co mohlo fungovat a ustavil a přivedl klany nové - např. z bývalého vytunelovaného Krátkého filmu, Barrandova, reklamních agentur nebo přímo z ulice. Vůbec není zřejmé, které z těchto klanů byly nebo jsou pro veřejnoprávní poslání České televize nebezpečnější. Puchalský však nepřispěl ke zprůhlednění způsobu zadávání zakázek a zefektivnění výroby. Jeho poslední opus ze dne 27.12.1999 - limity spotřeby materiálu a strojového času na výrobu pořadů - je dalším důkazem, že televizní výrobě ani za dva roky neporozuměl.

Pojetí veřejné služby Puchalským dobře reprezentuje např. pořad "Jízda", kterým nahradil "Motoristický magazín". Jízda je snůškou skryté a otevřené reklamy (je podivuhodné, že Rada ČT i RČRRTV mlčí) snad ještě více než její předchůdce. Dnes je však "dynamičtější" a je dodáván soukromou firmou, která údajně zvítězila v jakési tajné soutěži. Vyhrála v ní údajně ještě neexistující sro. bývalých pracovníků ČT.

Major Zeman je už jen kytičkou na dortu Puchalského úsilí o reflexi minulosti a pěstování kulturního odkazu této země.

Samostatnou kapitolou Puchalského hříchů je jeho P.R. strategie - arogance a nevěrohodné podbízení se koncesionářům líbezným hlasem z obrazovky.

Česká televize za Puchalského ředitelování oslovila zřejmě všechny novináře, kteří v minulosti napsali cosi kritického vůči ČT - nabídla jim pořad, nebo jinou "spolupráci". Puchalský si za peníze koncesionářů "spřátelil" všechna tisková média - uzavřel s nimi smlouvy na společné reklamní kampaně, sociologické průzkumy, inzerci apod.

Hlavní deníky i týdeníky se neodvažovaly déle než rok psát kriticky na adresu ČT - některým to vydrželo dodnes. Na konkrétní nedostatky podobně jako za ředitele Mathého poukazovali pouze někteří členové Filmového a televizního svazu FITES. Ostatní kolegové producenti, profesní asociace a Akademie vykazovaly pouze zdrženlivost nebo ticho - snad aby nebyly ohroženy jejich obchodní zájmy. Dokonce i Poslanecká sněmovna PČR dál mechanicky schvalovala nehorázné výroční zprávy Rady ČT.

Až major Zeman zdvihl pokličku přetopeného kotle. Míra trpělivosti přetekla, s kritiky se roztrhl pytel. Dokonce i členové Stálé komise pro sdělovací prostředky poslanecké sněmovny parlamentu ČR si dovolili klást otázky, na které se jim ze strany radních nedostávalo uspokojivých odpovědí. Někteří novináři tyto (zpravidla věcné) dotazy kvalifikovali jako nepřípustný nátlak politiků na nedotknutelnou veřejnoprávní televizi. K hysterickým výkřikům se připojil i senátor Žantovský (ODA) - do MFDnes napsal: Ruce pryč od České televize!

Je pozoruhodné sledovat, kteří politikové a novináři okřikují spoluobčany - koncesionáře uplatňující právo svobody projevu bez ohledu na možné existenční důsledky takového jednání. Kde jsou ty projevy politického nátlaku?

Největší "vinou" Puchalského ředitelování je snížení věrohodnosti myšlenky televize veřejné služby, ke které přispěl komercionalizací České televize a bulvarizací jejího zpravodajství a dalších pořadů. Kdo tyto dlouhodobé škody napraví? Současná Rada České televize to nebude.

Martin Vadas