Reakce Jana Čulíka:
Pozor na zkreslování faktů, Martine Vadasi
Jak píše v úvodu dnešních Britských listů Juliana: V ČR se lidem často zdá,
že "každý má svou pravdu a je jedno, jak ji dokazuje, anebo zda ji vůbec
nějak dokazuje". To nejde. Je nutno používat věcné, racionální argumentace
a neargumentovat zjevně chybnými či falešnými fakty. Střetávání názorů,
založených na faktech, je správné, ale střetávání falešných informací je k
ničemu.
1. Nemohu mluvit za Milana Šmída, jen za sebe: Britské listy snad
prokázaly, že nevylučují z diskuse nikoho. Argumentuji, že východiskem musí
být věcná analýza pořadů, případně jasné pojetí televizní práce (zejména mi
jde o zpavodajství a publicistiku), nikoliv osobní spory. I při hodnocení
jednotlivých pořadů se s Martinem Vadasem diametrálně rozcházíme:
argumentace, že Ivan Kytka na jaře roku 1998 před volbami "zrušil zprávy"
je neporozuměním podstatě novinářské práce. Úkolem profesionálních
sdělovacích prostředků není a nikdy nebylo nastavovat mikrofon politikům a
činit se nekritickým nástrojem k demagogickým, manipulativním přestřelkám
politiků. V Britských listech jsme o těchto zásadách psali značně podrobně,
že je s podivem, že tyto základní principy, stejně jako některá jiná fakta,
Martin Vadas ignoruje.
V rozsáhlém syntetickém materiálu od
Andrewa Stroehleina, který právě vyšel v angličtině v aktuálním čísle
časopisu Central Europe Review (a zanedlouho vyjde také knižně) se mj.
praví (článek co nejdříve zveřejníme v české verzi celý):
Tradiční poskytovatelé zpráv a informací v České republice málokdy
projevují onen obětavý, agresivní novinářský přístup, který usiluje o to
odhalit pravdu o politice a o vládě.
Televizní pořady a články v novinách často vytvářejí iluzi, že jsou
agresivní, ale takové pokusy jsou málokdy něčím víc než bulvárním
vměšováním do soukromí veřejných osobností anebo divokými, nepotvrzenými
zprávami, které nejsou, jak se zdá, ničím jiným, než pomlouvačnými
kampaněmi. Politické zpravodajství je všeobecně leak-driven, tj. je
závislé na prozrazování informací seshora. Někdy se zdá, že sdělovací
prostředky skutečně přinášejí zajímavý dokument, který odhalil inteligentní
reportér, ale většinou se ukáže, že jde o oněco, co reportérovi kdosi v
noci dal do schránky - anebo to reportérovi prostě předal stranický tiskový
mluvčí.
Například různá tvrzení šéfa sociálnědemokratické strany Miloše Zemana o
druhých politicích sice vyvolávají v českých mediích vzrušení, ale Zeman
nikdy nemá pro svá obvinění žádné konkrétní důkazy. Nejvíce nechvalně známá
byla tzv. "kufříková aféra". Jiným příkladem byla Zemanova ochota na jaře
roku 1998 brát vážně údajný záznam z komické schůze spiklenců na Pražském
hradě, který byl naprosto zjevným falsifikátem. Nejnověji vznikla aféra
týkající se Zemanových tvrzení o bývalém ministru zahraničních věcí Josefu
Zieleniecovi. Ve všech těchto případech učinil Zeman nepodložené tvrzení a
tisk hlasitě informoval o těchto tvrzeních tučnými titulky, aniž by
předtím vykonal jakoukoliv další práci a pokusil se zjistit, jaká je
pravda, skrývající se za obviněními.
Některé tyto incidenty, spojené se Zemanovými obviněními, si pamatuje
skoro každý, ale Zeman není v žádném případě jediným českým politikem,
který pravidelně zneužívá nekompetence českých sdělovacích prostředků k
vlastnímu politickému prospěchu. Tento přístup je jednoduchým způsobem pro
každého politika, jak vyvolat pozornost úslužného tisku, a všichni
politikové tento způsob využívají, protože vědí, že čeští novináři jejich
tvrzení v žádném případě nebudou nezávisle vyšetřovat, jen se zeptají
jiných politiků, co si o takových tvrzeních myslí. Tak je tzv. "politické
zpravodajství" v denících a ve večerních zpravodajských relacích
televizních stanic typicky jedinou velkou polévkou o tom, co kdo řekl o
kom: reakce na reakce na reakce a tak dále, ad nauseam.
A všichni politikové jsou rádi, že tento způsob zpravodajství v České
republice vznikl, protože nemusejí hovořit o skutečných problémech České
republiky a o tom, jak je řešit.
Pro šéfredaktory určují agendu politikové a straničtí tiskoví mluvčí.
Šéfredaktoři hrají poslušně tuto hru, určovanou politiky. Šéfredaktoři
vysílají své reportéry na každou tiskovou konferenci politické strany, bez
ohledu na to, o čem se tam má hovořit, a bez ohledu na to, jak připraví
straničtí organizátoři svá nesmyslná "oznámení", která jsou málokdy něčím
jiným než otevřenými pokusy získat pro danou stranu prostor v novinách a v
elektronických sdělovacích prostředcích. Tím, že dávají přednost
nesmyslným tiskovým konferencím, hrají šéfredaktoři a reportéři hru
politiků - a mají proto méně zdrojů na investigativní novinářskou
práci.
Tento druh zpravodajství, pane Vadasi, se Ivan Kytka pokoušel zrušit -
dočasně se mu to podařilo. Gratuluju mu za to dodnes. Že mu nebyl dán čas,
aby vytvořil skutečné zpravodajství, je jiná věc.
2. K likvidaci nepohodlných osob. Potíž je, že podle toho, jakou
práci odváděl Jan Štern v pořadu Nadoraz, neměl ten pořad nikdy dělat.
Nebylo to profesionální. Upozorňuju, že jsem to dokazoval v
Britských listech na příkladu zcela nepolitického pořadu Nadoraz.
Pravidelní čtenáři Britských listů vědí, že si Jan Čulík - na rozdíl od
většinové české společnosti - velmi váží hrdinství disidentů za
komunistické éry. Nedomnívá se však, že to disidenta opravňuje v
demokratické společnosti vyrábět nekvalitní televizní pořady.
3. Představa, že tím, že ze zpravodajství České televize odstranil
Ivan Kytka dva měsíce před volbami hašteření politiků a jejich vzájemné
urážky a snažil se zavést skutečné zpravodajství (jiná věc je, že nezávislé
profesionální zázemi pro ně neexistovalo) "způsobil nynější politickou
krizi, je zajímavá a bylo by ji třeba podložit věcnějšími argumenty. Mimo
jiné, pokud je známo, přivodila určitý hospodářský růst právě poslední
dobou právě sociálnědemokratická vláda - vládě vedené ODS se to pokud vím
nepodařilo. Konstatuji v tomto smyslu fakta - nemám důvodu celkově vládu
ČSSD chválit o nic víc než předchozí české vlády.
4. Není pravda, že jsou Britské listy zaujaty ve prospěch
Puchalského. pravidelnější čtenáři vědí, že nekvalitní zpravodajství České
televize za Puchalského BL systematicky kritizovaly. Poukazovaly opakovaně
i na to, že po zrušení pořadu Nadoraz se Puchalskému nepodařilo vytvořit
žádný lepší investigativní pořad. (Psaly mimochodem opakovaně i o tom, že
je neobyčejně tristní, když nejlepší pořad, na jaký se Puchalský v
podzimní televizní sezóně roku 1999 zmohl, byly reprízy majora Zemana.
Pokud ovšem se zvedla zloba vůči Puchalskému jen proto, že odvysílal
komunistický seriál - je to naprosto tristní. Meritum věci bylo pominuto a
zúčastněné strany se vrátily k archaickému manichejskému ideologickému
černému hněvu, který neřeší nic.) Představa, že Puchalský byl v kapse
ČSSD, je zajímavá, ale poněkud neprokázaná.
5. Britské listy nejsou hluché k tlakům ČSSD a US na Českou
televizi. Opakovaně psaly o tom, že Česká televize je zaujatá ve prospěch
Unie svobody (pořady V pravé poledne, Na hraně), případně ve prospěch
signatářů petice Děkujeme, odejděte. Na základě materiálu, zveřejněného v
Britských listech, že je v pořadu V pravé poledne "přemlynářováno",
kritizoval ČT na kongresu ODS v tomto smyslu radní Petr Štěpánek (který
ovšem sám vystupuje v televizi Nova). Systematicky po odchodu Jakuba
Puchalského psaly Britské listy i o tlaku jednoho křídla ČSSD proti České
televizi.
