Věci se mění
Existuje nějaká obrana proti aroganci moci, může občan efektivně
zasahovat do veřejného dění i v období mezi volbami do zastupitelských
orgánů? Podle článku Martina
Hrbka je to nesmysl.
To je ovšem tragický přístup k životu v demokracii. Nikdo přece
nemůže očekávat, že budeme žít ze dne na den v perfektně fungující
společnosti, kde se politici nehandrkují o nesmyslech, činí rozhodnutí v
souladu s obecným zájmem a občané chodí každé ráno šťastně do práce.
Revoluční změny prostě nejsou možné, i když nám komunisti už od
školky tloukli do hlavy pravý opak. Zapomeňme na to, stejně jako na vše
ostatní, co se nás soudruzi snažili někdy více, jindy méně úspěšně
naučit.
Co nás ovšem komunismus naučil výborně, je tolerance k nesmyslným
rozhodnutím "daným shora". Lidé si myslí, že vše, co rozhodnou "ti nahoře",
je nezvratitelné. A navíc "na věčné časy". To považuji za největší bolest
současné české společnosti.
Pokud politici nerozhodují dobře, je nutné dávat jim to najevo.
Forem je mnoho. Je možné telefonovat, psát dopisy přímo politiků nebo do
novin. Jistě i demonstrovat, vyjádřit svůj názor ve volbách.
Ač se to na první pohled může zdát neefektivní, opak je pravda. A
navíc: žijeme ve svobodné společnosti. Za projevený názor nás už nikdo do
vězení nepošle, nevyhodí z práce, nezavře našim dětem cestu ke vzdělání.
Tak čeho se bát?
Pokud třeba Václav Klaus dostane denně dvě stě dopisů, v nichž občané
vyjádří svůj názor na to, jak jeho kolega z ODS (od roku 1991) a senátor
Richard Salzmann řídil v uplynulých letech Komerční banku, je to důležitý
projev občanského postoje. Stejně tak je dobré působit na místní stranické
buňky. To je zpětná vazba, kterou politici potřebují. A Václav Klaus už
možná nebude mít tak "dobrou náladu". I to je nutné považovat za úspěch. Ať
cítí, že mu pořád někdo šlape na paty, když je proč.
Možná nyní tato varování politici neslyší, a proto si "dělají co
chtějí". Ale příště už by se Salzmann nemusel do Senátu dostat. Jelikož nic
není trvalé, protože věci se mění (to je velmi důležité si zapamatovat!),
brněnská ODS pod tlakem veřejnosti třeba letos na podzim ustoupí od
Salzmannovy kandidatury na senátorské křeslo.
Aby takto účinný tlak mohl vzniknout, je ovšem podmínkou, aby si občané
byli schopni uvědomit, že Richard Salzmann není v Parlamentu jejich
důstojným reprezentantem. A tady se dostáváme k dalšímu důležitému momentu.
Demokracie klade na občana vysoké nároky v tom, že "není daná",
jako totalitní formy vlády. Demokracii je třeba udržovat, neustále
přemýšlet a debatovat o věcech veřejných, podrobovat je kritické analýze.
Vyvíjet tlak na prosazování rozhodnutí užitečných obci.
Občané zkrátka musejí být ve střehu. Kritické myšlení však
komunisté, zdá se, z českých hlav dokonale vygumovali. Dočasně. Jsem totiž
přesvědčen o tom, že "kritické myšlení" je pouhý návyk, který se v
demokratickém prostředí šíří jako "pozitivní rakovina", vůči níž ani Češi
nejsou imunní.
Za dva roky nám už možná nebudou vládnout Zeman s Klausem, za tři roky
už prezidentem jistě nebude Václav Havel. "Přijdou jiní, mladší". A tady se
ptám pana Hrbka zase já: Budeme i potom pořád jenom brečet a trpně čekat, co
za nás "ti nahoře" zase rozhodnou, nebo si je budeme kultivovat k obrazu
svému?
