Bezpečná těžba
Ještě si pamatujeme, jak jistá důlní společnost mínila v Kašperských horách
těžit zlato zaručeně bezpečným způsobem, totiž louhováním za použití
kyanidu.
Když dnes sledujeme, jak sto tun kyanidu putuje Evropou, hubí v řekách
všechno živé od ryb po bakterie, a slyšíme od představitelů australské
důlní společnosti Esmeralda, že katastrofu třeba způsobilo něco jiného, než
jedovatá látka, například extrémní počasí, je to asi důvod k zamyšlení.
Těžba kyanidem možná bezpečná je. Ale pouze do okamžiku, kdy do nádrže
těžebního dolu, ve které se kyanid nachází, naprší. Když se to stane, může
člověk pouze sledovat, jak ještě šest set kilometrů od zmíněné nádrže hyne
v řece osmdesát procent ryb. V restauracích podél Tisy postupně ryby mizí
z jídelníčku, jak se rychlostí čtyři kilometry za hodinu sune smrtící
skvrna.
Zatímco srbský ministr životního prostředí konstatuje, že Tisa
je usmrcena a maďarští ekologové srovnávají katastrofu s havárií jaderné
elektrárny v Černobylu, rumunský ministr životního prostředí ještě včera
prohlásil, že informace o následcích úniku kyanidu považuje za zveličené.
Důl Aurul totiž s australskou těžební společností napůl vlastní rumunská
vláda. Zatímco smrtící kyanid právě směřuje do Dunaje, nádrž zlatého dolu u
rumunského Baia Mare je prý opět pod kontrolou.
Zda se tím myslí, že
těžba zlata opět bezpečně jako dosud pokračuje, agentury neuvádějí, nic
méně lze to očekávat.
V diskusi ekologů s experty na těžbu a výrobu
čehokoli, jsou to ve většině případů ti vědci přes bezpečnou těžbu a
bezpečné energie, kteří přesvědčí vlády, že mají všechno pod kontrolou a
ekologové že ničemu nerozumějí. Přesvědčit vlády asi obtížné není.
Podstatné v tomto případě je to, zda vědci o bezpečnosti kyanidu
přesvědčí také ryby.
Vysílá se v pondělí 14. února ráno.