Britské listy

pondělí 14. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

Komentovaný přehled zpráv Odkazy:

Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Sdělovací prostředky:

Mediální komise učinila první krok k odvolání Rady ČT (Alexander Urban) Česká televize:

Zdeněk Šámal, šéf zpravodajství ČT, má ztratit své absolutní pravomoci (Jan Čulík) Český rozhlas:

Pomluvy v Radiožurnálu? (Jan Čulík) Ekologie:

Bezpečná těžba kyanidem (Ivan Hoffman) Internet:

Hackeři: Chaos na internetu způsobil jeden mladý Němec Zdravotnictví:

Británie vytvoří genovou banku půl milionu občanů Historicko-politické zázemí Rakouska:

Rakouské mýty Mike Tyson a "znásilnění":

Kolikrát a jak lze trestat za týž přestupek nebo trestný čin? (Jiří Jírovec) Fyzika, náboženství, Bůh:

Poznámky k některým článkům z minulého týdne (Jaroslav Štemberk)

Levicový a pravicový tisk, fyzika a další témata diskuse s Danou (Luboš Motl)

Ikona pro Vaši stránku...

Fyzika, náboženství a Bůh:

Poznámky k některým článkům z minulého týdne:

Jaroslav Štemberk

K článku p. Jírovce v BL 8.2.2000:

Rozdílnost našich názorů zjevně pramení z toho, že žijeme každý na jiné straně Atlantiku. Podle mých kusých a zprostředkovaných informací je náboženství v Americe daleko více vnímáno jako politikum než v Západní a Střední Evropě. V Čechách navíc po dobu 40ti let theisté prakticky neměli možnost vystupovat v médiích. Pokud jsem napsal "více prostoru", měl jsem na mysli prostor časový ohledně délky jednotlivých vystoupení, nikoli to, že by theistů mělo vystupovat více nebo by měli vystupovat častěji než atheisté a neměl jsem na mysli, že by delší časový prostor pro theistu měl být pravidlem, jde jen o to, že zpravidla je těžší definovat Boha, v kterého věřím, než vyjádřit, proč v žádného Boha nevěřím.

K článku p. Obereignera v BL 8.2.2000:

Autor pomíjí to, že režimy, které jako státní ideologii hlásaly atheismus, patří k těm nejkrutějším v historii - zejména jakobínská diktatura ve Francii, stalinismus v Sovětském svazu, maoismus v Číně a Kambodži. Ve Španělsku atheisté (komunisté a anarchisté) za tři roky (1936-1939) povraždili cca dvakrát tolik lidí, než kolik jich povraždila španělská inkvizice za zhruba tři sta let svého působení.
Prohlášení papeže ve věci Jana Husa lze zestručnit zhruba takto: Papež uznal, že upálení J. Husa bylo nespravedlivé a církev se při něm provinila proti svým vlastním zásadám, na druhé straně však není Husovo učení možno beze zbytku prohlašovat za autentickou nauku katolické církve. Za nejpodstatnější na tomto papežově prohlášení považuji to, že došlo k uznání názoru, že "většina nemusí mít pravdu" (byť by to byla i většina církevních autorit).
Theismus nemusí nutně znamenat popírání evoluce. Mezi vědce, kteří významně přispěli k rozvoji evoluční teorie, patří např. i francouzský jezuita P. Teilhard de Chardin a v moderní katolické teologii je evoluční teorie obecně přijímána (viz např. encyklika Jana Pavla II "Fidei et ratio" z r. 1998).
Pokud jde o zmíněného autorova spolupracovníka, jeho názor je radikálním uplatněním Lutherovy zásady "sola fidei", která v tomto případě zjevně není správně vyložena "ve světle Písma" (viz zejm. Mat. 7; 21-23).

K článku p. Burjana v BL 9.2.2000:

Pokus o obdobné řešení etnického problému, které autor článku navrhuje ve vztahu k Rómům, byl před cca 20ti lety učiněn v Jihoafrické republice (tzv. bantustanizace). Mezinárodní demokratickou veřejností byl odsouzen jako jiná forma apartheidu, tedy jako řešení vyloženě rasistické.

K článku p. Motla v BL 10.9.2000:

Nerozumnost a nepoctivost, kterou autor (oprávněně) vyčítá p. Jedličkovi, se vyskytuje i v jeho vlastním článku. L. Motl vzbuzuje dojem že je jakýmsi fyzikem- fundamentalistou, který nezná a proto podceňuje jiné vědní obory (botaniku, filosofii). Dostane-li se mimo rámec fyziky, působí spíše dojmem naivního nedovzdělance.

Vidí-li zásadní protiklad mezi fyzikou a náboženstvím, tento názor vyvrací britský fyzik a teolog John Polkinghorne v knize "The Faith of a Physicist" (Princeton, 1994 / podle recenze L. Krlína v časopise Universum č. 31-32/ léto 1999): "Vědci, kteří mají silné výhrady vůči náboženství, obyčejně argumentují takto: 'Náboženství, narozdíl od vědy, je založeno na jistotách, které nejsou podrobeny diskusi.' Tímto tvrzením ukazují svoji neobeznámenost s žitým náboženstvím. Období pochyb a zmatků má svoji dobře zdokumentovanou úlohu v duchovním vývoji světa. Víra, vyhledávající porozumění (ve slavné Anselmově větě) je výzvou pro motivovanou víru. Jako způsob vědeckého kladení otázek je tato cesta intelektuálního objevování vytvářena těmi, kteří prozkoumávají skutečnost od samého počátku a jejichž názor je vždy otevřen opravám ve světle dalších zkušeností. Náboženství již dlouho ví, že konec konců 'každý lidský obraz Boha se ukazuje jako neadekvátní idol.' ... Nevidím proto žádnou zásadní nekompatibilitu mezi mým způsobem hledání pravdy, ať jde o vědu či víru. Oba způsoby hledání pravdy, vědecký i náboženský, jsou nezbytné, jestliže jsme připraveni pochopit věci tak, jak jsou." I práce fyzika (na což rovněž poukazuje J. Polkinghorne) je konec konců založena na axiómech (Goedelův teorém; základní pravidla formální logiky, podle kterých je prováděno vědecké dokazování, jsou rovněž axiómy).

K článku pí Cihelkové v BL 11.2. 2000

Autorka se ptá: "Jak velkým hříchem je domnívat se, že má smysl hovořit o tom, co bylo před velkým třeskem a zda jej bylo ke vzniku vesmíru vůbec zapotřebí (nebo historie vesmíru přes singularity)?"

Na tuto otázku, ovšem tehdy formulovanou teologicky: "Co dělal Bůh před stvořením světa?", odpověděl již před více než 1500 léty Aurelius Augustinus (který je katolíky i protestanty považován za nejvýznamnějšího myslitele křesťanského starověku): "Vymýšlel pekelné tresty pro ty, kteří se budou tak hloupě ptát." Názor současného fyzika - L. Motla, se tedy v podstatě neliší od názoru citovaného antického filosofa.

Jaroslav Štemberk