Fyzika, náboženství a Bůh:
Poznámky k některým článkům z minulého týdne:
K článku p. Jírovce
v BL 8.2.2000:
Rozdílnost našich názorů zjevně pramení z toho, že žijeme každý
na jiné straně Atlantiku. Podle mých kusých a zprostředkovaných
informací je náboženství v Americe daleko více vnímáno jako politikum
než v Západní a Střední Evropě. V Čechách navíc po dobu 40ti let
theisté prakticky neměli možnost vystupovat v médiích. Pokud jsem
napsal "více prostoru", měl jsem na mysli prostor časový
ohledně délky jednotlivých vystoupení, nikoli to, že by theistů
mělo vystupovat více nebo by měli vystupovat častěji než atheisté
a neměl jsem na mysli, že by delší časový prostor pro theistu měl
být pravidlem, jde jen o to, že zpravidla je těžší definovat Boha,
v kterého věřím, než vyjádřit, proč v žádného Boha nevěřím.
K článku p.
Obereignera v BL 8.2.2000:
- Autor pomíjí to, že režimy, které jako státní ideologii hlásaly
atheismus, patří k těm nejkrutějším v historii - zejména jakobínská
diktatura ve Francii, stalinismus v Sovětském svazu, maoismus v
Číně a Kambodži. Ve Španělsku atheisté (komunisté a anarchisté)
za tři roky (1936-1939) povraždili cca dvakrát tolik lidí, než
kolik jich povraždila španělská inkvizice za zhruba tři sta let
svého působení.
- Prohlášení papeže ve věci Jana Husa lze zestručnit zhruba takto:
Papež uznal, že upálení J. Husa bylo nespravedlivé a církev se
při něm provinila proti svým vlastním zásadám, na druhé straně
však není Husovo učení možno beze zbytku prohlašovat za autentickou
nauku katolické církve. Za nejpodstatnější na tomto papežově prohlášení
považuji to, že došlo k uznání názoru, že "většina nemusí mít
pravdu" (byť by to byla i většina církevních autorit).
- Theismus nemusí nutně znamenat popírání evoluce. Mezi vědce,
kteří významně přispěli k rozvoji evoluční teorie, patří např.
i francouzský jezuita P. Teilhard de Chardin a v moderní katolické
teologii je evoluční teorie obecně přijímána (viz např. encyklika
Jana Pavla II "Fidei et ratio" z r. 1998).
- Pokud jde o zmíněného autorova spolupracovníka, jeho názor
je radikálním uplatněním Lutherovy zásady "sola fidei",
která v tomto případě zjevně není správně vyložena "ve světle
Písma" (viz zejm. Mat. 7; 21-23).
K článku p. Burjana v BL 9.2.2000:
Pokus o obdobné řešení etnického problému, které autor článku
navrhuje ve vztahu k Rómům, byl před cca 20ti lety učiněn v Jihoafrické
republice (tzv. bantustanizace). Mezinárodní demokratickou veřejností
byl odsouzen jako jiná forma apartheidu, tedy jako řešení vyloženě
rasistické.
K článku p. Motla v BL 10.9.2000:
Nerozumnost a nepoctivost, kterou autor (oprávněně) vyčítá p.
Jedličkovi, se vyskytuje i v jeho vlastním článku. L. Motl vzbuzuje
dojem že je jakýmsi fyzikem- fundamentalistou, který nezná a proto
podceňuje jiné vědní obory (botaniku, filosofii). Dostane-li se
mimo rámec fyziky, působí spíše dojmem naivního nedovzdělance.
Vidí-li zásadní protiklad mezi fyzikou a náboženstvím, tento
názor vyvrací britský fyzik a teolog John Polkinghorne v knize
"The Faith of a Physicist" (Princeton, 1994 / podle recenze
L. Krlína v časopise Universum č. 31-32/ léto 1999): "Vědci,
kteří mají silné výhrady vůči náboženství, obyčejně argumentují
takto: 'Náboženství, narozdíl od vědy, je založeno na jistotách,
které nejsou podrobeny diskusi.' Tímto tvrzením ukazují svoji neobeznámenost
s žitým náboženstvím. Období pochyb a zmatků má svoji dobře zdokumentovanou
úlohu v duchovním vývoji světa. Víra, vyhledávající porozumění
(ve slavné Anselmově větě) je výzvou pro motivovanou víru.
Jako způsob vědeckého kladení otázek je tato cesta intelektuálního
objevování vytvářena těmi, kteří prozkoumávají skutečnost od samého
počátku a jejichž názor je vždy otevřen opravám ve světle dalších
zkušeností. Náboženství již dlouho ví, že konec konců 'každý
lidský obraz Boha se ukazuje jako neadekvátní idol.' ... Nevidím
proto žádnou zásadní nekompatibilitu mezi mým způsobem hledání
pravdy, ať jde o vědu či víru. Oba způsoby hledání pravdy, vědecký
i náboženský, jsou nezbytné, jestliže jsme připraveni pochopit
věci tak, jak jsou." I práce fyzika (na což rovněž poukazuje
J. Polkinghorne) je konec konců založena na axiómech (Goedelův
teorém; základní pravidla formální logiky, podle kterých je prováděno
vědecké dokazování, jsou rovněž axiómy).
K článku
pí Cihelkové v BL 11.2. 2000
Autorka se ptá: "Jak velkým hříchem je domnívat se, že má
smysl hovořit o tom, co bylo před velkým třeskem a zda jej bylo
ke vzniku vesmíru vůbec zapotřebí (nebo historie vesmíru přes
singularity)?"
Na tuto otázku, ovšem tehdy formulovanou teologicky: "Co
dělal Bůh před stvořením světa?", odpověděl již před více než
1500 léty Aurelius Augustinus (který je katolíky i protestanty
považován za nejvýznamnějšího myslitele křesťanského starověku):
"Vymýšlel pekelné tresty pro ty, kteří se budou tak hloupě
ptát." Názor současného fyzika - L. Motla, se tedy v podstatě
neliší od názoru citovaného antického filosofa.
Jaroslav Štemberk
