Zajímalo by mne: co si myslíte o tom, jak média v Čechách
referují sama o sobě?
Velmi nedokonale. Ve sdelovacich prostredcich v CR rekl bych v
podstate neexistuje presnejsi analyza a konstruktivni kritika medii. Ve
srovnani s anglosaskymi sdelovacimi prostredky zda se mi praktikuji
redaktori ceskych medii v teto oblasti dost silnou autocenzuru. Obcas se
jiste v novinach pise o medialnich skandalech (televize Nova, major Zeman v
CT), ale systematictejsi kritika chybi.
Noviny vetsinou nekritizuji jine noviny, rozhlas neanalyzuje praci
televize, noviny si nevsimaji chyb v praci rozhlasovych zurnalistu, a tak
dal. Proc je tomu tak? Jednak zda se mi vladne obava, ze kdybychom
kritizovali my je, oni budou kritizovat nas.
Ceska medialni scena je nesmirne mala, ceske sdelovaci prostredky
jsou casto nebohate a na ruznych projektech vzajemne spolupracuji. V
britskem kontextu by bylo napriklad velmi podivne, kdyby usporadal treba
denik Guardian pruzkum verejneho mineni ve spolupraci s BBC - to se proste
nedela, zkompromitovalo by to nezavislost obou sdelovacich prostredku. V CR
takto spolupracuji, rekneme Lidove noviny s CT nebo MFD s Ceskym rozhlasem
docela bezne.
Pak je, predpokladam, redaktorum hloupe kritizovat sve kolegy, ktere
stejne dobre znaji, nebot vetsina ceskych novinaru pusobi v Praze a Praha
je mala. Ve vetsich zemich tohle neni problem: urazite-li svou kritikou
medialni establishment v New Yorku, porad si muzete jit hledat zamestnani v
Los Angeles nebo v Atlante.
Zajima to nekoho? Jsem si jist, ze kdyby existovala efektivnejsi a
systematicka kritika medii, doslo by k pozitivnimu vyvoji, media by se
zacala zlepsovat, lepe by informovala o situaci v zemi, pomahala by lidem
orientovat se ve svete, v nemz ziji, lidi by nebyli tolik frustrovani a
nakonec by z toho vlastne meli prospech i politici! Jak ale primet
novinare, aby se kritikou medii zacali kvalitne zabyvat? Bez kritiky
zustava vsechno stejne, konvencni zpusob mysleni, stereotypni videni,
preslapujeme dal na temze miste.
Nevim, co se s tim dal delat. Jsem si jist a vidim na priklade
anglosaskych sdelovacich prostredku, ze systematicka kritika prace medii je
naprosto zakladnim rysem kultivace demokracie. Je-li totiz, jak zduraznuji
mezinarodni medialni teoretikove, role sdelovacich prostredku jako
hlidaciho psa demokracie pro rozvoj demokracie nezbytna (je nutno si
uvedomit, ze demokracie neni staticky stav, ale proces, demokracii je nutno
porad hajit, vzdelavat a udrzovat, jinak odumre), je prece logicke, ze je
nutno kriticky hodnotit, zda sdelovaci prostredky delaji svou hlidaci roli
dobre, stejne tak jako je nutno porad davaz pozor, zda politikove
nezneuzivaji sve moci.
Napr. v Britanii venuji seriozni denni listy problemum medii mnoho
tiskovych stran tydne. Deniky Guardian, Times i Independent maji
pravidelnou kazdotydenni medialni prilohu zvici nekolika stran. Britska
televize vysila kazdy tyden pravidelny patnactiminutovy porad What the
papers say (Co je v novinach), v nemz vzdycky jeden znamy zurnalista
kriticky hodnoti praci svych kolegu z britskych novin za posledni tyden.
Krome se sdelovacimi prostredky prirozene zabyvaji ibezne tydeniky a
specializovane casopisy. Daleko casteji se objevuji medialni temata,
tykajici se napr. rozvoje verejnopravniho rozhlasu ci televize v Britanii
jako prvni, nejdulezitejsi zprava na titulnich strankach novin. Britove si
situace ve sdelovacich prostredcich vsimaji, nebot vedi, ze na teto situaci
dost zavisi stav jejich demokracie.