Politická logika a schizofrenie

Miloš Štěpánek

Vážený pane Čulíku,

byl jsem ve styku s Lidovými novinami v poněkud širší souvislosti než je pouhá úroveň médií.

Podnětem byl primitivní moralistní apel J. Brože - jednoho z iniciátorů výzvy studentských ex-vůdců Děkujeme, odejděte! - "Politikům nejde o voliče, ale o moc" z 11. 2. 2000 a výsledkem (kterého si jinak vážím) byla seškrtaná (s mým souhlasem) odpověď zvící 36 řádků v dopisech čtenářů dne 24. 2. 2000.

Jsem si ovšem vědom, že deníky nejsou nafukovací, ale je mi líto, že se k intelektuální veřejnosti nedostaly další myšlenky, o nichž si myslím, že by měly vyvolat diskusi.

Dovoluji si tedy vám zaslat původní plné znění textu zaslaného Lidovkám.

Pro ulehčení čtenářova srovnávání textu původního a skutečně otištěného jsem poslední zmenšil na minimálních 8 bodů.

Politická logika a schizofrenie

Mateník

Šje jeden z folklorních tanců, které - podobně jako čepejření a natřásání peříček -pronikají do hantýrky naší politické žurnalistiky. Jak si jinak vysvětlit úhel pohledu iniciátora výzvy Děkujeme, odejděte! Josefa Brože? Přesvědčuje nás, že Politikům nejde o voliče, ale o moc (LN 11. 2). (Poznámka 1) Nevysvětluje, jak by se (ve společnosti s demokratickými institucemi) mohl politik bez vůle voličů k moci dostat, resp. se u ní i po volbách udržet. Stranou ponechává (jak bývá v kraji zvykem) otázku proč by někdo (kromě orientálních satrapů) toužil po moci jen kvůli moci samé. Oprávněně může varovat před odvěkými pokusy stran uchovávat svá privilegia na úkor občanů. Neklade si však klíčovou otázku jak a hlavně kteří politici ve prospěch (cui prodest) kterých skupin a vrstev občanů získanou moc používají.

Nehledě na tato opomenutí, která předem zorný úhel zužují, zamířil úvodní salvu oprávněně na Klausovo autoritářské krédo, že pro nějŠje dlouhodobá existence občanských iniciativ v praktické politice neschůdnáŠ. Tento elitářský, arogantní postoj ODS k politické aktivitě široké veřejnosti se projevil např. v odporu k ombudsmanovi, referendu, k VÚSC a reformě veřejné správy, ale i k profesním komorám, odborům, tripartitě atd. Veřejnost si sama pamatuje, které politické i občanské síly zastávaly a prosazovaly stanoviska opačná. Růst vlivu a posilování samosprávných struktur občanské společnosti je i nadále vysoce aktuální. Potud je tudíž vše v pořádku.

Souběžně však pan Brož hude mateník, když z jedné vody načisto zatratil i Klausův opravdu standardní výrok: Věřím ve smysluplnost politických stran. (Poznámka 2) Pochvaluje si naopak dávný návrh strany vůbec nepovolovat. Stačí zakázat permanentní stranu, všechna permanentní sdružení a nahradit je orgány a seskupeními ad hoc, která -jakmile dosáhne svého specifického cíle, pro něž byla vytvořena - se velmi rychle rozpustí (Ostrogorskij). Každá organizace de facto "zrazuje vůli lidu" (Bryce). To by chtělo honem poslat přihlášku na adresu výboru anarchistů, pokud v narušení vlastních zásad existuje - zřízení jakéhokoliv orgánu už ruší anarchii. Aktuálně to zřejmě autor trochu přepísk', když za členství Česka v NATO a maratónského spurtu k branám EU nadšeně sdílí se slavným Jeane-Jacquem Rousseauem smrtelnou aversi ke všemu, co se jmenuje strana, frakce nebo kabala a co mi nenechává svobodu a nezávislost! Jediným mým vasalstvím budiž spojenectví mého srdce. Při studiu politologie od Adama (biblického, nikoliv Smithe) asi ještě nedospěl k polovině krátkého XX. století, kdy originální svobodomyslný velikán (který bez ohledu na formality předtisku volebních lístků prošel liberální i konservativní stranou) dospěl ke slavnému kontroversnímu závěru, že demokracie je sice velmi slabý a špatný způsob vládnutí, ale lepší dosud nikdo nevynalezl.

Nejsem cynik a věřím v sebeobrozující schopnost českého národa a myšlenku spojenectví srdcí nejen z roku 1989 ale i 1968 nemám jen za nostalgickou vzpomínku. Mám úctu k pouličním shromážděním. Autor však ani nenaznačuje, jak pomocí mítinků a plamenných (ad hoc)výzev přímo dokončit ekonomickou transformaci, řídit obranu a bezpečnost země, zdokonalit zdravotnictví, školství, penzijní systém, pomoci nezaměstnaným a zaměstnaným kteří chodí domů bez výplat (a myslím, že to ani nejde). Bez institucí nelze nastolit vládu práva a jeho vymahatelnost, dobudovat právní stát.

Autor obviňuje (možná právem) přinejmenším dva vůdce dvou stran z pohrdání, cynismu, arogance vůči občanských iniciativám. Ze samotných  výzev jistě nečiší cynismus, ale spíše "netrpělivost srdce" (viz tragická etika novely S. Zweiga). Je v nich však - odvažuji se tvrdit - alespoň špetka arogance: vůči reálným, byť nedokonalým strukturám, ústavním institucím. A je v nich výslovné pohrdání politickými stranami. (Poznámka 3) Není přece pravda, že ČSSD a ODS bez skrupulí uzurpovali moc v republice. Mandáty (74+63) získali v regulérních demokratických volbách o kterých má generace mohla celý život (já od 15 do 58 let).jen snít. Jedna sestavila vládu, druhá rovněž legitimně zaujímá vedoucí posty kontrolní a většinu zákonodárných.

Někomu se může nelíbit sama nečekaně vzniklá složitá politická konstelace. Jinému se mohou nelíbit osoby, jejich chování, procedury, řešení. Může být nespokojenost se sekretariáty. Není přece fráze, že mnohé se musí odpracovat a bez institucí to nejde ani se žhoucím srdcem (v košilích modrých či rudých).

Procedurální politikářské tahanice a hašteření kdo-s kým-proti komu poslední rok a půl převládaly a pro vlast byly takřka sebevražedné (viz podzimní zpráva EU) Není nejvyšší čas věnovat se spíše soustředěnému řešení věcných otázek života společnosti? Mechanismy pro hledání konsensu (kulaté stoly apod.) u nás nemají tradici. Od rozpadu OF převládá konfrontační styl. Je z tohoto hlediska pětice dohod prohlubujících smlouvu ODS-ČSSD o stabilitě politického prostředí (hanlivě překřtěná na toleranční patent) z hlediska politické budoucnosti Česka zcela bezcenná, či podle tvrzení velkého počtu žurnalistů dokonce škodlivá?

Soudím, že přinejmenším nedoceněna zůstává skutečnost, že na stole je - i když třeba neúplný, sporný - seznam věcných bodů politické agendy do řádných voleb, s částečně určenými termíny a mezemi řešení.. Návrat k politikářským manýrám vyprázdněných mocenských půtek a odvádění pozornosti k malichernostem je tím do budoucna ztížen. Debata o různých návrzích řešení konkrétních námětů povede účastníky k nutnosti zaujímat podstatná stanoviska vpravdě politická - obhajující konkrétní zájmy konkrétních skupin občanů-voličů. I to směřuje proti planému politikaření.

Schizofrenie č. 1 (výchozí). Dohody nejsou dostatečně jasné, nejdou do náležité podrobnosti, což nasvědčuje, že nemají koaliční povahu. Nicméně se dohodám mocí-mermo přilepuje "pětka" za zradu a nemravnost, protože prý jde o skrytou koaliční smlouvu kartelové povahy, o ohlávku, která dává ODS moc bez odpovědnosti, ČSSD je prý v područí ODS. Tak či onak je to základ k odsudku dohod. (Poznámka 4)

Současná situace: Vyjděme z pracovního hodnocení dohod jako nerovnoprávných: ČSSD se dala dotlačit do ústupků až po ty největší (deregulace nájemného), podvod obsažený v dříve opoziční nyní již vazalské smlouvě dosahuje obludných rozměrů apod. Připusťme, že se dohodami pro ČSSD manévrovací prostor zúžil (o čemž se vedou spory i v jejích řadách), případně až extrémně. Jaké se z toho vyvozují závěry pro následný politický postup? Triviální je princip vrážení klínů. Ten již z archivu vyzvedla ODS proti 4koalici. Její siréna láká plavce US bez vosku v uších před volbami nového lídra do povolební koalice a lidovce stigmatizuje a rozštěpuje odsunem k  "socanům" s momentálně u veřejného mínění (=médií) pošramocenou pověstí.