Seminář o EU: Iluze falešných argumentů
Centrum pro politiku a ekonomiku, které založil Václav Klaus na podzim
1998 - poté, co se rozešel s Liberálním institutem - pořádalo opět jeden ze
seminářů, které volně navazují na myšlenky vzešlé z loňské ideové konference
ODS.
Tentokráte se setkání uskutečnilo na téma My a EU: ARGUMENTY MÍSTO
ILUZÍ. Na
dvouapůlhodinovém semináři vystoupili stínový ministr zahraničních věcí za
ODS Jan Zahradil, bývalý náměstek ministra zahraničních věcí Cyril Svoboda
(KDU-ČSL) , za "akademickou" obec Miloslav Bednář z Filosofického ústavu
Akademie věd s teoretickým rozborem koncepce "české státní ideje" a za
exekutivu náměstek ministra zahraničí Pavel Telička a ministr zahraničních
věcí Jan Kavan (ČSSD). Seminář moderoval (a do diskuze kupodivu příliš
nezasahoval) přededa ODS a správní rady CEP prof. ing. Václav Klaus.
S nechutí poznaná nutnost
Plný sál Reisova sálu Národního domu na Vinohradech dával tušit, že
diskuse
nebude nezajímavá. "Vstup České republiky do EU se jeví jako nezbytný a
nevyhnutelný." To je základní teze, na které se shodli všichni přednášející.
Ale zatímco ministr Kavan vidí v našem "návratu do Evropy"
příležitost, jak
se stát lepšími, jak lépe obstát v globální konkurenci, jak přispět k
přeměně Evropy a jejich institucí, z úst představitelů ODS zaznívaly obavy.
Kupodivu se "euroskeptický" slovník hlavního "liberálního" mluvčího,
stínového ministra zahraničí poslance Zahradila zjemňuje.
Nicméně hned na
úvod své přednášky prohlásil: "Česká republika je relativně malá, otevřená
ekonomika, která stranou integračního procesu nemůže obstát.
Velikost, počet
obyvatel, geografická poloha ani ekonomický potenciál jí to prostě
neumožňují.
Česká republika, stojící stranou integračního procesu, se nemůže
podílet na čtyřech základních svobodách ( tedy volném pohybu osob, zboží,
služeb a kapitálu ) ani spolurozhodovat o evropských politických procesech.
Tomu je třeba zabránit...Vstup do EU je ale spíše "poznanou nutností" než
čímkoliv jiným."
Dvě Evropy?
A tak stojí nadále, i po včerejším semináři, proti sobě dvě základní
koncepce. Evropa regionů a Evropa národních států. Evropa samosprávné,
občanské společnosti (která může vyústit za určitých globálně ekonomických
podmínek i v kontinentální federální stát o stamilionech občanů) a Evropa
státních administrativních celků, kde se každý státní útvar bude úzkostně
držet jakési "národní ideje".
Myšlenka jednotící "národní ideje" (vysvětleno
jako státně-politická idea obyvatel státního útvaru) není v posarajevské
politice ODS nová.
"Urychlená, nepřirozená, umělá, politicky motivovaná
demontáž národního státu může vyvolat v dlouhodobějším horizontu například
vlnu etnického či regionálního nacionalismu izolacionistického a xenofobního
typu," nechal se slyšet stínový ministr zahraničí a nechtěně tak jakoby
povolával Haiderova ducha do budoucnosti ČR.
Je s podivem, že před několika
lety Václav Klaus jako premiér vůbec podal přihlášku ČR do EU...
Korunu
všemu nakonec nasadil jeden návštěvník (prý za Českou pravici) dotazem na
ministra Kavana, jestli se hodlá v Bruselu zeptat, jak se z EU vystupuje...
Více než kdy jindy vystoupila programová blízkost KDU-ČSL i ČSSD a
principiální neslučitelnost těchto proevropských postojů s nedůvěrou a
opatrnictvím ODS.
Budoucí boj o Evropu
Návod na řešení předložený Janem Zahradilem, totiž vyvolat renegociaci
asociačních dohod však vyvolává spíše podiv, ne li obavy. Obavy z nedostatku
odpovědnosti ODS.
Přehodnocovat nyní asociační dohody by znamenalo
znevěrohodnit úsilí ČR patřit do evropského kulturního i ekonomického
prostoru. Přehodnocovat nyní plnění asociačních dohod by znamenalo žít jako
Don Quijote. Šťastně, hrdě, podle svých idejí - ale nepochopen, osamocen,
opuštěn a vysmíván všemi.
A protože ODS není nevýznamná stranička o několika
procentech, ale nejsilnější opoziční strana v zemi, tak bez ohledu na
"toleranční", "opoziční" či "stabilizační" dohody s ČSSD se na politickém
obzoru rýsuje velký boj.
Boj příštích parlamentních voleb, který bude o pro-
či proti- evropské referendum, který bude o pro- nebo proti- evropské
postoje voličů.
Boj o charakter příští politické scény v ČR, boj o Evropu.
Boj o odvahu překročit práh k demokracii, kde nevítězí kupónové
experimenty,
ale práce.
A pradoxem dějin je, že ho nepovedeme proti Brežněvovým
generálům, povedeme ho proti tmářství pod zástěrkou české národní ideje.
