čtvrtek 16. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Dohlížet na TV Nova a zároveň v ní vystupovat:
  • Příspěvek Petra Štěpánka je bohapustá nehoráznost (Jaroslav Plesl) Střet zájmů:
  • Občanské sdružení založené Václavem Klausem přijalo sponzoring od polostátního monopolu (Štěpán Kotrba) ČR, EU a politické strany:
  • Seminář o EU: Iluze falešných argumentů (Štěpán Kotrba) Sdělovací prostředky:
  • ARD se omluvila InnoVatiu
  • Impuls 99 k ohrožení nezávislosti médií
  • Jak využívala při odvolání Rady České televize mediální komise Poslanecké sněmovny Britských listů K popírání existence srbských koncentračních táborů:
  • Jed ve studnici historie (Guardian) Demokracie v ČR a na Západě:
  • K projevu Václava Havla v Evropském parlamentu (Jiří Jírovec) Lidský genom a otevřenost informací:
  • Informace o člověku (Ivan Hoffman) Česká politika:
  • Knižní hitparáda desetiletí (Petr Jánský) Internetové podnikání:
  • Pojídatelná virtuální realita - nákup potravin online (Jan Macháček) "Konfrontace":
  • Konfrontace: Výstava současného českého a britského umění v Londýně



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • K projevu Václava Havla v Evropském parlamentu

    Jiří Jírovec

    Z projevu Václava Havla před poslanci Evropského parlamentu jsem se dozvěděl zajímavou věc: Jako Kanaďan žiji v občanské společnosti, která je "bohatě strukturovaná, otevřená, decentralizovaná", a protože je založená na "důvěře ve svéprávnost občanů i jejich rozmanitých společenství", je tím pádem "základem demokratického státu a zárukou jeho politické stability".

    Pan president si, jak praví filosofická hantýrka, zareflektoval, což znamená, alespoň jak stojí v jiné části jeho projevu (volně citováno), kriticky zkoumal soubor hodnot, ideálů a principů.

    Protože žiji v Kanadě dobrých 700 pátků, napadlo mě taky si trochu zareflektovat a zabývat se, samozřejmě kriticky, otázkou , proč se mi to jeví od (Hluboké) řeky jinak než jemu z výšin Hradu.

    Můj převládající pocit je, že president svoje reflektování odflákl, nejspíš proto, že ví, že mu na fórech, na nichž mluví, nic nehrozí. Ovace ve stoje jsou součástí protokolu, protože je dobré trochu se protáhnout. Psát pro Britské listy je daleko obtížnější, protože jejich klientela si na ovace nepotrpí. Ale k věci.

    Uvedený citát z Havlova projevu mě zaujal hlavně tím, jak se jeho celkový dopad mění podle rychlosti, jakou je čten.

    Přelétnut očima je pustou frází reflektující projevy dřívějších papalášů - stačí nahradit slova "demokratický a občanský" slovem "socialistický".

    Při pomalejším čtení vyniknou jednotlivá slova, která sama o sobě vypadají krásně. Něco jako "volnost - rovnost - bratrství".

    Čtěte ještě pomaleji, hledejte použité definice, vybavte si vlastní zkušenost a nejspíš zjistíte, že ten člověk nežije ve stejném světě.

    Co znamená bohatá strukturovanost? Kanada je například bohatě strukturovaná administrativně. Proto máme na 30 milionů obyvatel 11 ministrů zdravotnictví a10 ministrů školství, abych jmenoval dva příklady z nejvýstražnějších.

    Tato strukturovanost zde ovšem nepřináší decentralizaci moci. Na federální úrovni vládne železnou rukou ministerský předseda, na provinční úrovni jeho o stupeň nižší protějšky. Mají k tomu pod palcem měšec a k ruce tuhou stranickou disciplinu.

    Bohatě strukturované jsou i odbory. Dokonce tak, že pro vládoucí moc představují jen malé nebezpečí.

    Určitá část kanadské společnosti - tedy lidé, kteří mají čas a případně peníze - je dosti bohatě strukturována, pokud jde o zájmovou činnost. Nejde ovšem o nic neobvyklého. Zahrádkáři, sportovníci, lovci a přátelé různých zvířat, hudby či států se stejně hojně vyskytovali i v bývalém Československu. Tyhle apolitické aktivity asi Havel na mysli neměl.

    Občané většinou nemají dostatek sil a finančních prostředků k tomu, aby se politicky proorganizovali na úroveň, která by umožňovala skutečný podíl na rozhodování. Pokud je u moci většinová vláda, platí zmíněné i pro opozici. Výjimkou potvrzující pravidlo jsou odpůrci moderních technologií (jaderné energie a genetického inženýrství) a milovníci střelných zbraní.

    Kanadská zkušenost naznačuje, že chce-li se někdo alespoň trochu uplatnit na politické scéně, (provinční, federální) musí se buď vetřít do zavedené politické strany, nebo si založit stranu vlastní. Například Preston Manning založil reformní stranu s níž to dotáhl až na vůdce opozice v parlamentu. Dál to ovšem nejde, protože tím rozštípl pravicové voliče a díky tomu nemůže jen tak porazit silné Liberály.

    Důvěra ve svéprávnost ať již jednotlivých nebo uspořádaných občanů je zvláštní kategorie.

    Havel bohužel ani v nejmenším nenaznačuje, kdo komu tu důvěru vlastně dává a kolik. Dává ji moc poddaným nebo všichni tak nějak sobě navzájem? A čím se taková svéprávnost vlastně poměřuje?

    V roce 1967 jsem se jistou shodou okolností ocitl v Londýně a nechal se mimo jiné unést tím rohem v Hyde Parku, kde si každý říká co chce. Takhle vypadá svobodná společnost, řekl jsem si já, a navrátil se s blbou náladou ze staré dobré Anglie do Prahy.

    Teprve později mi došlo, že ten "koutek" v Hydeparku symbolizuje nikoli volnost, ale spíše omezenost svobody projevu.

    Tam to můžete říkat, tam to nikomu nevadí. No možná, že právě tam nějaký řečník přivedl Churchilla na známý bonmot o demokracii, jehož počeštění na "lepší něco než nic" zůstává tou nejlepší útěchou, kterou si může občan v současném světě dopřát.

    Hyde Park je symbolem důvěry moci v sebe samu. Internet, který je volností a chcete-li šíleností některých myšlenek moderní versí Hyde Parku, tuto důvěru pomalu přesáhl a tak moc hledá hledá cestu, jak znovunabýt kontrolu.

    Jak těžké je odlišit svéprávnost od nesvéprávnosti, naznačuje nedávné vajíčko hozené po paní Albrightové.

    Ve Spojených státech teď probíhají primární prezidentské volby. Když si odmyslíme fangličky a obdivně oddané, skoro odporně psí pohledy manželek kandidátů, co zbývá?

    Prázdné fráze a peníze. Spousta peněz, které republikánský a demokratický establishment poskytuje svým kandidátům, aby si koupili hlasy voličů.

    Sdělovací prostředky nerozebírají myšlenky kandidátů (pokud vůbec nějaké vlastní mají), ale jejich finanční situaci. Kdy jim dojdou peníze na inseráty a letenky a zabalí kampaň.

    Jsou to volby bohatých, bohatými a pro bohaté. Jsou voliči, kteří se té frašky zúčastňují, svéprávní? Nebo jsou svéprávnější ti, kteří zůstali doma, protože vědí, že to je stejně jen ztráta času a šetří síly na demonstrace a protesty, až o něco doopravdy půjde?

    Bylo by zajímavé vědět, z čeho si má vzít český občan, podle Václava Havla ke svéprávnosti teprve směřující, příklad. Jenže proč by to měl objasňovat? Jemu tahle hra vyhovuje.

    Připomeňme si volným citátem, jak režíroval spontánní demonstraci na Václavském náměsti: Oni si tam zavolají Dubček, Dubček a spokojeně se rozejdou. No zavolali si, zacinkali klíči a rozešli se. Svéprávně nebo nesvéprávně?

    Zárukou stability politického systému není, jak Václav Havel naznačuje, činorodost, ale resignace. Moc ovšem ke svému štěstí potřebuje mít pocit, že ji lidé uznávají. Husákové a Havlové budou vždy povzbuzovat "svůj" lid k činorodému rozvoji společnosti (občanské, socialistické - podle módy a větru), které vládnou. Byli by sami proti sobě, kdyby to nedělali.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|