Madeleine Albrightová: Kandidatura na prezidenta České republiky
O rozhovor požádaly Madeleine Korbel
Albrightovou české krajanské noviny Texaský Domov, vycházející v Texasu každý
měsíc, v souvislosti s její možnou kandidaturou na úřad českého
prezidenta.
Texaský Domov: Dobrý den, Madam Secretary of State,
určitě se nebudete zlobit, když povedeme rozhovor v češtině. Jsem dost
rád, že jste si udělala čas na naše staré dobré české noviny. Povídá se, že
budete kandidovat na českého presidenta.
M. Albrightová: No, to záleží ještě na mnoha
okolnostech. Je fakt, že můj zdejší úřad končí příští rok a pak budu volná.
Něco jsem se naučila a mohla bych to zužitkovat v presidentské funkci kdekoli
na světě.
TD.: Oh, kristepane, ještě že se nechystáte do Iráku.
MA.: Tak jsem to nemyslela, bylo to řečeno obrazně. Jen jsem
chtěla říct, že i v jiných zemích jsou zajímavé presidentské funkce. Tedy
takové, kde sice mají demokracii na papíře, avšak leccos ještě potřebují
dotáhnout
do konce. No, a když jsem se tam narodila a vyrostla, proč to nezkusit?
TD.: A myslíte, že máte v Čechách nějakou šanci? Znáte
Čechy. Libují si, jak říká president Havel, v takovém tom čecháčkovství.
MA.: Šanci určitě mám. Ještě si pamatuji, jak jsem jim pomohla do
NATO, a to mi Češi snad nezapomenou. Aspoň doufám. Tedy ti, co tam nechtěli, ti
určitě ne. Mám tam spoustu dobrých známých, určitě i Vašek, tedy president
Havel, by mě podpořil, on je dobrej kluk. Dala bych Čechům na vybranou, buď
budou makat a budou mít ze své krásné země druhou Ameriku, anebo si zvolí
flákárnu, jak vy říkáte, to čecháčkovství, a mají tam hned komunisty. Ale už
beze mne. Tohle jim důrazně připomenu už ve volební kampani, že je chci trochu
prohnat.
TD.: No a co ty ostatní věci? Romové, Židi, zákony, soudy,
korupce, politické pletichy. Vžyť tam z politiků nikdo s nikým
nemluví, jsou na sebe uražení. I ten Havel nejprve nemluvil jen
s komunisty, a teď už nemluví s kdekým.
MA.: To máte těžký, on Vašek nemá rád, když si na něho vyskakuje
někdo, kdo byl dřív zadobře s komunistama. S těmi Romy máte nejspíš
pravdu, ale asi vím, jak na to. To jsou takoví evropští Afroameričani. No a
podívejte se, dnes Amerika rasové problémy vpodstatě nemá. Chce to jen dát jim
stejnou šanci, jako mají bílí. Toho se nebojím. Antisemitismu se taky nebojím,
to by si to každej musel nejprve rozdat se mnou a rychle by ho přešla chuť.
Kdepak, pokud tam budu já, žádný Haider v Čechách nebude. Bylo by tam pro
nás oba málo místa. No a to ostatní je jenom dřina, dřina a zase dřina. Budou
si muset zvyknout. Dokázali to před válkou, dokáží to i teď. A politici spolu
budou mluvit, k tomu je přinutím. Hezky nahlas, před kamerou, chce to jen
šikovného moderátora, tedy česky TV spíkra, nebo jak se to řekne, no, zkrátka
toho novináře, co je v televizi. Možná nějakého pozvu z CNN. Anebo
z Texaského Domova.
TD.: Děkuji. Ono to
ale vypadá, jako byste počítala se stejnými pravomocemi, jako má president tady
v USA. Jenomže tam není presidentský systém. Mají svého premiéra, a to je
nejmocnější muž ve státě. Exekutiva je víc než president, tedy v praxi.
MA.: Ale kdeže, tak se ta praxe změní. Podívejte se na Masaryka,
kdo se mu mohl postavit? Ještě si tu jejich ústavu přečtu, ale tady jde o to
prosadit se. Prosadit se proti těm jejich zasmrádlým způsobům, chce to
manažerský přístup. Myslím, že mi každý premiér bude brzy zobat z ruky. Copak
si myslíte, že bych se spokojila jen s kladením věnců a s presidentskou
lóží? Kvůli hudbě tam nejedu. Chci dělat politiku, a ta se musí dotahovat do
konce.
TD.: A ještě nakonec: oni mají takový zvyk, že dávají presidenty
na poštovní známky. Nebude vám to vadit?
MA.: To tedy vůbec ne. Myslím, že Hillary mi to jednou bude
závidět.
TD.: Děkuji za rozhovor.
