Pan Teplý ani jeho mluvčí nemají pravdu
Karel Dolejší
Pan Pospíšil nám v článku "Bohdana Burdychová nemá pravdu" cituje názory pana Teplého o méněcennosti Afričanů. K uvedeným údajům si dovolím citovat pro změnu otřepaný výrok Winstona Churchilla: "Věřím jenom těm statistikám, které si sám zfalšuji". Pro úplnost k tomu dodávám, že statistické údaje, o nichž nevíme, jak vznikly, opravdu mohou zavádět. Stačí, jestliže uvedeme pouze některé informace, zatímco jiné si necháme pro sebe. Posnídám-li teď pět housek, zatímco pan Pospíšil bude hlady, mohu směle tvrdit, že ze dvou dnešních přispěvatelů na téma rasové rovnosti snídal každý "v průměru" dvě a půl housky. Údaje uvedené panem Teplým prostřednictvím pana Pospíšila nejsou tak triviálním příkladem, ale vysvětlit uvedené rozdíly mezi rasami nedá mnoho práce.
Všechny tzv. měřící nástroje v sociálních vědách, tzn. mimo jiné též dotazníky, jsou takříkajíc kulturně netranslativní. Kdyby pan Teplý vyplňoval pro Mensu neadaptovaný test pro Japonce, nejspíš by se nestačil divit, jak je hloupý. Stačilo by málo: kdyby neznal kódy a reálie japonské kultury alespoň tak dobře, jako každý běžný Japonec. Námitka může znít, že prezentované výsledky pocházejí z jediného státu. To je sice možná pravda, ale neznamená to, že z jediné kultury. Z našich krajů známe případy Romů, kteří jsou schopni řadu věcí dělat velmi inteligentně a cílevědomě, ačkoli mají potíže s češtinou - o čtení ani nemluvě. Prostě neovládají kód, v němž by je pan Teplý chtěl testovat. Situace v amerických slumech je velmi podobná, často však horší. (Mimochodem odkazuji na starou známou Džungli před tabulí...). Řada lidí vyrůstá v natolik specifickém prostředí, že pokud bychom chtěli otestovat jejich schopnost efektivně řešit nové problémy, tj. inteligenci, museli bychom nejdřív opravit dotazníky tak, abychom jich mohli použít. To znamená použít jiné otázky než pro bělochy. To znamená rozloučit se vzájemnou srovnatelností výsledků z různých kulturních prostředí. To zaprvé. Zadruhé kdyby se výsledky opravovaly navíc podle sociálního postavení, přišli bychom patrně ještě na leccos jiného. Záleží totiž na tom, jak rozvinutých kódů v textech použijeme. Pan Teplý by se mohl podívat do svých statistik a zjistit, že nadaní studenti z chudších rodin často prorazí v přírodních vědách, zejména v matematice - tam totiž mohou zvládnout příslušný kód velmi rychle, nezávisle třeba na tom, zda měl tatínek doma Shakespeara, nebo zda se tam mluvilo více jazyky. Podstatně horší to mají ve chvíli, kdy se pustí do studia nějakého humanitního oboru, protože zde jim chybí leccos, co budou velmi těžko a celý život dohánět.
Na závěr ještě jednou k těm Japoncům: jejich kultura se vyznačuje velmi silným tlakem ke konformitě, daleko větším, než si Evropan dokáže představit. Ve většině asijských jazyků, včetně japonštiny, neexistuje dokonce ani zájmeno "já", které by vyjadřovalo osobní identitu nezávisle na kontextu. Japonci tedy mají tak dobré výsledky mimo jiné proto, že se musí umět dobře přizpůsobovat, dobře napodobovat. Rasista by to mohl komentovat prohlášením, že jsou to žluté opice. Rasisté si totiž vždycky najdou něco, co potvrzuje jejich předem dané názory.
