Zákoník práce
Novela zákoníku práce je kompromisem představ vlády, zaměstnavatelů a odborů. Je ovšem také kompromisem ČSSD a čtyřkoalice. ODS se zákoníkem nesouhlasila a předseda jejího poslaneckého klubu řekl: “Krátká budoucnost ukáže, na koho dopadne klacek, který jste tady zkonstruovali”.
Pokud tedy budou občané se změnami spokojeni, pak ODS na této spokojenosti neponese zásluhu, pokud budou nespokojeni, neponese vinu.
Otázkou je, jak dalece má stát určovat vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. ODS by dala přednost větší míře jejich svobody při uzavírání dohody.
Větší míru svobody ovšem má zpravidla ten, kdo podmínky smlouvy diktuje. Jestliže tedy novela zákoníku práce údajně ohrozí konkurenceschopnost ekonomiky a je prý nebezpečím pro podniky, lze z toho usoudit, že podle ODS budou bohužel zvýhodněni zaměstnanci.
Ti by asi ve vlastním zájmu měli chtít větší nejistotu, kratší dovolenou, méně informací o podniku, případně by se jim měla zamlouvat hromadná výpověď ze dne na den. Když užijeme příměru s bičem, pak kritiky novely mrzí, že beztak krátký protože socialistický bič bude zaměstnavatelům ještě zkrácen.
Z makroekonomického hlediska je tato úvaha dost možná správná. Vychází ale z předpokladu, že českou výhodou je levná pracovní síla, tedy nízké výdělky. Ty přitahují zahraniční investory.
Ještě jinak řečeno: Měli bychom pochopit, že buďto budeme dostávat nízké platy, anebo žádné. Proč ale tolik pesimismu? Schopný zaměstnavatel si schopného zaměstnance jistě bude cenit i nad rámec zákoníku práce.
A zaměstnavateli špatnému, který si zaměstnanců necení, do ruky žádný bič nepatří. Zákoník práce asi není lékem na špatně transformované hospodářství, sotva ho ovšem zničí.
19. dubna 2000
