 |
Návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání: Lex Železný - pohled stále jen zpětTomáš PecinaDva návrhy zákona o rozhlasovém a televizním vysílání leží připraveny k projednání v poslanecké sněmovně a vzbuzují v posledních dnech, zejména v souvislosti s personálním vřením na ministerstvu kultury, rostoucí mediální pozornost. Proti vládnímu návrhu stojí protinávrh skupiny poslanců, připravený Miroslavem Kučerou (ČSSD). Oba návrhy by se s trochou nadsázky mohly jmenovat Lex Železný - tak výrazně je v jejich textu čitelná snaha fenomén Železný potlačit, resp. zvýhodnit. Že se mezitím tento fenomén stal víceméně minulostí, navrhovatelům jaksi ušlo.Hope for the best, but be prepared for the worst, říká anglické přísloví: doufej v nejlepší, ale buď připraven na nejhorší. Taková by měla být i filosofie přípravy zákonů. Je dobré poučit se z minulých bitev, ale měli bychom mít na paměti, že se z nich patrně dokázal poučit i protivník. Zejména Dostálův návrh je příliš silně zaměřen do minulosti a nereflektuje měnící se poměry ve světě moderních elektronických medií. Poslanecká verze je výrazně bližší stávající (a často kritizované) normě, ministerská novela se naopak směle vydala tam, kam doposud noha regulátorova nevkročila. Ustanovení o právu vstupovat do objektů provozovatelů vysílání, požadovat na nich předložení všemožných dokladů (včetně zdrojových kódů softwaru), včetně údajů, které jsou součástí obchodního tajemství, to je novinka, která jde daleko za meze evropské praxe i zdravého rozumu. Odlišně novely řeší postavení tzv. "velké rady", tj. Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, dnes proslulého semeniště neschopnosti a korupce a ekosystému, v němž jsou k vidění pozoruhodné specie jako Petr Štěpánek, radní přibližně stejně nezávislý na ODS jako na TV Nova. Dostálův návrh předpokládá smíšenou nominaci třináctičlenné Rady: 5 členů PSP, 5 Senát a 3 prezident republiky, a ustanovením o kvóru osmi hlasů předepisuje v podstatě konsensuální rozhodování Rady, Kučerův návrh víceméně se shoduje se stávající úpravou, tzn. jmenování Rady je plně v kompetenci sněmovny a rozhoduje prostá většina členů. Ani jeden návrh však neřeší bolesti stávajícího systému: pro radní není předepsána retrospektivní abstinence z politických funkcí (stačí, když se, tak jako dosud, svých funkcí vzdají v okamžiku jmenování) a poslanecké sněmovně zůstává pravomoc jednotlivé radní nebo i celou Radu víceméně po libosti odvolávat. Riziko tvorby politických trafik je eminentní zejména v ministerském návrhu, který je k radním obzvlášť štědrý: odměnou za zákaz výkonu jiného povolání jim poskytuje platy v téměř poslanecké výši a předsedovi navíc automobil a bezplatné používání telefonu; k dokonalosti chybí snad jen služební hodinky s vodotryskem... Zasedání mají být neveřejná - že právě tajné zasedání zajistí nejlepší ochranu zájmů veřejnosti a jen povinnost mlčenlivosti vyloučí možnost korupce, jsme si už z české regulační praxe jaksi zvykli. Základní ideu fungování Rady jako orgánu, který má svou nezávislostí chránit trh elektronických médií proti svévoli ze strany státní správy a zároveň dbát na to, aby byla omezená kapacita terestrických vysílacích pásem využívána co nejlépe z hlediska veřejného zájmu, nelze, bohužel, příliš jasně vyčíst ani z jednoho návrhu. Dostálova novela trpí nadměrnou regulací, Kučerova naopak nedává regulátorovi dostatek nástrojů, jak se své úlohy efektivně zhostit. Klíčové pojmy licence a licenční řízení pojímají obě verze dost podobně; ani jedna nepředpokládá, že by Rada mohla provozovatelům ukládat vlastní licenční podmínky a ty pak striktně kontrolovat, ani se neuvažuje o možnosti, že by se - aspoň některé - vysílací frekvence a sítě dražily, jak je běžné jinde ve světě. Kučerův návrh dává provozovateli právo na automatické prodloužení licence, a to by tedy znamenalo, že kdo (zdarma) získá licenci na celoplošné televizní vysílání, ji bude držet celou jednu generaci - 24 let. Dostálův návrh je v tomto bodě realističtější a dává Radě při prodlužování licence možnost posoudit i jiné (nespecifikované) okolnosti. V části sankcí je podrobněji a lépe napsaná ministerská verze, i když výše pokut za některá porušení zákona, ač vyšší než ve stávajícím zákoně, je omezena snad až příliš nízkou horní hranicí. Poslanecký návrh naopak převzal jednu z velkých bolestí staré úpravy, nemožnost udělovat peněžitou sankci za prohřešky proti vyváženosti a nestrannosti vysílání. Vyřazeno by naopak mělo být právo Rady pozastavit vysílání až na 30 dnů, jak s ním počítá Dostálova verze: za chyby provozovatele nesmí být trestán divák nebo posluchač. Čtenář, který se dokázal oběma zákony prokousat, si na závěr asi povzdechne: Škoda, že i veřejnost nemá svou lobby - na její zájem se v obou zákonech poněkud zapomnělo; Dostálova mediálně-policejní vize je koncipována jako zbraň exekutivy proti nezávislým účastníkům trhu, kdežto Kučerův zákon prodlužuje stávající stav a otevírá finančním skupinám i mocným jednotlivcům prostor ke hře bez pravidel. Drobní občané, plačte! |
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|