Havlovo veto
Zcela podle očekávání včera prezident odmítl podepsat novelu volebního zákona, která měla do poměrného volebního systému do Poslanecké sněmovny vnést výrazné většinové prvky. Nešlo o to, že by novela byla špatně napsána. Je v ní přesně to, na čem se ODS a ČSSD domluvily krátce po posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Posílení role velkých stran bylo jednou z podmínek, za kterých ODS podpořila menšinovou vládu ČSSD. Čelní představitelé obou stran téma nejprve společně demokraticky prodiskutovali a v ostrém, leč korektním politickém klání se shodli na vzájemně přijatelném kompromisu.
O něm pak podle očekávání přesvědčili potřebnou většinu svých poslanců a senátorů, kteří novelu volebního zákona podle očekávání odhlasovali. Nyní se očekává, že prezident o svých výhradách poslance ODS a ČSSD nepřesvědčí a ti zákon definitivně přijmou, protože to, co prezidentovi vadí, většině z nich vyhovuje. Následovat bude stížnost opozičních poslanců k Ústavnímu soudu.
Ústava v druhém odstavci osmnáctého článku říká, že Poslaneckou sněmovnu volíme podle zásad poměrného zastoupení, tedy tak, aby své zástupce v zákonodárném sboru mělo co nejvíce občanů, nikoli především ti, kteří volí strany velké.
Není pravděpodobné, že by Ústavní soud přehlédl skutečnost, že novela volebního zákona sleduje opak toho, co je stanoveno Ústavou, zákonem nejvyšším. S pravděpodobností blížící se jistotě lze tedy očekávat, že novelu volebního zákona Ústavní soud zruší jako odporující duchu ústavy a příští volby do Poslanecké sněmovny proběhnou jako minule.
Pro ty politiky, kteří chtěli znevýhodnit voliče menších stran, aby sami získali více křesel to nebude dobrá zpráva. Ale ani tragédie.
Získají prostě pouze tolik křesel, kolik si zaslouží.
Vysílá se 27. června ráno.
Poznámka JČ: Nejsem si jist, zda lze absolutizovat poměrný volební systém tak, jak to činí Ivan Hoffman v poslední větě své poznámky: [Politikové] "získají prostě pouze tolik křesel, kolik si zaslouží". Existuje celá řada nejrůznějších kombinací volebních systémů, které se považují za spravedlivé a demokratické a záleží na společenské debatě, na jakém systému se daná země shodne. Jistě, v západní Evropě existují především systémy poměrného zastoupení. Poměrný i většinový systém mají své výhody i nevýhody. Poměrný systém dokáže citlivě reagovat i na malé změny nálad mezi voličstvem (viz například předvolební úspěch strany Důchodců za životní jistoty, která přiměla větší strany, aby zahrnuly důležité body programu důchodců do vlastního volebního programu) a přimět tím, aby politikové více respektovali vůli občanů. Naproti tomu dosti skandální je v systému poměrného zastoupení to, že poslanci nejsou jmenovitě voleni v jednotlivých volebních okrscích a nenesou tedy vůči voličům adresně osobní odpovědnost, ale vlastně je najmenovává podle počtu získaných hlasů příslušná strana - a podle toho se pak k voličům - arogantně - chovají. Většinový volební systém preferuje strany s více hlasy, je však daleko politicky stabilnější a umožňuje vládě fungovat efektivněji, protože v politice dochází méně k hašteření a více ke kompromisům. Nikdo nemůže popřít, že i když je nynější opoziční smlouva ČSSD - ODS nepopulární, že nynější sociálnědemokratická vláda na rozdíl od předchozího koaličního hašteření většinou - navzdory chybám a omylům - skutečně vládne. To není nutně zásluhou sociálních demokratů, ale opoziční smlouvy. Jistě, způsob, jímž vznikla a jímž funguje, vede politiky k aroganci. Chybí veřejná kontrola, ale tu by energicky měly vykonávat sdělovací prostředky.
