Stav státního dluhu dnes v 7 hodin ráno (a co tomu předcházelo)
Kdybych přirovnal bankovnictví ke staré gramofonové desce LP, roztočené dejme tomu rychlostí 33, na jejíž okraj položíte korunu (bankovní rezervy jsou uprostřed a jako vír nasávají volnou likviditu obyvatel), tak v každém okamžiku když si ji (tu korunu) někdo půjčí na okraji, (aby ji tam zase vrátil), se deska (systém) otočí o několik stupňů, a v místě návratu koruny bude zase k dispozici pro další úvěr. Celý systém se ovšem otáčí rychlostí jakou mu dává produktivita eventuální obchodní bilance státu a přehlednost tu zaručuje ŘÁD - platební morálka a analýza úvěrů.
V dřevních dobách prokuristů, klotových rukávů a tlustých knih byl tento ŘÁD zajištěn jednak strukturovaným rozhodovacím místem a také pomalostí, která ovšem dovolovala (do jisté míry) použít jen tu korunu, která byla momentálně volná.
Experimentování s rychlostí pak skončilo jednou v pátek odpoledne ve Zděné ulici Nového Yorku ve slepé uličce.
V době elektronického obchodování se tempa hospodářství/produktivity a spotřeby/produkce musí sobě přizpůsobit. Proto lze tu naši desku roztočit i na 78, takže na jejím okraji zůstane místo konkrétní kulaté koruny jen rozmazaný pruh. Pak si všichni mohou jakoby v diferenciálu času půjčit, ale stejně rychle by museli vracet. Což je v rozporu, neboť půjčení je on-line (v mžiku), ale prodej/zhodnocení investice pořád potřebuje čas. Internet a e-obchody se sice snaží ten krok s bankovními operacemi srovnat, ale - marný boj.
Edison zbohatl na duplexním telegrafu - Gates na PC.
Musí pomoci doping - o němž ví nejvíc v českých podmínkách náš pan profesor Klaus.
Systém (obvykle) pracuje jen s objemem, který je k dispozici, a za situace (skoro zákonem) stabilizovaného kurzu koruny, vysoké inflace a vysoké úrokové míry pro cizozemce = (Klaus 1990-95) - přitekly do bank miliardy, pro které bylo jediné využití - půjčky, neboť stát ještě vystačil s rozpočtem a snažil se průmyslové investice přenést na soukromé subjekty, aby stvořil počátek kapitalismu v Československu.
Banky neuvyklé na tyto obrovské volné prostředky začaly půjčovat vysoké sumy (boom v hospodářství/stavebnictví/dopravě/cest.ruchu - všichni podnikali), banky nehleděly na riziko, dlužníci zase na úrokové míry - ty sloužily ovšem jen těm, kdo v ČR nežili a měli zde pouze uloženy peníze - spekulantům.
To Klaus velice dobře věděl, ale hrál o čas.
Banky posléze zpozorněly, alespoň v oblasti rizikovosti úvěrů, nedávaly už každému, kdo šel okolo. Měly pořád relativně dost peněz (část jich mrtvě utápěly ve tvorbě čím dál větších rezerv), ale balance k úvěrům již byla nenávratně vychýlena.
Klaus to zkusil se změnou kurzu, ale 2x neúspěšně - celkem zbytečně vytekla jen ČNB v intervencích za měnu a Klausovu tvář - a přestala mu věřit.
Muselo nastat nevyhnutelné - snížit úrokové míry, aby vůbec bylo komu dál půjčovat (transakce už začaly probíhat skoro jen mezi ČNB a bankami komerčními).
Zahraniční spekulanti naznali, že nynějších 3-6 % prosté termínové úložky v české bance vynáší méně než hospodářská investice jinde a svá "aktiva" stáhli ven z ČR.
Banky teď byly doslova v prdeli (omluva J.P.).
Urychleně začaly budovat investiční fondy - jako náhradu za nedobytné pohledávky a jako stodolu pro firmy, které by chtěly kapitalizovat a které jim padaly do klína, aniž by samy chtěly.
Tím jen mimochodem scelovaly portfolia akcií, které tyto subjekty vlastnily a jelikož začaly dosahovat vlastnictví kontrolních balíků, nastal nezájem o ty zbylé akcie na trhu. Tím ztrácely fondy kapitál a nemohly nakupovat na burze, (ten stačil pouze na nákup dvou tří akcií denně pro udržení převisu poptávky), neboť jim banky půjčily pouze do výše (a mizející hodnoty) jejich degresivního fondového portfolia. Burza začala stagnovat a svých práv se začali dovolávat menšinoví vlastníci, kteří se doposud jen vezli a jejichž majetek začal tát jako sníh - stát reagoval pokusem zákona na ochranu malého akcionáře.
Za této situace začali házet klacky pod nohy všichni všem.
Nemožnost zvládnout situaci standardními mechanismy vyvolaly změny vlád (které to zapříčinily, nebo nezvládaly) a nahnaly stranické vazaly (t.č. bez práce) do vedení fondů a bank, aby tak situaci ještě zhoršili implantováním "vyšších" zájmů - často protichůdných.
Nezbylo než začít banky prodávat. Tím ovšem, jak všichni poznali, začali ztrácet VLIV na chod hospodářství. Proto se prodala ČS, kde hospodářský vliv nebyl tak výrazný (půjčovat už stejně mohla jen ČNB) a její sanace od státu před prodejem zabezpečila i klid politický.
ČS přizpůsobila úvěry a úroky zahraniční centrále a ostatní si mysleli, že se ještě naposledy nadechnou. Vlivem tradic sporožira a vazeb občanů/střádalů, kteří s ní měli letité vazby, si zachovala klientelu a nádech se nekonal. Burza začala toužit po levných akciích, které byste koupili dětem k svátku - tak za 100 až 200 Kč - to riziko každý unese a s P/E tak 6.
Vlastnit akcie však už nikdo nechtěl, i když vesnice objížděli cestující makléři - ti ovšem jen skupovali od hlupáků pod cenou jejich kupónové knížky.
To už na ozdravení českých podniků, ale nestačilo.
Kruh se začínal uzavírat a naordinovanou fraktalizaci (vzpomeňte 56 bank v ČR) finančního trhu, kterou zařídilo ještě Klausovo MF, postihl dominový efekt (kde jsou doby, kdy každý fond mohl vlastnit jen 10 % akcií podniku) a nakonec skončila fúzí 3. a 4. největší banky, aby ji stát postavil do čela.
Za situace kdy vláda vydala :
300 miliard na sanaci bank + dalších 200 (?) miliard na záchranu kurzu + 300 (?) miliard nárůstu státního dluhu + dalších 100 miliard do SBČS + dalších 180 miliard do krachujících podniků + minimálně 50 miliard zadlužených měst a obcí + dalších 20 miliard burzovních ztrát + dalších 30 miliard ztrát Konsolidační banky (to vše při vyrovnaném státním rozpočtu) zbytečně, mě opravňuje říci :
"Stav státního dluhu (nikoli Vasserstandbericht - potopa to ještě není) dnes v sedm hodin ráno je 1,18 BILIONU korun českých".
A ať mi to někdo vyvrátí.
To všechno musí zvládnout 10,000.000 obyvatel této republiky - na jednoho to je 118.000 Kč, což je 2.950 USD - to není až zas tak moc.
Stačí si u finančních kouzelníků (nabídka jistého fondu na zhodnocení vkladů v USD založená na trvalému růstu kurzu dolaru vůči koruně v posledních 4 měsících - tato jeho reklama bohužel nebyla až do dnešních dnů klamavá, dnes už ano) uložit 11.800 USD na 4 měsíce a jsme z toho venku.
Ne ?!
Je to jen náhoda, že se v kulminačním bodu (rusky věrchovaja tóčka) projevily naplno problémy IPB, tedy banky, která k němu měla vyšší afinitu než ostatní banky ČR ?!
Německá ústava obsahuje větu : MAJETEK ZAVAZUJE.
Půjde-li to tak dál, budou naši občané brzy nejsvobodnějšími v EU - když nás vezmou.
A kvůli té svobodě snad byla revoluce - nebo ne ?
Jaroslav Pour
psáno 21.6.2000
