O kálení do vlastního hnízda
Pane Culiku,
ad http://www.britskelisty.cz/0006/20000621s.html#18
S panem Izakem je velmi obtizne v cemkoli souhlasit - az na ten jeden bod, a
pak uz ne s nim samym, nebot cituje nevim koho: "Moc me mrzi, ze [Culik]
neustale "kali do vlastniho hnizda" svymi preklady do anglictiny kazde situace,
ktera se mu v Ceske republice jevi problematicka. Tohle lide na Zapade prece
nedelaji."
Na teto vete je totiz dost podstatne to 'svymi preklady do anglictiny'. Vy se
ale v poznamce branite zcela zcestne a nelogicky tim, ze v BL citujete v
prekladu anglicky clanek strefujici se do Anglicanu. Byl prece psany anglicky
ne do anglictiny prelozen! O to prece jde! Napsal to nejaky autor, svou
materstinou na adresu svych soukmenovcu. Nebo ze by to byl za nej prelozil z
nejake tajne reci nekdo jiny a rozeslal do sveta?
Jiste namitnete, a pravem, ze
v pripade anglictiny to vyjde nastejno. Pes steka proto ze je pes, a neplati ze
je pes, protoze steka.
Anglictina je, chte nechte, svetova rec, a tudiz
jakakoli kritika mirena do vlastnich rad a tedy v anglictine psana, je
nevyhnutelne text celosvetove dostupny. Ale neni pripustne zamenovat zamer
autora (psat svym soukmenovcum vytku) a ucinek (psat to ve svetove reci, cili
verejne ve svetovem meritku).
Ukazte mi anglicky nebo americky list, ktery
ostrou kritiku do vlastnich rad posleze preklada do cizich reci. Nema to
zapotrebi, to zajiste. Ale duvod je mnohem jednodussi, nez ze anglictina je
svetova rec. Jde o tu zvlastnost, ze zostuzeni ve celosvetovem meritku na
anglofonni narody nezabira. Anglican i American kasle na svetove mineni, nebot
nad nej povysuje mineni vlastnich soukmenovcu.
I kdyby cely svet stokrat
omlouval ci prehlizel neomluvitelne chovani britskych chuliganu na Euru2000,
britsky tisk by toto chovani kritizoval, pro sebe a pro sve, ne pro nas
ostatni.
Chceme li posoudit 'co lide na zapade delaji' srovnejme radeji jak se veci maji
v jinych civilisovanych zemich, kde se nejedna o anglictinu ale jiny vicemene
tajny jazyk. Ukazte, kolik francouzskych, spanelskych, nemeckych atd zurnalistu
pise svou kritiku na vlastni soukmenovce dychtive anglicky do sveta.
Kdo pere
'sve' spinave pradlo verejne (to je anglicke porekadlo, mimochodem) ten je (v
mych ocich) bud prihlouply ochota, nebo zlomyslny a senzacechtivy bulvarni
buran.
Ze by v opacnem pripade slo o pokrytectvi? To si tedy stejnou logikou
odmontujme dvere na WC, nebo instalujme webcam vsude, abychom nic neslusneho
pokrytecky neskryvali.
Kontrolni otazka: apelujete na mineni nezucastnenych i
ve vlastnich domacich sporech? Resite spory ve vlastni rodine vyveskou
transkriptu hadky s manzelkou v prekladu na nejblizsi autobusove stanici?
(Samozrejme ze ne, vy se prece nehadate s manzelkou :-)) Ale kolik kladnych
zprav o Ceske republice jste kdy prelozil do anglictiny a vydal v CER?
Svevolne
donaset do sveta jen to spatne, navic s tou davkou nadrazenosti, ze nepisete o
'nas' a le o 'nich'- to je parazitujici strefovacny exhibicionismus, ktery jsem
na zapade opravdu za 23 let nepoznal od jinych nez buranu.
Ja bych ale rekl, ze vubec nekalite do vlastniho hnizda, spis vykaly z
vlastniho hnizda rozesilate abyste zostudil ty, kteri do hnizda kaleji - jina
metoda pry nezabira, psal jste jiz.
Mozna mate pravdu. Mozna, ze na rozdil od
Anglicanu jsme my Cesi ochotni se 'zcivilisovat' a prizpusobit tlaku verejneho
mineni pouze odjinud, od tech 'vyspelejsich' - ale pozor, to bude to
prizpusobovani jen na oko, ne z presvedceni.
Ja vsak odmitam thesi, ze zostuzovani ostudnych tuzemskych praktik ne jinych
forech nez 'tuzemskych' je dobrym vychovnym principem. Proc ne to zkusit
vyresit nejdriv 'v rodine', a az v krajni nouzi, budiz, i domaci spory jdou ve
finale pred soud a pred verejnost, kdyz prijde na rozvod. Ale neni to prvni
vychodisko, neni prvni na rade.
Nemusime setrvat jen u provincni zatuchlosti,
ale hledat odbornou pomoc odjinud. To neni spatna metoda, ale lisi se od
verejneho vyvesovani a pomlouvani dosti vyrazne.
Na svete jsou i jini rasiste nez ti cesti, a ze zapornych ukazkovych prikladu a
prekladu delaji dalekosahle soudy o ceskych pomerech a lidech. To vim jiste.
Václav Pinkava
Poznámka JČ: Nesouhlasím s konceptem "rodiny" coby uzavřeného národního společenství, kde si nejprve musíme tajně vyřešit své problémy a teprve pak se reprezentativně představovat světu. České problémy jsou součástí zkušenosti všeobecného lidství jako třeba problémy v Americe nebo v Bangladéši. Mimochodem - snad s výjimkou zatvrzelých nacionalistů - je přirozeně zcela normální praxí, že lidé "vynášejí" debatu o problému ve vlastní zemi "do světa". Právě jsem slyšel v BBC Radio 4 pořad o knize indické autorky o dělení indického subkontinentu na Indii a Pákistán v roce 1947 podle víry, muslimské a sikhské. Došlo přitom k dosti rozsáhlému vraždění a znásilňování žen: jev znásilňování žen "druhé komunity", aby se tím ponížili její muži, nemá svůj původ, jak se zdá, teprve až v Kosovu, ale má dlouhou historii. Má snad tato autorka být obviňována, že "vynáší" indicko-pákistánské problémy do zahraničí, stejně jako Pákistánky, které hovoří otevřeně na světovém fóru, že jsou ženy v Pákistánu vražděny? Měli být obviňováni čeští disidenti, když apelovali za komunismu na pomoc mezinárodních institucí, z toho, že si měli nejprve své problémy vyřešit doma, v komunistickém Československu? Je možno obviňovat rakouské občany, protestující proti Joergu Haiderovi, že neskrývají svůj problém doma, ale hovoří o něm - velmi intenzivně - anglicky na mezinárodní scéně?
Naopak, je to přesně obráceně, než jak píše pan Pinkava. Schopnost společnosti otevřeně přinášet své problémy k diskusi
na mezinárodní scénu je charakteristickým rysem její zralosti.
