Pokus o rekapitulaci případu "Epicentrum"
Již několik dní s údivem sleduji vývoj sporu kolem agentury Epicentrum. Jelikož se mi události posledních dní zdají absurdní, rozhodl jsem se připomenout si celou historii sporu a vyhledal jsem si v archivu BL všechny zmínky o Epicentru a Jaromíru Štětinovi za poslední zhruba půlrok. Výsledek bych teď rád zrekapituloval.
Jelikož je zvykem vycházet z presumpce neviny, budu předpokládat, že nemá česká tisková agentura Epicentrum nic společného s ruským EPIcentrem a je na ní absolutně nezávislá.
Celá aféra začala ve čtvrtek 22.6. v poledne zmínkou Jana Čulíka v Radiožurnálu, kdy byl dotazován na svůj názor na mediální kampaně na podporu IPB. O den později o tom v BL v rubrice Co je nového v České republice Jan Čulík napsal:
Oprava. Včera v poledne byl v souvislosti s mediálními kampaněmi na podporu IPB v ČR interviewován v Radiožurnálu Jan Čulík. Zmínil se mj. i o tom, že televize Nova nevytváří umělé kampaně jen na podporu svého nynějšího vlastníka - IPB, ale že Vladimír Železný bije na poplach například údajně proto, že prý ruský mediální magnát Gusinskij chce prostřednictvím CME proniknout do ČR. Představa je to poněkud pochybná, kromě toho v ČR už vliv velké ruské mediální skupiny je. Organizace Epicentrum, z níž vysílají Jaromír Štětina a Petra Procházková není nezávislá, ale je pod vlivem ruského politického seskupení Grigorije Javlinského. (Jestlipak kdy Petra Procházková či Jaromír Štětina natočili a odvysílali reportáž ostře kritickou vůči Javlinskému?) Jan Čulík řekl omylem v živém vysílání v rozhlase "Berezovského", posluchačům se omlouváme.
Jan Čulík tvrdí, že organizace Epicentrum není nezávislá a že je pod vlivem Grigorije Javlinského. Všimněme si svou věcí. Jan Čulík nehovoří o tiskové agentuře Epicentrum, ale o organizaci Epicentrum. Spojuje ji s Javlinským, takže se můžeme domnívat, že v této chvíli měl asi na mysli ruské Středisko ekonomických a politických výzkumů EPIcentr. Štětinovu agenturu Epicentrum s ní ztotožnil. A za druhé, Jan Čulík se v pořadu na okolnost závislosti Štětiny a Procházkové na Javlinském neptal, ale uvedl to jako fakt. Následná otázka v BL byla jen logickým pokračováním prvotní dedukce o závislosti.
Jak na toto tvrzení Jan Čulík přišel? Ví to samozřejmě nejlépe on sám, ale je docela možné, že ho k této myšlence přivedly dva příspěvky Petra Bradáče, které vyšly v BL. První vyšel už 14.12.1999 a týkal se nastávající valné hromady společnosti CME. Pan Bradáč se v něm zmiňuje o podílu akcií CME v držení Vladimíra Gusinského. Na konci příspěvku se rozepisuje o Gusinském šířeji, píše o jeho podpoře ruským politikům:
"Když bylo třeba čelit komunistům, podpořil Jelcina, později Lužkova, osobně však preferuje Grigorije Javlinského. Poznamenávám - téhož Javlinského, který je nejen předsedou politického hnutí Jabloko, ale také předsedou tiskové agentury EPIcentrum, jehož zpravodajství o událostech v Čečně a jinde v Rusku, předtím v Bosně nebo v Kosovu tak ochotně a jednostranně přebírá Česká televize. "
Pan Bradáč zde uvedl odkaz na stránku ruského EPIcentra (http://www.nns.ru/tsentr/epits2.html), nazval jej však tiskovou agenturou, jehož zpravodajství přebírá ČT. O tomto tvrzení můžeme s úspěchem pochybovat, i kdyby ruský EPIcentr nakrásně nějaké zpravodajství vyráběl, je málo pravděpodobné, že by ho ČT přebírala. O aktivitách EPIcentra je možné se dočíst zde. Vypadá to spíše, že zde pan Bradáč nerozlišuje českou agenturu Epicentrum, s kterou ČT skutečně spolupracuje, a ruský EPIcentr.
Druhá zmínka pana Bradáče o Epicentru byla ze dne 8.6.2000. Zde pan Bradáč rozebírá otázku, zda by měla či neměla Rada ČT zasedat veřejně. Upozorňuje na údajné propojení "skupiny Hradu" s veřejnoprávními médii. V případě ČT argumentuje takto:
"Česká televize - bývalý dlouholetý ředitel Mathé je nyní Havlovým kancléřem. Mathé v ČT zavedl neprůhledný způsob financování, dovolil prosazování lobbistických zájmů preferovaných tvůrčích pracovníků a producentů. ČT založila nadaci Člověk v tísni, členem jejíž dozorčí rady je např. Jan Urban (bývalý mluvčí OF). Nadace spolupracuje s agenturou EPIcentrum, založenou ruským politikem Grigorijem Javlinským. Korespondenty EPIcentra jsou stálí přispěvatelé ČT Petra Procházková a Jaroslav Štětina. Také zde tedy nelze mluvit o nestrannosti a objektivním, vyváženém pohledu - také ČT ztrácí veřejnoprávní charakter."
Opět zde můžeme vidět nerozlišení dvou Epicenter, českého a ruského. Poprvé v celé kauze právě zde padla jména Štětina a Procházková. Oba příspěvky jsou argumentačně shodné s počátečními tvrzeními Jana Čulíka.
Hned v pondělí 26.6. vystoupil pan Štětina v Radiožurnálu. BL v úterý 27.6. reagují v rubrice Co je nového v ČR takto:
"Kdopak mluví pravdu, Jan Čulík anebo Jaromír Štětina z agentury Epicentrum? Předsedou organizace Epicentrum je ruský politik Grigorij Javlinskij. (Omylem jsem v rozhovoru v Radiožurnálu řekl Berezovskij, avšak v Britských listech jsem to posléze opravil na Javlinského.) V Radiožurnálu konstatoval včera Jaromír Štětina, že jeho agentura Epicentrum je nezávislá a pokud Jan Čulík řekl, že je závislá na ruských politických skupinách, buď lže nebo má nesprávné informace. - Potíž je, že na ruských internetových stránkách je výslovně uvedeno, že Grigorij Javlinskij, šéf ruského politického seskupení "Jabloko" je předsedou Epicentra. Viz například tato internetová adresa: http://www.nns.ru/tsentr/epits2.html. (E-mail Epicentra je na těchto stránkách uvedený jako YABLOKO@ipsun.RAS.RU. V seznamu publikací Epicentra je uvedeno větší množství tiskovin od Grigorije Javlinského.) - V předchozí poznámce na toto téma jsem se dotazoval, zda by Petra Procházková či Jaromír Štětina skutečně někdy napsali opravdu kritický komentář na adresu Javlinského. O tom, jak ostře kriticky a nezávisle píší reportéři Epicentra o Javlinském a Jabloku si můžete například přečíst v časopise Týden na adrese http://www.tyden.cz/6049/00096651.htm. Citujeme v plném znění: " (následuje přepis článku).
Vidíme, že Jan Čulík zde poprvé dokládá z čeho usuzuje, že agentura Epicentrum je závislá na Javlinském. Je to nám již známá internetová adresa ruského EPIcentra a jeden článek z časopisu Týden. Na uvedené internetové adrese však žádnou zmínku o Štětinovi, Procházkové nebo o spolupráci s ČT nenajdeme. Jediné, co je zajímavé, je shoda názvů. O článku si může každý myslet co chce, z pořadového čísla 3 však vyplývá, že se asi jedná o třetí pokračování seriálu článků představující ruské politické subjekty. Pokud bychom chtěli tvrdit, že je článek zaujatý, museli bychom číst i ostatní pokračování (za předpokladu, že jsou od týchž autorů) a porovnat je. V samotném článku je Javlinský označován jako demokratický politik, který se nezapletl do žádného korupčního ani sexuálního skandálu a který není v kontaktu s žádnou lobby. Jeho seskupení Jabloko je hodnoceno jako principiální a demokratická opozice. Není pochyb, že v článku je Javlinský a Jabloko hodnoceno pozitivně. Stačí to však na vznesení obvinění ze zaujatosti?
O den později, ve středu 28.6., BL opět uvádí adresu EPIcentra a odkaz na článek, uvedené předchozí den; přidávají však otázky:
"Je náhodné, že se organizace pana Štětiny a paní Procházkové, působící v Rusku, jmenuje Epicentrum? Proč píší pan Štětina a paní Procházková o Javlinském nekritické komentáře? Proč se pana Štětiny redaktor Českého rozhlasu při rozhovoru nezeptal, kdo ho a paní Procházkovou financuje? Jsou k dispozici spolehlivou účetní firmou auditované výroční účetní výkazy Epicentra?"
Teprve po týdnu od první zmínky o problému začíná Jan Čulík klást otázky. Určitě jsou k věci a veřejnost by na ně měla znát odpovědi. Neměla však kauza těmito otázkami začít? Neměl by si novinář, který zjistí nějaký zajímavý fakt (v tomto případě shodu názvů subjektů a možnou nekritičnost k šéfovi jedné z nich), nejprve položit takovéto otázky a pak se na ně snažit hledat odpověď? Až teprve pokud pro své podezření najde dostatek důkazů, pak by měl svá zjištění zveřejnit a v rámci nich něco tvrdit. Zde tomu bylo bohužel přesně naopak. Tady se stala základní chyba. A reakce na ni přišly v zápětí.
Už následující den, 29.6., zveřejnily BL dvě reakce. V první z nich její autor ing. Petr Bečvář upozorňuje Jana Čulíka, že z internetové adresy nevyplývá přímá souvislost mezi ruským EPIcentrem a novináři Štětinou a Procházkovou. Ve druhé reakci pan Stanislav Kliment tvrdí v podstatě totéž, navíc upozorňuje, že název EPIcent je vytvořen jako zkratka z názvu Středisko ekonomických a politických výzkumů (rusky Centr Ekonomičeskych i Političeskych Issledovanij, tj. EPIcentr), kdežto český název Epicentrum vychází z jiných souvislostí.
Jan Čulík na tyto argumenty nereagoval, zato se v pátek 30.6. ozval pan Tomáš Pecina. Až do této chvíle se diskuse vcelku klidně, pan Pecina však "zatopil pod kotlem":
"...mediální dění kolem agentury Epicentrum a nadace Člověk v tísni (při ČT) mě naplňuje údivem: mezi novináři je přece všeobecně známo, že Epicentrum je v Rusku "zaháčkované", a produkce Člověka v tísni, zejména v případě kosovské krize, měla blíž ke skandování "Cuba sí, Yankee no!" než k opravdové novinařině."
Čtenář se zde dozvídá, že Epicentrum je v Rusku "zaháčkované", nedozví se však jakým způsobem. Pecina zavádí také termín "novinářský aktivismus", kterým od této chvíle budou označeni všichni, kteří se postaví na stranu českého Epicentra:
"V posledním čísle Reflexu je článek Milana Niče z RFE, oslavující žurnalistický aktivismus. Nič v něm skládá Procházkové a Štětinovi tečný kompliment: měl byste si ho přečíst, abyste pochopil, čeho jste se vlastně dopustil. Informaci, kterou všichni novináři vědí, jste nekriticky vypustil mezi lid, který měl být udržován v nevědomosti a zbožné úctě ke svým obskurním modlám (stejně jako je udržován v úctě ke stále podivnější modle jménem Václav Havel). "
U aktivistů to ovšem nekončí, oponenty dále T. Pecina nazve licoměrníky chovajícími se stádně:
"Vaše racionální argumentace, že je přinejmenším podivné, když se Epicentrum jmenuje stejně jako PR agentura politika, kterého české Epicentrum doložitelně nekriticky oslavuje, nemá, jak se zdá, na oponenty žádný účinek. Odvolejte, omluvte se, nekritizuje slavnější kolegy! Stádnost a licoměrnost takového jednání jsou poněkud děsivé. "
V další části článku vyčítá nadaci Člověk v tísni, že v případě Jugoslávie šířila zaujatou proalbánskou propagandu.
"Jistě si pamatujete, že ze stejné Jugoslávie, ze které šířila nadace Člověk v tísni proalbánskou propagandu, vysílal své reportáže i John Simpson (BBC), a to způsobem, který vyprovokoval podrážděnou reakci britské vlády. To je ovšem skutečný novinář; BBC tehdy Simpsona podržela a postupně se ukazuje, že jeho zpravodajství bylo objektivnější, než čím zásobovali domácí sdělovací prostředky ostatní novináři (o těch českých ani nemluvě). "
Podivné. Na jedné straně výčitky o nadržování Javlinskému (alias ruské straně) a na druhé straně výčitky o nadržování Albáncům. Že to je protimluv, to pana Pecinu asi nenapadlo. Pokud by Epicentrum hájilo ruské zájmy, asi těžko by mohlo vyjadřovat nekritickou podporu albánské straně; totéž platí i o válce v Čečensku. Na to ostatně upozornil také 3.7. ve svém příspěvku pan Ferdinand.
Vše pan Pecina zakončil urážkou Petry Procházkové:
"Vyznamenání propagandistky Procházkové novinářskou cenou chápu jako stavovskou urážku a vyjadřuji Vám tímto uznání, že jste měl odvahu nazvat černé černým a bílé bílým, i za cenu, že Vás kvůli tomu případně přestanou zvát do rozhlasu nebo že třeba nebudete smět psát do Literárních novin."
A bylo vymalováno.
Článek stihl pozurážet všechny oponenty (aktivisté, licoměrnost, stádnost, propagandistka), nedokázal však přinést jeden konkrétní důkaz pro v něm obsažená tvrzení. Výsledkem bylo, jak se později ukázalo, zanesení vášní do diskuse. Ovšem tam, kde vládnou vášně, nedaří se racionálním argumentům.
V pondělí 3.7. byla v BL zveřejněna reakce pana Ferdinanda. Jelikož obsahuje řadu zajímavých argumentů, zastavíme se u něj také trochu podrobněji.
Pan Ferdinand startuje kritikou Tomáše Peciny:
"...opravdu ten patecni prispevek na tema Stetina a Rusko napsal pan Pecina? Nevystrelil si z Vas nekdo jeho jmenem?
Pokud tomu tak neni, musim konstatovat, ze jeho dopis vyborne ilustruje malost ceskych pomeru. Nic konkretniho, jen typicke ceske "vsichni vedi ze"...
Samozrejme, vsichni "mali cesti novinari" by se sami do Ruska za informacemi nikdy nevypravili ale presne vedi, ze pan Stetina je tam nejak "zahackovany". Cini celkem moudre, neb kdyby to zkusili, zbytecne by provokovali osud. Moskva, to je neco jineho, nez Brusel ci Viden. "
Kromě kritiky však vznáší i řadu námitek k Štětinovu obvinění:
Za svoji osobu povazuji za smesne, ze by byl jakykoliv vztah mezi Moskevskym a Prazskym epicentrem. Uvazujte logicky: pokud budu pracovat jako namezdni novinar v cizich sluzbach, napisu si to na celo?
Podobne smesne a nerealne jsou podle mne pozadavky na zverejneni prijmu pana Stetiny. Ukazte mi jedineho novinare (pokud neni poslancem), ktery by zverejnoval svuj prijem. Zverejnujete ho Vy?
Stetinovy sympatie k Javlinskemu jsou nepopiratelne. Vysvetlete mi, co je na nich spatneho? Proc by nemohl novinar otevrene rici, komu fandi? Davate prednost novinarum, kteri svuj postoj nepriznaji, a tak jen zpovzdali ostreluji blatem soky sveho chlebodarce?
Ze pan Stetina stal v Kosovu na strane Albancu a v Cecne na strane Cecencu, je jasne a nepopiratelne. Neni mi vsak jasne, co z toho pan Pecina mini vyvozovat. Pokud by pan Stetina byl opravdu v ruskych sluzbach, ocekaval bych, ze bude fandit Srbum a ruskym federalnim vojskum, ne? Kdyz se zactete do jeho starsich knizek, legendarni "S Matyldou po Indu" pocinaje, zjistite, ze pan Stetina se za cela ta leta nezmenil. At to bylo v Indii nebo v Kurdistanu, vzdy se zastaval obycejnych lidi, malych narodu proti tem velkym a silnym, obycejnych lidi proti statni moci. Ne vzdy s nim souhlasim, ale jedno mu nemohu uprit - integritu.
O těchto argumentech se asi nedá říct, že by neměly hlavu a patu. V jedné věci však s panem Ferdinandem nelze souhlasit. Jeho názor, že novinář může vyjadřovat své osobní názory, není správný; v tom je třeba dát za pravdu Janu Čulíkovi. Novinář samozřejmě může mít své osobní preference, ale ty nesmí v žádném případě proniknout do jeho článků a reportáží. Tam musí být nestranný a korektní.
Ani pan Ferdinand se neubránil emocionálním argumentům. Obvinil stoupence pana Čulíka se závisti a řevnivosti:
Shrnul bych to asi takto: at se nekdo z tech, kdo tady upi, ze pan Stetina neni dostatecne nezavisly sebere, a jde to delat lepe. Rusko je velke dost. Mam pocit, ze se takovy obetavec hned tak nenajde, a tak mi neprimo potvrdi muj pocit, ze v pozadi cele zalezitosti je obycejne ceska zavist a revnivost na schopnejsi konkurenty.
Reakce Jana Čulíka nebyla zrovna ukázková, nejprve napadl osobu pana Ferdinanda:
"Znamením doby spíše než dopis pana Peciny je, řekl bych skutečnost, že tady brání Jaromíra Štětinu někdo, kdo se neodváží podepsat vlastním jménem."
Pak reagoval jen na zmínku o zveřejnění svého platu. Ostatní námitky přešel mlčením.
Během týdne docházely na adresu BL reakce, podle BL vesměs rozhořčené protesty stoupenců pana Štětiny. BL je slíbily zveřejnit v pondělí 10.7.. V argumentaci obou stran se zdá se začaly čím dál více prosazovat emoce. Ukázkou je komentář Jana Čulíka z pátku 7.7. k oznámení Jaromíra Štětiny o podání žaloby:
"Rádi bychom zatím jen poznamenali, že profesionální novinářská práce se nevyznačuje aktivismem, ani stádním jednáním - odesíláním protestních rezolucí podle vzoru "psovi psí smrt". Novinářství je založeno na tom, že novinář musí být nezávislý a kritický vůči všem faktům, osobám i politickým seskupením."
Jan Čulík beze zbytku převzal Pecinovo výrazivo. Není se pak co divit, že Štětina odmítl rozhovor Tomáši Pecinovi; není se co divit, že podává na Jana Čulíka žalobu. Škoda, že jasné otázky byly Štětinovi ze strany BL položeny až jako odpověď na jeho oznámení o žalobě.
Smutným počtením je znechucení Jana Urbana, slibujícímu zpochybnění Čulíkovy hodnověrnosti, pokud se neomluví nebo nepřinese důkazy a také na oplátku znechucení Tomáše Peciny, kde nám přibyl po Petře Procházkové další propagandista:
"...při vší úctě, Jan Urban není novinář, ale propagandista a aktivista jednoho konkrétního směru české politiky, a to demonstruje i tím, že místo hledání pravdy se poněkud nekriticky zastává jiného příslušníka svého stáda."
Smutný konec. S racionálními argumenty tato vyjádření nemají moc co společného. Pánové Čulík a Pecina skončili u toho, že každého odpůrce onálepkují tituly aktivista a propagandista; protistrana podává žalobu.
A co říct na závěr? Myslím si, že Jan Čulík udělal chybu, když na začátku kauzy zveřejnil tvrzení o závislosti agentury Epicentrum, aniž si ověřil pravý stav věcí. Důkazy, které začal podávat později, se ukázaly jako nehodnověrné. Pokud nemá nějaké další a dojde k soudu se Štětinou, bude jen velice těžko svá tvrzení dokazovat. Na druhé straně, Jaromír Štětina se také nezachoval příliš profesionálně. I když s ním třeba mohl cloumat vztek, neměl odmítnout rozhovor pro BL. Měl jedinečnou možnost uvést vše na pravou míru. Podání žaloby bylo spíše teatrálním gestem než čímkoliv jiným. Bylo by v zájmu veřejnosti, aby oběma stranám sporu poněkud vychladly hlavy a začaly lépe vážit svá slova. Jan Čulík by měl uznat svoji profesionální chybu z počátku případu a Jaromír Štětina by měl zodpovědět na Čulíkovy otázky. K tomu by měl přiložit i auditovanou zprávu o hospodaření agentury Epicentrum (pokud ji má k dispozici). Veřejnost nebo alespoň čtenáři Britských listů by si objasnění tohoto případu jistě zasloužili.
9. července 2000
Poznámka JČ: (Mimochodem, výraz "psovi psí smrt" jsem po úvaze z vydání ještě ten den odstranil, bylo to příliš iracionální.) Uznávám, že výroky, které jsem pronesl v Radiožurnálu dne 22. června 2000, byly neobratně vyjádřeny, zejména přeřeknutí ohledně "impéria Berezovského", za které jsem se omluvil. O nedostatku nezávislého odstupu u Jaromíra Štětiny od Grigorije Javlinského na základě jeho článků jsem měl pohovořit přesněji. "Organizací Epicentrum, z níž vysílají Jaromír Štětina a Petra Procházková", jsem měl na mysli to, čím míní v tomto článku Jan Nademlejnský "tiskovou agenturu". Jak však píše v níže uvedené poznámce Ferdinand, přestože Štětina a Procházková užívají názvu "tisková agentura Epicentrum", žádná taková organizace v ČR právně podle ARESU neexistuje.
Poznámka TP: Zdá se mi, že zde došlo k určitému nedorozumění: termíny "propagandista" a "novinář-aktivista" mají pro mě jasný význam a nepoužívám je jako znevažující nálepku (viz např. mé články o RFE a o českých médiích z loňského roku). Propagandista je ten, kdo pod rouškou novinářské činnosti (a z jiných pohnutek než kvůli osobnímu přesvědčení) propaguje určitou osobu nebo kauzu, zatímco novinářský aktivista je novinář, který je o něčem tak přesvědčen, že odkládá profesionální soudnost a přestává být - v zájmu podle něj dobré věci - nestranným. Řečeno méně srozumitelně, jde o dvě formy téhož defektu, přičemž jednou je původ objektivní, podruhé subjektivní.
