Tresty
Dva muži včera před soudem litovali svých činů. Jednadvacetiletý mladík prohlásil, že byla hloupost okopírovat z databáze České spořitelny údaje o klientech a nabízet je za dvacet pět miliónů svému řediteli. Hrozilo mu za to až dvanáct let vězení, nakonec mu soud vyměřil pět. Ve druhém případě čtyřikrát trestaný recidivista řekl: “Je mi líto co se stalo” přičemž měl na mysli to, že zavraždil ženu, matku dvou dětí. Stráví za to ve vězení čtrnáct a půl roku. Kdyby soud zloději dat nepřiznal polehčující okolnosti a zvolil horní hranici sazby, ukázalo by se, že kopírovaní disket a uškrcení elektrickým kabelem může vyjít zhruba nastejno. Jakkoli to srovnání působí absurdně, je jasné že v obou případech byl spáchán trestný čin a dodatečná lítost na tom mnoho nemění.
Zločince trestáme protože nám nic jiného nezbývá, nemůže akceptovat vraha, ani zloděje dat. Ti ovšem bohužel nejsou jediní, koho trestáme.
Institut pro výzkum veřejného mínění včera zveřejnil pozoruhodná data o tom jak zacházíme s dětmi. Dvacet čtyři procent lidí si u nás myslí, že je užitečné děti mlátit, šedesát tři lidí ze sta bije děti občas a pouze jedenáct procent je těch, kteří jsou přesvědčeni, že bít děti je špatné.
Průzkum potvrdil známý fakt, že ubližovat dětem, tedy slabším, kteří se obtížně mohou bránit, mají ve zvýšené míře ti, kterým v dětství ubližovali jejich rodiče. To je zřejmý důkaz, že bitím nelze učinit člověka hodným. Je to naopak: Kdo ubližuje dítěti, vychovává z něj násilníka. Průzkum bohužel nezjišťoval, zda lidé, kteří bijí děti svého počínání litují, anebo zda se za bolest působenou dětem stydí. Z těch čísel bychom věděli, zda se jedná o politováníhodný afekt, anebo o krutost. Ta by vysvětlovala věznice přeplněné bývalými dětmi, které místo výchovy dostávaly výprask.
Vysílá se v úterý 11. července ráno.
Poznámka JČ: Ve Velké Británii se nyní považuje bití dětí v podstatě za zcela barbarské a nepřípustné a vláda se dokonce snaží ho zákonem kriminalizovat.
