Tradice: Všesokolské slety a spartakiády
Miloš Štěpánek
(viz tucnak.fsv.cuni.cz/~smid.louc.html)
Fascinují mne vybavovací schopnosti mozku, za kterými se i ty šachy hrající počítače stále kdesi pozadu pomalu plouží. Uvedu příklad.
V souvislosti zcela nesportovní (v přímém i přeneseném smyslu slova) jsem narazil na protest Milana Šmída, v němž pro objasnění chodu svých širších úvah o - řekněme - vypořádávání s minulostí citoval ze své "pilotní" Louče (k níž jsem dosud nepropracoval) odstavec inspirovaný přenosy ze XIII. Všesokolského sletu. Zaujalo ho "obcházení po špičkách slova spartakiada", což mé pozornosti uniklo. Slet ve mně však u mne vyvolal pár - doufejme relevantních a částečně korespondujících asoc iací.
Na Smíchově bývávaly dvě sokolské jednoty. Za chudší a dokonce - neobávám se toho slova - proletářštější Sokol Smíchov II jsem cvičil před válkou jako žák na X. sletě. Po válce mne zlákalo zejména lepší a k domovu bližší letní cvičiště Mrázovka do bohatšího Sokola Smíchov I, s jehož dorostem jsem vystupoval na XI. všesokolském sletě. Snad všechny poválečné Spartakiády a oba polistopadové slety jsem pouze shlédl. A napadá mne několik srovnání.
Myslím, že Obec sokolská přistupovala ke své letošní vrcholné slavnosti střízlivě, bez jistých rysů velikášství, které ještě poznamenaly slet XII. (a přinesly vedení nemalé starosti v podobě dluhů). Tehdy ještě zcela neodeznělo polistopadové nadšení a vedení si dosti jasně neuvědomilo, jak hluboce celou organizaci zasáhla "přestávka" 1948-1990, čtyřnásobně delší než jakkoliv krutý "válečný" přeryv 1938-1948. Symbolem rozdílu chápání místa ve společnosti byl přesun konání z velkého Sokolského stadionu, na jehož ploše se v roce 1994 řada vystoupení ztrácela, na úměrný atletický stadion Rošického. Logicky nebylo možné samostatné vystoupení dorostenců ani dorostenek - ti totiž ještě opravdu nedorostli. Jestliže byla ažitoáž kolem spartakiád přehnaná, popularizace sletu byla snad až příliš šetrná - nenarazil jsem ani n a slušně ilustrovaný katalog-program. A pro sdělovací prostředku to až do poslední chvíle nebyla "news". Výchova k vlastenectví nepřináší cash-flow a reklamní zisky. Pokud jde o samotný slet a sokolstvo by bylo možné dodat: A tak to bylo se vším, a skončit. Nemohu si však odpustit dvě poznámky z hlediska stavu společnosti.
Úvaha první
Traduje se předsudek o Sokolstvu jako odevždy národovecké (ne-li nacionalistické) organizaci. Zapomíná se, že Tyrš původně prosazoval vznik organizace občanské. Teprve velkoněmecký bojkot v minulém století prakticky zahnal Sokol do jeho pozdější pozice. I přes jisté dobové "fangličkářství" (kterého se zřejmě nevyvarovaly za Rakouska ale i později snad žádné spolky, ani politické a vládní instituce) to byla organizace nesporně vlastenecká a ve společnosti významná.
I na letošním sletu nástup cvičenců doprovázel slavný pochod Josefa Suka V nový život, složený speciálně pro jeden z meziválečných sokolských sletů.Skladatel i dílo tak významné, že i ideologicky zatvrzelí bafuňáři minulého režimu po velkém hádání připustili, aby se hrálo i na několika Spartakiádách. A vůči přitroublým politikům to prosadil Jan Seidl (jako rébus pro kritiky vidící černě celou minulost: autor profláklého marše Kupředu levá).
Dnes nikdo nebránil tvůrcům Slet oslavit. A samozřejmě také neorganizoval soutěž o nejlepší sletové reggae nebo heavy metal. Tyrš s Fügnerem by se asi podivovali doprovodu skupiny ABBA při cvičení žákyň. Při veškeré úctě a obdivu k pánům Svěrákovi a Uhlířovi, jejich místo na hudební m Slavíně asi nebude na stejném patře jako Josefa Suka. Opakuji, že ani se strany kulturní fronty se vlastenectví jaksi nedostavilo.
Úvaha druhá
Poznámku Milana Šmída o tabuizování zmínky o spartakiády považuji za paradoxně zajímavou. Ve vystoupeních byla tradice Spartakiádních show naopak všudypřítomná. Věrné tradici sokolských prostných (bez cingrlátek a nesčíslných proměn sestavy) byla prakticky pouze závěrečná skladba Chlapáků - nicméně moderně pojatá : viz rámující dlaní vztyčených paží.
Lze říci, že fakticky platí přísloví "odříkaného chleba největší krajíc". Z historie mne podobně fascinuje, že zapřísáhlí bojovníci proti církvi za Velké francouzské revoluce pořádali ateistické MŠE. Tuším - a už jsem mu to osobně napsal - , že pod vlivem nějaké takové zákonitosti rozkvétá zaťatý antikomunismus páně Rejžkův.
