Nejsem ctitel, ehm ...
Po televizní debatě počátkem
července krystalizují nadále kandidatury Václava Klause a
Tomáše Halíka na ten posthavelský post.
Klaus, člověk politicky umný, vytáhl
preventivně proti Halíkovi i v tisku (Večerník Praha 14.7 link
momentálně nefunkční). Říká se, že nejlepší obrana je
útok.
Obávám se, že Halík se shodil, když
se nechal slyšet v reakci na stránkách Lidových novin 20.7,
pod nadpisem " Proč nejsem ctitelem Václava Klause". V tomto srozumitelném článku se
čtenář brzy dovtípí, že Halíkova opozice záporným
hodnotám (více či méně legitimně spojovaných s Klausem) je
arci ctností, hodnou několika sloupečků a přízně několika
lidových duší, i kdyby to už nestačilo na úřad prezidenta.
No a co? Není třeba být ctitelem Václava Klause. Je však
možné uznávat někoho za tu řemeslnou dovednost, za to, že
je neporazitelný demagog a provokatér, který dokáže přimět
i Halíka, aby mu sedl na lep.
Halíkovo vystoupení jen potvrzuje
dojem, že jde o předvolební sparring dvou ješitů. Halík je
ve svém článku až překvapivě přízemně a osobně světsky
laděný a jediná zmínka o jeho církevním zázemí (v našich
poměrech jde o voličský handicap) je v poznámce pod jménem:
"sociolog a katolický kněz, představitel Impulsu
'99" Přitom by stačilo suše konstatovat, že Halík
prostě nemůže být ctitelem Václava Klause, jsa zavázán
přikázáním "Nebudeš mít jiného boha mimo mne."
Ale Halíkův článek je příliš
monotématicky protiklausovský, aby jemu samotnému byl ke cti.
Pro ty, kterým nestačí protivínství proti záporným
hodnotám coby hlavní životní krédo - (zhruba v duchu redakce
BL), tu zůstává otazník. Co je na "prezidentovi
Halíkovi" slibné, vyjma jeho protivínství Klausovi?
Stejně jako Klaus je zřejmě i Halík nejjasněji definován
svou opozicí nějaké personifikované hrozbě, jeho postoje se
nejlépe měří vzdáleností od toho zloducha, od kterého se
vybíravě distancuje. 'Proč jsem ctitelem morálky v politice'
by bylo zajímavější čtení, korektní, nad klausovskou
úrovní.
Bez Halíkova povšimnutí nezůstává,
kterak Klaus své protivníky opticky rozmnožuje v
škodné-neškodné 'pány Halíky', aby je zlehčoval. Klaus
takto dělá z protivníka padrť, nepodstatný, byť početný,
avšak dotěrný hmyz. Halíkovi toto vadí. On sám je přece
jedinečný. Než aby Klausův lob nechal spadnout mimo,
smečoval jej do sítě. Klaus:Halík 15-0.
Halíkův rádobydůvtipný
závěrečný příměr se zrcadlem, intelektuálsky vzývající
odkaz F.X Šaldy svědčí o nevýrazném intelektu
pisatele.Věru žádný Šalda. Prý si má Klaus před zrcadlem
dát pozor, aby nevyloučil z řad demokratů sám sebe, až bude
vylučovat elitáře, sociální inženýry, a nebezpečné
nositele jediné pravdy. Ovšem Klaus by v takovém případě
vyloučil zrcadlo, či zrcadlonoše, nikdy ne sebe. Ať je
cokoliv, není hloupý. Právě takto v současnosti jedná s
Halíkem, který se mu snaží zrcadlo nastavit, místo aby se
zabýval něčím podstatnějším. Pokud Halíkovo zrcadlo
Klause jen trochu zkresluje, ztrácíme v zrcadlo důvěru, anebo
třeba proto, že nemá vlastní obsah.
V nějaké té budoucnosti, ve které po
"pánech Klausech" ani pes neštěkne, 'dopadne' celá
řada našich osobností jako přetahovací tým, jejichž
napnuté lano splasklo i s protivníkem. Prozatím je démonizace
Václava Klause bezmála existenční nutností pro vlastní
profilaci nevýrazných. Na druhé straně být ctitelem Václava
Klause je jen cesta do jeho vlastního stínu, kde se čeká na
vyklizení místa doufaje, že ztrouchnivělý velikán spadne
jiným směrem.
Totiž, žádný strom neroste do nebe.
Ale občas se zdá, že Klaus do nebe neroste, neboť už se tam
dostal, obelstěním všech od Lucky Bílé po svatého Petra.
A z nebe se spouští, jako tornádo,
které se horkým a vlhkým dýcháním oponentů na vlastní
paty stále nadýmá a zvětšuje.
Nemít tu zbytečnou oponenturu, kterou
může hravě překrucovat a vyvrhovat, odvanul by někam do
dějin, a nám by bylo umožněno v tichosti poklidit spoušť, a
odklidit trosky.
Je čas jeho rádobydůležitost
přestat krmit přehnanými reakcemi na jeho plky, obzvlášť
jsou-li ony jen osobní. Ať se shodí sám.
Pro ješitného není zničující
opovržení, ale být zaslán natrvalo do anglického města
Coventry - tumáte obskurní idiom na pochutnání.
A když ne do Coventry, tak klidně na
Hrad, bez pravomocí.
Touché.
