Případ Ondřeje Gini: Standardní procedura nebo přehlídka pokrytectví s pachutí politických her?
Následujícímu příspěvku musím cosi předeslat: Nikdy mě nenapadlo, abych hodnotil Ondřeje Giňu ml.
na základě jeho etnického původu, v kladném ani v záporném smyslu. Byl to pro mě moderátor jako
každý jiný, jen snad - po profesionální stránce - o něco lepší než většina jeho kolegů z ČT.
Nyní musel Giňa z obrazovky odejít, a jak se zdá, jeho kariéra v České televizi je u konce.
Je totiž podezřelý, že v minulých letech pobíral neoprávněně sociální dávky a dopustil se tak
trestného činu.
Kauza Giňa má víc aspektů.
O vině a nevině může rozhodnout jedině soud, a vzhledem ke stále poněkud slimáčí svižnosti české
justice k pravomocnému rozhodnutí, zejména budou-li využity všechny opravné prostředky, nedojde dřív než
za rok nebo rok a půl. Má vedení České televize právo ponechat moderátora Giňu do té doby
"v karanténě"? V žádném případě nesmí z toho důvodu Giňu propustit, snížit mu plat nebo mu
přidělit méně kvalifikovanou práci - to by bylo porušením zákoníku práce a důvodem k dalšímu
pracovně-právnímu sporu, kde má žalující strana slušné šance na přiznání odškodného (prvním je
propuštění Zdeňka Šámala). Televizi zbývají jen dvě možnosti: buď po dovolené Giňu vrátit do
pozice moderátora Událostí, anebo mu přidělit jinou, stejně významnou práci.
Moderátoři hlavní zpravodajské relace jsou výkladní skříní každé televize a Ondřej Giňa spolu
s Jolanou Voldánovou byli jedinými ze šestice moderátorů Událostí, kteří dokázali
vyhovět vysokému profesionálnímu standardu. Proto by Giňův návrat na obrazovku - minimálně do
vynesení pravomocného rozsudku v jeho případě - kvalitě a prestiži České televize nijak
neuškodil, spíš naopak (nehledě na to, že v případě rozhodnutí Giňu "sundat" by musela
z obrazovky odejít i předlistopadová moderátorka Marcela Augustová, protože je-li podezření z trestného činu
důvodem k zákazu moderovat Události, nemůže jím logicky nebýt ani osobní diskreditace
podobného druhu).
Druhý aspekt miluje okázalé, nevkusné obleky a jmenuje se - ano, hádáte správně - Bohumil Klepetko. Tento dlouholetý televizní harcovník, velmi snaživý,
ale s viditelným nedostatkem talentu a inteligence, se nyní stal šéfredaktorem zpravodajství
a Giňovým přímým nadřízeným. Z Klepetkova hlediska byla Giňova blesková kariéra nespravedností:
to, co se sám učil několik let, zvládl Giňa za několik měsíců, a na rozdíl od Klepetka Giňovi
nikdy nehrozilo, že se stane terčem parodického zpracování (vzpomeňme Martina Dejdara a jeho
mistrovskou kreaci "královský masmediální zpravodaj Krutibrko", pro niž byl Klepetko nepochybně
vzorem).
Jen schopný šéf snese schopné podřízené, a do té kategorie Bohumil Klepetko rozhodně nepatří;
proto využil první příležitosti, aby se úspěšnějšího a hlavně nadějnějšího konkurenta zbavil.
Třetí aspekt věci je policejně-politický. Institucionální reforma českého policejního sboru byla
jedním z největších neúspěchů transformace: policie nemá dostatečný rozpočet, aby zaplatila
schopné lidi a opatřila jim adekvátní techniku, působí ve společenské atmosféře neustálého zesměšňování a ostrakizace a kromě
jediné výjimky, krátkého působení Václava Grulicha, neměl resort zatím štěstí ani na kompetentní
a efektivní ministry vnitra.
Taková policie není důvěryhodná a pravděpodobnost, že policejní stíhání nebo nestíhání souvisí
víc než s kriminální aktivitou pachatele s ohledy, řekněme, politickými nebo interně policejními,
je vysoká: připomeňme si, jako pars pro toto, případ Zdeňka Zukala z TV Nova.
Proto je velmi pravděpodobné, že i Giňovo stíhání mělo takovou motivaci. O tom, že může jít
o reakci na romský exodus, svědčí o tom mimo jiné i souběžné policejní akce proti dalším romským
aktivistům i proti některým novinářům, zejména těm, kteří poskytují informace o situaci romské
menšiny do zahraničí. Nemáme informace o všech těchto případech, ale charakteristický byl postup
policie vůči Janu Čulíkovi.
Jana Čulíka nejprve telefonicky kontaktoval člověk, který se představil jako policejní
vyšetřovatel a požádal ho o informace v souvislosti se zprávou romské tiskové agentury, které BL
uveřejnily. Je to velmi neobvyklý postup policejní práce, už proto, že volající nemůže svou
totožnost nijak doložit, a Čulík proto žádost odmítl. Rokycanská policejní mluvčí poté uvedla
pro Mladou frontu Dnes, že policie požádá v souvislosti s vyšetřováním Jana Čulíka o právní
pomoc (jinými slovy o výslech) britské kolegy.
Jaký byl další vývoj, není známo, ale dá se předpokládat, že pokud vůbec byla žádost odeslána,
britská strana ji odmítla, protože pomoc poskytuje pouze v případech, které jsou trestné i ve
Velké Británii (a o takovou záležitost tu evidentně nešlo).
V souvislosti s tím jsem se obrátil na vládního zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla, avšak ten
vůbec nereagoval a potvrdil tak hypotézu, že se jedná o akci, která se rozhodně neděje za zády
jeho vlády (a že sám je, minimálně v tomto případě, spíš než čím jiným zmocněncem kočky pro práva myší).
Je-li tomu tak, jak se jeví z těchto poznatků, státní moci nejde o vyšetření záležitosti,
ale chce prostě ukázat romským iniciativám a novinářům tvrdou roku; pokud nám nebudete dělat
problémy, Romové nebudou z České republiky emigrovat a do zahraničí neproniknou žádné zprávy
o jejich diskriminaci, necháme vás na pokoji. Pokud ne, ve vězení je místa dost.
Kauza otce a syna Giňových je jednou zastávkou na této cestě, a její výsledek tedy závisí zejména
na politických ohledech.
Ale dál už povídat nebudu, dál už neumím... tedy, přesněji řečeno, umím, ale, jak laskavý čtenář jistě
pochopí, nerad bych články pro příští číslo Britských listů připravoval ve vazební cele (řekněme
pro přechovávání drog nebo dětské pornografie, tedy zločinů, které policie celého světa
v takových případech s oblibou - protože nejsnáz - "dokazují").