Mnoho zajíců profesora Kotáska a dobré recepty na kvalitní
školství
Jan Marintz
Zrušení víceletých gymnázií a zvláštních
škol, povinná výuka dvou cizích jazyků od třetí a
šesté třídy základní školy, reforma veřejné správy
ve školství, reforma maturitních zkoušek a v podstatě celého
sekundárního vzdělávání, integrovaná výuka všech
žáků pod jednou střechou jednotné základní školy,
vysokoškolské vzdělání učitelek mateřských škol,
komplexní diagnóza žáka na konci prvého a druhého stupně
základní školy z rukou kvalitního učitele. To je jen několik
ukázek, které mají dokumentovat, že se v českých školách
chystají opravdu velké změny.
Profesor Kotásek v exkluzivním rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes
(25.7.2000) poodhalil oponu, za níž jsou školští experti
skloněni nad útrobami nemocného školství a s vědeckou
přesností sepisují recept, jak spoustu věcí lze ve škole
dělat lépe a kvalitněji. Nic proti receptům, ale každý
zkušený lékař před zahájením radikální léčby,
chirurgické operace či dokonce před napsáním pouhého receptu
na nemocný žlučník neopomene pacientovi vysvětlit smysl
léčby a zejména se ho snaží získat k nezbytné
spolupráci, která je alfou a omegou všech plánovaných
léčebných procedur.
Pacient, kterému je vystaven recept, musí být především
lékařem přesvědčen o správném postupu léčby, kterou
ošetřující lékař zvolil. Jinak pacient při odchodu z
ordinace recept zahodí, bude se léčit sám a nedojde k
žádoucím změnám. Stejně tak je nesmyslné vystavovat
pacientovi příliš mnoho receptů najednou, neboť každá
léčebná strategie musí především respektovat prioritní
obtíže, na které je nutné se zaměřit, aby pacient kvůli
bolestem kloubů mezitím nezemřel na prahu ordinace na infarkt
myokardu. Současná situace ve školství ale připomíná
spíše operaci z oboru plastické chirurgie. Řadě expertů se
české školství z pochopitelných důvodů nelíbí a
rozhodli se ho změnit radikálními řezy a systémem mnoha
závažných chirurgických zásahů do některých životně
důležitých funkcí, které mohou vyvolat pooperační šok a
trvalou invaliditu. Plánuje se dokonce přemístění řady
orgánů na jiná místa a závažné změny v metabolismu
zejména základního a středního školství.
Jen se jaksi zapomíná na pacienta, kterého je nutné
přesvědčit, že se mu bude chodit lépe, bude-li mít čtyři
nohy. S dnešními školami je to tak trochu podobné.
Nad oslabenými údy českého školství se v současné době
sklánějí dva chirurgické týmy a nezávisle na sobě
jsou odhodlány změnit pacienta k obrazu svému.
Chirurgický tým připravující Bílou knihu je
odhodlán k vážným chirurgickým zásahům se stejnou
rozhodností jako tým urologů, který na to jde z druhé strany a
zpracovává návrh Zákona o vzdělávání. Oba týmy jsou
rozhodnuty operovat nezávisle na sobě a chirurgické zásahy na
těle české školy jsou minimálně konzultovány, neboť se
před plánovanými operacemi sešly v tomto roce pouze jednou.
Jeden tým již začal připravovat několik dobře míněných
amputací, zatímco druhý začíná léčbu sepisováním
receptů a "spoléhá na pedagogickou a školskou
kulturu, protože všechno přece nemusí být řečeno ve
školském zákoně". Oba týmy mají ovšem jedno společné,
jsou odhodlány operovat pacienta, aniž by s ním plánované
změny s dostatečným předstihem prodiskutovali a na operace jej
připravili. Dost možná, že opravdu přežije, zvykne si na
čtyři nohy a dvě hlavy mu třeba časem umožní pochopit
význam těchto nezbytných změn.
Naplánování závažných změn v rámci českého
školství na dobu letních prázdnin a
dovolených učitelů připomíná stejně tak manželku,
která po odjezdu dětí na letní tábor a
churavého manžela do Františkových Lázní přestaví
nábytek, vyhodí jim většinu obnošeného šatstva a
osobních věcí a vyrazí s kreditní kartou na velký nákup
všeho, co nabízí nejbližší supermarket. Má bezpochyby
mnoho velmi dobrých nápadů a má nesporně pravdu v tom, že
spoustu věcí se dá dělat lépe a kvalitněji. Nápady ovšem
nestačí, je nutné získat pro spolupráci všechny členy
rozvětvené rodiny pedagogů, jinak manželka po návratu
rodinných příslušníků projde obdobím mnoha konfliktů a
velmi bolestivé frustrace, protože nebyly pochopeny její dobré
úmysly. Stejně tak je nutno se obávat, že příliš rychle
vystavěné pomníky českého školství na počest
sociálnědemokratické vynalézavosti zůstanou pro mnohé
učitele a zejména rodiče sochami bez duše, pokud nebudou
vydány spisy, v nichž tato esenciální duchovnost bude
skutečně sídlit.
Již Masaryk říkával, že pokrok
neznamená stálou a přímo chorobnou snahu po novotách. Podle
jeho představ by se pokrokový demokratismus měl snažit
překonat jak konzervativizmus, tak radikalismus. Oba jsou
nebezpečné, stejně jako utopické. Aby nebyla Bílá kniha jen
surrealistickým manifestem, měla by být provázena nejen
vědecky fundovanou analýzou, ale i experimentálním
ověřováním jednotlivých etap reformních změn. Jinak se
stane krátkodobým snem, který se rozplyne po prvém zvonění v
nové jednotné škole.
V současné době probíhá
například v Dolním Sasku přestavba základního školství
směrem k vytvoření modelu školy pro všechny, kterému ovšem
předcházelo několik let intenzivních příprav. Projekt
Škola pro všechny je výsledkem snah organizace UNESCO, která se
podrobněji začala zabývat edukací dětí se specifickými
vzdělávacími potřebami. Výstavba integrovaného systému
vzdělávání všech žáků pod jednou střechou základní
školy ovšem vyžaduje připravenost odborníků, vývoj
kompetencí a zejména připravenost lidských a finančních
zdrojů.
Sebekrásnější myšlenky, vyslovené ve chvatu, jsou
většinou vystaveny riziku, že se stanou jen výkřikem skupiny
reformátorů, nebudou-li o jejich významu a smysluplnosti
učitelé a rodiče dostatečně přesvědčeni a zejména ke
změnám získáni. České školství pak bude spíše
připomínat experimentální laboratoř plnou dobrých nápadů
doktora Frankensteina. Jen ti pokusní králíci nejsou doposud
schopni pochopit dějinný význam připravovaných změn. Tiše
si hopkají pod stoly školských expertů, chroupají poněkud
uvadlý salát, sní si své malé králičí sny a netuší,
co je čeká příští neděli před obědem. Vědecké
týmy expertů ovšem po čase mohou zjistit, že se nejedná
vlastně ani tak o králíky, ale o zajíce, jejichž počet a
rychlost úprku převyšuje fyzické schopnosti postarších
vědců navyklých spíše prohánět koktající žáky u
prastaré školní tabule.