Mnoho zajíců profesora Kotáska a dobré recepty na kvalitní školství

Jan Marintz

Zrušení víceletých gymnázií a zvláštních škol, povinná výuka dvou cizích jazyků od třetí a  šesté třídy základní školy, reforma veřejné správy ve školství, reforma maturitních zkoušek a v podstatě celého sekundárního vzdělávání, integrovaná výuka všech žáků pod jednou střechou jednotné základní školy, vysokoškolské vzdělání učitelek mateřských škol, komplexní diagnóza žáka na konci prvého a druhého stupně základní školy z rukou kvalitního učitele. To je jen několik ukázek, které mají dokumentovat, že se v českých školách chystají opravdu velké změny.

Profesor Kotásek v exkluzivním rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes (25.7.2000) poodhalil oponu, za níž jsou školští experti skloněni nad útrobami nemocného školství a s vědeckou přesností sepisují recept, jak spoustu věcí lze ve škole dělat lépe a kvalitněji. Nic proti receptům, ale každý zkušený lékař před zahájením radikální léčby, chirurgické operace či dokonce před napsáním pouhého receptu na nemocný žlučník neopomene pacientovi vysvětlit smysl léčby a zejména se ho snaží získat k nezbytné spolupráci, která je alfou a omegou všech plánovaných léčebných procedur.

Pacient, kterému je vystaven recept, musí být především lékařem přesvědčen o správném postupu léčby, kterou ošetřující lékař zvolil. Jinak pacient při odchodu z  ordinace recept zahodí, bude se léčit sám a nedojde k  žádoucím změnám. Stejně tak je nesmyslné vystavovat pacientovi příliš mnoho receptů najednou, neboť každá léčebná strategie musí především respektovat prioritní obtíže, na které je nutné se zaměřit, aby pacient kvůli bolestem kloubů mezitím nezemřel na prahu ordinace na infarkt myokardu. Současná situace ve školství ale připomíná spíše operaci z oboru plastické chirurgie. Řadě expertů se české školství z pochopitelných důvodů nelíbí a  rozhodli se ho změnit radikálními řezy a systémem mnoha závažných chirurgických zásahů do některých životně důležitých funkcí, které mohou vyvolat pooperační šok a  trvalou invaliditu. Plánuje se dokonce přemístění řady orgánů na jiná místa a závažné změny v metabolismu zejména základního a středního školství. Jen se jaksi zapomíná na pacienta, kterého je nutné přesvědčit, že se mu bude chodit lépe, bude-li mít čtyři nohy. S dnešními školami je to tak trochu podobné. Nad oslabenými údy českého školství se v současné době sklánějí dva chirurgické týmy a nezávisle na sobě jsou odhodlány změnit pacienta k obrazu svému.

Chirurgický tým připravující Bílou knihu je odhodlán k vážným chirurgickým zásahům se stejnou rozhodností jako tým urologů, který na to jde z druhé strany a  zpracovává návrh Zákona o vzdělávání. Oba týmy jsou rozhodnuty operovat nezávisle na sobě a chirurgické zásahy na  těle české školy jsou minimálně konzultovány, neboť se před plánovanými operacemi sešly v tomto roce pouze jednou. Jeden tým již začal připravovat několik dobře míněných amputací, zatímco druhý začíná léčbu sepisováním receptů a "spoléhá na pedagogickou a školskou kulturu, protože všechno přece nemusí být řečeno ve školském zákoně". Oba týmy mají ovšem jedno společné, jsou odhodlány operovat pacienta, aniž by s ním plánované změny s dostatečným předstihem prodiskutovali a na operace jej připravili. Dost možná, že opravdu přežije, zvykne si na  čtyři nohy a dvě hlavy mu třeba časem umožní pochopit význam těchto nezbytných změn.

Naplánování závažných změn v rámci českého školství na dobu letních prázdnin a  dovolených učitelů připomíná stejně tak manželku, která po odjezdu dětí na letní tábor a  churavého manžela do Františkových Lázní přestaví nábytek, vyhodí jim většinu obnošeného šatstva a  osobních věcí a vyrazí s kreditní kartou na velký nákup všeho, co nabízí nejbližší supermarket. Má bezpochyby mnoho velmi dobrých nápadů a má nesporně pravdu v tom, že spoustu věcí se dá dělat lépe a kvalitněji. Nápady ovšem nestačí, je nutné získat pro spolupráci všechny členy rozvětvené rodiny pedagogů, jinak manželka po návratu rodinných příslušníků projde obdobím mnoha konfliktů a  velmi bolestivé frustrace, protože nebyly pochopeny její dobré úmysly. Stejně tak je nutno se obávat, že příliš rychle vystavěné pomníky českého školství na počest sociálnědemokratické vynalézavosti zůstanou pro mnohé učitele a zejména rodiče sochami bez duše, pokud nebudou vydány spisy, v nichž tato esenciální duchovnost bude skutečně sídlit.

Již Masaryk říkával, že pokrok neznamená stálou a přímo chorobnou snahu po novotách. Podle jeho představ by se pokrokový demokratismus měl snažit překonat jak konzervativizmus, tak radikalismus. Oba jsou nebezpečné, stejně jako utopické. Aby nebyla Bílá kniha jen surrealistickým manifestem, měla by být provázena nejen vědecky fundovanou analýzou, ale i experimentálním ověřováním jednotlivých etap reformních změn. Jinak se stane krátkodobým snem, který se rozplyne po prvém zvonění v  nové jednotné škole.

V současné době probíhá například v Dolním Sasku přestavba základního školství směrem k vytvoření modelu školy pro všechny, kterému ovšem předcházelo několik let intenzivních příprav. Projekt Škola pro všechny je výsledkem snah organizace UNESCO, která se podrobněji začala zabývat edukací dětí se specifickými vzdělávacími potřebami. Výstavba integrovaného systému vzdělávání všech žáků pod jednou střechou základní školy ovšem vyžaduje připravenost odborníků, vývoj kompetencí a zejména připravenost lidských a finančních zdrojů.

Sebekrásnější myšlenky, vyslovené ve chvatu, jsou většinou vystaveny riziku, že se stanou jen výkřikem skupiny reformátorů, nebudou-li o jejich významu a smysluplnosti učitelé a rodiče dostatečně přesvědčeni a zejména ke změnám získáni. České školství pak bude spíše připomínat experimentální laboratoř plnou dobrých nápadů doktora Frankensteina. Jen ti pokusní králíci nejsou doposud schopni pochopit dějinný význam připravovaných změn. Tiše si hopkají pod stoly školských expertů, chroupají poněkud uvadlý salát, sní si své malé králičí sny a netuší, co je čeká příští neděli před obědem. Vědecké týmy expertů ovšem po čase mohou zjistit, že se nejedná vlastně ani tak o králíky, ale o zajíce, jejichž počet a  rychlost úprku převyšuje fyzické schopnosti postarších vědců navyklých spíše prohánět koktající žáky u  prastaré školní tabule.