O hlídacích kozách, zemích v půli cesty a (ještě jednou) o presumpci neviny
Když váš pes pokouše souseda, nevyřešíte to tím, že se psa zbavíte a místo něj k boudě
přivážete kozu. Na federálním a později českém ministerstvu vnitra se ale stalo něco velmi
podobného: aby bylo zaručeno, že policie přestane být nástrojem represe proti "nepřátelům
socialismu", byli do čela resortu ministerstva vnitra jmenování (a po osm let tam setrvali)
lidé z bývalého undergroundu.
Koza nekouše, ale ani nehlídá. Ruml s Fendrychem z policie neudělali nástroj mocenského útlaku,
ale ani ji nereformovali v profesionálně fungující policejní aparát demokratické země.
O tom, jak má vypadat "policing", výkon policejní služby, neměli ti dobří mužové představu,
a už vůbec netušili, jaká by měla být personální politika jejich resortu, která by k takovému
výsledku vedla. Nepochybuji o tom, že Ruml s Fendrychem své práci dávali vše a upřímně ji
milovali - byli amatéry v pravém slova smyslu.
Z ministerstva vnitra i z policie odešla řada schopných lidí a nahradili je ti, pro které je
práce u policie zajímavá hlavně tím, že jim dovoluje uplatnit moc nad druhými. Že takto
"restrukturalizovaná" policie nyní straní skinheadům a dalším stoupencům militantní pravice,
není tak velké překvapení.
Jako v tolika jiných směrech je postavení policie v České republice někde uprostřed mezi
napodobovaným západním vzorem a východoevropskou realitou. Český prezident (ani premiér) přímo
nerozhoduje o tom, kdo půjde za mříže, jak je tomu v Rusku, Srbsku nebo Bělorusku, ale je-li
někdo obžalován nebo vzat do vazby, neznamená to ještě, že se dopustil trestného činu.
Příkladů najdeme bezpočet, a to i v otevřených zdrojích.
V postkomunistické společnosti, která stojí teprve na počátku společenské reformy (a nikoli na
jejím konci, jak druhdy prohlásil jistý předseda vlády), je nesmírně důležitý princip presumpce
neviny. Kdyby pouhé zahájení policejního vyšetřování způsobilo, že televize svého redaktora nebo
moderátora stáhne z obrazovky, dostaly by policie a vláda do rukou velmi silnou zbraň, jak
ovlivňovat zpravodajství, a do zpráv by se nedostaly ani nejkřiklavější kauzy, jako byla např.
"válka policajtů" v Olomouci nebo drogový skandál v Brně.
K policii vstřícní reportéři (mezi něž patří např. Anna Stárková z ČT) jsou sice schopni zajistit
atraktivní záběry z policejních zásahů, ale těžko se od nich dočkáme objektivního zpravodajství
o korupční aféře mezi policisty.
Proto opakuji: Dokud nebude Ondřej Giňa pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, neexistuje
důvod, proč by neměl moderovat Události. Nesouvisí to ani v nejmenším s jeho "pozitivní
diskriminací", jak kdosi v BL naznačoval (ostatně Giňa žádnou nepotřebuje), ale je to užitečná
prevence před pokušením moci manipulovat veřejnoprávní média.
