Pilíře ekonomické globalizace
Slavomír Tesárek
Základním kamenem a motorem globalizace ekonomiky jsou nadnárodní korporace (TNK). I když se jejich vznik datuje do 1. poloviny 20. století, jejich pravý rozmach nastal během posledních 25 let. V této době se také rozdíly mezi chudými a bohatými zvětšily a počet nezaměstnaných po celém světě vzrostl. Vlády jednotlivých států si velké nadnárodní korporace předcházejí nízkými daněmi a snahou o udržení cenové stability, což se činí snižováním veřejných výdajů, omezením sociálního zabezpečení apod. Odměnou za to mají být investice na posílení jejich ekonomik. Aby nadnárodní korporace snadněji prosazovaly své cíle, zakládají různé lobbystické organizace, jako je např. Evropský kulatý stůl průmyslníků (European Roundtable of Industrialis - ERT). Tyto organizace mají obrovský vliv na rozhodovací procesy v mezinárodních organizací a společenství typu Evropské unie či Severoamerické dohody o volném trhu (NAFTA). Klíčovou roli v procesu ekonomické globalizace nesou instituce Světová banka (SB) a Mezinárodní měnový fond (MMF) založené v roce 1944 v Bretton Woods v USA. Tyto instituce formou půjček a investic financují projekty na „oživení“ slabých ekonomik.
Přitom si stanovují tvrdé podmínky při poskytování úvěrů, které rozvojové země vzhledem ke své hospodářské situaci stěží mohou odmítnout a stávají se tak jakýmisi vazaly, neboť dluh společně s obrovskými úroky nemohou nikdy splatit.
Nyní se tak děje prostřednictvím programů strukturálních úprav (Structural Adjustment Programme - SAP) pro poskytování půjček, jejichž návratnost se snaží zabezpečit tím, že po vládách požadují např. snížení dotací v zemědělství, devalvaci měny či škrty ve výdajích na zdravotnictví, vzdělání apod.
K těmto institucím pribyla v roce 1947 Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), která byla v roce 1996 přeměněna ve Světovou obchodní organizaci (World Trade Organization - WTO) a která se někdy nazývá „třetím sloupem“ brettonwoodských organizací. Tato instituce je nástrojem k prosazování neoliberálního systému volného trhu, což je výhodné především pro nadnárodní korporace.
Jejím cílem je zajistit fungování „volného“ trhu odstraňováním překážek pro volný pohyb zboží a kapitálu. Avšak expanze velkých nadnárodních korporací v poslední době představuje vítězství komplexních byrokratických organizací nad principy volného trhu. Pečlivě organizované vstupy pracovní síly, surovin a polotovarů a rovněž výstupy v podobě zboží a služeb volnou soutěž na trhu prakticky vylučují. Jako prostředek se využívá vyhledávání co nejlevnější pracovní síly, působení reklamy, korupce.
Za vrchol ekonomické globalizace lze považovat prozatím zažehnaná ratifikace Multilaterální dohody o investicích (MAI), již projednávaly členské státy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Jejím cílem je rozšířit deregulační program WTO do všech oblastí, které jsou z hlediska ekonomiky zajímavé. Jde o vytvoření závazných pravidel omezujících kontrolu vlád nad zahraničními investory a zajištění větší právní jistoty a ochrany pro investice. MAI by znamenala znamenala pro signatářské státy drastický zásah do jejich suverenity a značně ztíží zpřísňování sociálních a ekologických norem, naopak pro nadnárodní korporace a investiční skupiny by znamenala nevídané obchodní možnosti.
Autor nepatří k příznivcům ekonomické globalizace…
