Další stížnost Syndikátu novinářů na Jana Čulíka
Jane Čulíku, vystavujete se naprostému zesměšnění
Syndikát novinářů ČR
Komise pro etiku
Pařížská 9
11630 Praha
Vážení členové Komise pro etiku,
využívám ještě jednou příležitosti, kterou mi dala paní předsedkyně Komise, když mne požádala, abych se vyjádřil k upozornění kolegy Jana Urbana týkajícího se neetického postupu pana Jana Čulíka.
Činím tak při příležitosti malého jubilea: uplynuly již dva měsíce od chvíle, kdy vydavatel internetové stránky Britské listy Jan Čulík začal veřejně ostouzet mne a mé kolegy z agentury Epicentrum absurdním tvrzením, že jsme agenti, (podle všeho i placení) jakýchsi ruských politických sil v Čechách, jmenovitě snad Berezovského či Javlinského. Za tu dobu Britské listy uveřejnily neuvěřitelných 73 souborů, tykajících se Epicentra, takřka každý den pokračuje bezprecedentní pomlouvačná kampaň, kterou se pan Čulík snaží zakrýt své profesionální a lidské selhání.
Pan Čulík nedokázal podpořit fakty svá tvrzení. Možná proto také se snaží na své nepodložené a unáhlené výroky zapomenout a v některých případech dokonce je dokonce zprovodit ze světa, tak jako se to stalo s tím úžasným objevem Čulíkovy investigativní žurnalistiky, totiž že jsme součástí "impéria Berezovského, eventuelně Javlinského". Obvinění z naší příslušnosti k "impériu" uveřejněné v Britských listech 23.6. , které napadá například svým dopisem Syndikátu Jan Urban, pan Čulík z archivu svých BL prostě potichu vymazal. Na tuto skutečnost falšování hlavních důkazů jsem upozornil Etickou komisi Syndikátu svým doporučeným dopisem z 21.července. (Mimochodem používání termínu "Javlinského mediální impérium" je pouhé klišé a svědčí o tom, že pan Čulík vůbec neví, kolik v Rusku bije. Každý průměrně vzdělaný občan v Rusku a běžný zahraniční korespondent, včetně britských, ví, že právě Javlinskij je jeden z mála vrcholových politiků ruské scény, který nevlastní žádné mediální impérium, neovládá žádný deník ani žádnou televizní stanici. Ale možná má pravdu pan Čulík v tom, že tento handicap chtěl Grigorij Javlinskij vyrovnat uplatňováním svého vlivu v Čechách prostřednictvím Epicentra. Obdivuhodný postřeh.)
Obávám se, že taktika, kterou zvolil pan Čulík, totiž pokus zamlžit původní neopodstatněná obvinění, pro něž nenašel důkazy, by mohla vést k tomu, že opět zlikviduje v archivu svých BL neudržitelná a nedoložitelná, nicméně však pomlouvačná tvrzení. V podstatě proto píšu, vážení kolegové, Komisi pro etiku tento dopis, abych tomu zabránil . Vybírám jako příklad lživých tvrzení pana Čulíka jeho text uveřejněný v BL dne 27.června:
Kdopak mluví pravdu, Jan Čulík anebo Jaromír Štětina z agentury Epicentrum? Předsedou organizace Epicentrum je ruský politik Grigorij Javlinskij. (Omylem jsem v rozhovoru v Radiožurnálu řekl Berezovskij, avšak v Britských listech jsem to posléze opravil na Javlinského.) V Radiožurnálu konstatoval včera Jaromír Štětina, že jeho agentura Epicentrum je nezávislá a pokud Jan Čulík řekl, že je závislá na ruských politických skupinách, buď lže nebo má nesprávné informace. - Potíž je, že na ruských internetových stránkách je výslovně uvedeno, že Grigorij Javlinskij, šéf ruského politického seskupení "Jabloko" je předsedou Epicentra. Viz například tato internetová adresa http://www.nns.ru/tsentr/epits2.html.
. (E-mail Epicentra je na těchto stránkách uvedený jako YABLOKO@ipsun.RAS.RU. V seznamu publikací Epicentra je uvedeno větší množství tiskovin od Grigorije Javlinského.)
S plnou zodpovědností tvrdím, že text pana Čulíka (je to mimochodem jediný pokus doložit Čulíkovo tvrzení z 23.června o tom, že jsme součástí "imperií") obsahuje dvě naprosté nepravdy a to, že: a) Předsedou organizace Epicentrum je ruský politik Grigorij Javlinskij. b) V seznamu publikací Epicentra je uvedeno větší množství tiskovin od Grigorije Javlinského. S plnou zodpovědností tvrdím též, že Javlinskij není předsedou organizace Epicentrum a v seznamu publikací Epicentra nejsou žádné tiskoviny Grigorije Javlinského. Pan Čulík zde zcela zjevně lže a budu na tomto tvrzení stát do doby, než dokáže, že Javlinskij je mým šéfem, či já šéfem Javlinského.
Grigorij Javlinskij je předsedou analytického centra svého politického hnutí Jabloko, které se jmenuje rusky Centr dlja analytičeskich i političeskich issledovanij. Používá zkratku EPIcentr, přičemž tři první velká písmena, vždy jako součást loga používaná, znamenají právě ony zmíněné analyticko-politické výzkumy. Jsem vlastně vděčný panu Čulíkovi a jeho pronikavé investigaci, že jsem se o analytickém centru Grigorije Javlinského dozvěděl.
Tady je prakořen celého omylu (nevím zda úmyslného či neúmyslného) pana Čulíka. Už 8.června uveřejnil bez komentáře v Britských listech tvrzení pana Petra Bradáče, týkající se Nadace Člověk v tísni při ČT:
Nadace spolupracuje s agenturou EPIcentrum, založenou ruským politikem Grigorijem Javlinským. Korespondenty EPIcentra jsou stálí přispěvatelé ČT Petra Procházková a Jaroslav Štětina.
Zdá se, že objevitelem senzace o spojení českých novinářů s ruskými "impérii" je právě pan Bradáč. Pan Čulík o pár dní později na toto lživé tvrzení pana Bradáče prostě naletěl, neprověřil si zdroj informace a v rozhlase a pak ve svých BL vypustil onu úžasnou bombu "Yavlinskygate".
Když bublina splaskla, tak pan Čulík, místo toho, aby připustil, že se spletl, začal, neodvážně, abych tak řekl, onu kampaň proti nám, trvající už dva měsíce. Nedostatek argumentů pro svá tvrzení zakrývá otevíráním diskuse o "novinářském aktivismu". Taková diskuse by byla velmi zajímavá, ale nemyslím si, že má právo v ní vést prim někdo, kdo tak zásadně porušuje novinářskou etiku a to tím nejhorším způsobem: lží. Mimoto je nad slunce jasné , že ani pan Urban, ani nikdo z agentury Epicentrum nezpochybňují vystoupení pana Čulíka proti "aktivismu". Nezpochybňují ani názory pana Čulíka na články, které jsme v rámci své každodenní běžné práce napsali. Prostě se k tomu nevyjadřují, neb to nepovažují za podstatu věci. Pan Čulík má právo své názory říkat. Ale nemá právo účelovou lží denunciovat kohokoliv - jen a jen proti tomu je vedena námitka Jana Urbana a jen toto považuji za předmět mé soudní žaloby na pana Čulíka. Znovu se veřejně ptám pana Čulíka, nikoliv jako novinář, ale jako člověk, jehož čest napadl:
"Jak dokážete svá tvrzení, že , cituji zcela přesně: PŘEDSEDOU ORGANIZACE EPICENTRUM JE RUSKÝ POLITIK GRIGORIJ JAVLINSKIJ a V SEZNAMU PUBLIKACÍ EPICENTRA JE UVEDENO VĚTŠÍ MNOŽSTVÍ TISKOVIN OD GRIGORIJE JAVLINSKÉHO? Žádám vás, pane Čulíku, abyste opustil zamlžování nejasnými poukazy na "aktivismus" či jakousi mou duchovní spřízněnost s Javlinským (otevřeně volám, že je mi sympatičtější než bolševik Zjuganov, nacionalista Žirinovskij a druhořadý příslušník KGB Putin, či válečník a velitel hasičů Stěpašin) a konečně předložil konkrétní důkazy těchto svých naprosto konkrétních tvrzení. Jestliže tyto důkazy nemáte, najděte konečně v sobě odvahu a přiznejte, že jste si prostě spletl povrchním pohledem do internetu Javlinského firmu EPIcentr s naší agenturou Epicentrum. Když neuděláte jedno, či druhé, vystavujete se nebezpečí úplného zesměšnění."
Pan Čulík se čím dál tím více zamotává do svých konstrukcí, ponořuje se stále hlouběji do své vlastní blamáže, což jej vede nutně k používání dalších lží. Jednu z nich si dovolím Komisi předložit. Je z poslední doby, z Britských listů, ze 17.srpna. Pan Čulík píše:
V červenci zrušil šéfredaktor Jakub Patočka Čulíkův sloupek Týden ve světě za to, že Čulík zpochybnil nezávislost Jaromíra Štětiny a poukázal na jeho novinářský aktivismus...
Není to pravda, co říká pan Čulík. Literární noviny zrušily pravidelnou spolupráci s panem Čulíkem právě kvůli porušování etických norem novináře panem Čulíkem a jejich šéfredaktor Jakub Patočka to jasně vysvětlil v Literárních novinách č.30 z 19.července:
Od tohoto čísla povede v Literárních novinách sloupek Stručně ze světa Filip Pospíšil a jeho kolegové ve Sdružení Člověk v tísni. Jan Čulík vznesl hrubá obvinění proti spolupracovníkům Literárních novin Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové v Agentuře Epicentrum (měli by podle něj reprezentovat ve spojení s ruskými politickými silami ruské zájmy v České republice). Svá obvinění nedokázal doložit a odmítl se omluvit."
Dále pan Patočka své stanovisko umírněně a pokud možno laskavě vysvětlil též v Britských listech 11. července. Jasně mluví o nečestné kritice, kterou pan Čulík uplatňuje vůči agentuře Epicentrum. Tato nečestná kritika je hlavním důvodem rozvázání spolupráce, nikoliv "zpochybnění nezávislosti Jaromíra Štětiny a poukázání na jeho aktivismus", jak nepravdivě tvrdí pan Čulík. Kdybych to měl vyjádřit jednoduše, řekl bych: slušným novinám se špatně pracuje s tím, kdo zjevně lže. Následné útoky pana Čulíka na Literární noviny a jejich přirovnávání k Rudému právu (BL z 10.srpna) jsou už jen trapnou dohrou pana Čulíka ve snaze o vlastní rehabilitaci.
Já jsem samozřejmě Literárním novinám vděčný, že se samy postavily tomu neuvěřitelnému přívalu špíny, které začal používat pan Čulík. Používání rekvizit jako "opilé ženy", s nimiž údajně posílám slušné občany naší země "do prdele" už je pod úroveň pavlačového zpravodajství. Kdokoliv si může tato nízká pomlouvačná tvrzení najít v Britských listech a mnohokrát za sebou se na ně odvolává pan Čulík aby , jak říká , zpochybnil mou autoritu.
Dalším neetickým postupem je kampaňovité uveřejňování otázek Britských listů. Následující text, převzatý z výtisku BL ze dne 19.srpna je uveřejňován již několik týdnů za sebou takřka každodenně:
Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? Je k dispozici finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.
Neetické a odporující elementárním pravidlům slušné novinářské práce je, že první otázky začal klást pan Čulík teprve po 22. a 23. červnu, kdy vypustil první informace v rozhlase a v BL o Epicentru jako součásti impéria jakýchsi ruských sil. Kdyby se mne zeptal na jakoukoliv otázku před vypuštěním svých pomlouvačných tvrzení, zřejmě bych mu odpověděl. On však nejdříve tvrdil a teprve poté se ptal. Nejdříve tvrdil a pak teprve dodatečně začal ke svým tvrzením shánět důkazy. Takto jsem musel jeho otázky odmítnout. Měl jsem k tomu dva důvody: 1)Po Čulíkových neověřených tvrzeních jsem musel počítat s tím, že pan Čulík jakoukoliv moji odpověď překroutí a jakákoliv fakta zmanipuluje. Manipulací je samozřejmě i pravidelné každodenní a mnohadenní opakování otázky, jak je agentura Epicentrum financována, přičemž se současně hovoří o blíže neurčené závislosti na Javlinském. Zjevně to má implikovat čtenáři myšlenku, že je to právě Javlinskij, který nás platí. To je vyslovené porušení všech zásad investigativního novinářství. Novinář je povinen sehnat důkazy a ne se opírat pouze o sugestivní otázky na investigovanou osobu (to je mimochodem běžný pracovní postup Britských listů v celé řadě případů). 2) Nemohl jsem a nemohu po obviněních pana Čulíka na jeho otázky odpovídat, neboť bych tím popřel základní zásady práva. Jakákoliv moje odpověď by byla obranou proti neodůvodněnému nařčení, přičemž právo jasně říká, že důkazní břemeno leží na tom, kdo tvrzení vypouští. Nesmíme zapomenout, že se budu pokoušet bránit svou novinářskou čest a čest svých kolegů v soudní při.
Na otázky kladené panem Čulíkem jsem již mnohokrát odpověděl jiným sdělovacím prostředkům i jednotlivým čtenářům Britských listů, kteří se na mne obrátili e-mailem. Odpovím na ně samozřejmě zevrubně i Etické komisi Syndikátu, bude-li to považovat za nutné.
Neodpustím si upozornění na obecnou příčinu neetických postupů pana Čulíka. Domnívám se, že řada jeho materiálů v Britských listech je, pod rouškou "kritického hodnocení", pouhým projevem jakési hypertrofované sebestřednosti až nafoukanosti (čeština pro to má hezký výraz samožer). Za všechny snad stačí uvést jeho tvrzení uveřejněné v BL 8.srpna.
Po šesti týdnech pobytu v České republice mám z českých sdělovacích prostředků velmi nepříjemný dojem. Konvenčnost a omezenost jejich pohledu je ochromující. ...podobný pocit mě přepadal častokrát např. při šťavnění o "našem vstupu do EU", kdy se vyjadřovali "zavedení komentátoři" k "aktuální problematice" v Radiožurnálu způsobem, kdy se šedá hmota mozková nepohne. Tento pocit mě ovšem nad českými sdělovacími prostředky a jejich konvenčními "debatami" (je to žvanění, nechci urážet, ale co mám dělat, když originální myšlenka po dlouhé minuty nezableskne) přepadal velmi často. Česká veřejnost i politikové si zaslouží daleko kvalitnější službu. (JČ)
Je určitě těžké být roven pánubohu, ale pan Čulík to, jak vidět zvládá s noblesou sobě vlastní. Jen nevím, zda má právo být arbitrem české žurnalistiky člověk, který prokazatelně lže, či nedovede přiznat chybu, porušuje základní rutinní zásady novinářského profesionalismu a obrňuje se bariérou týdny a týdny trvajících pomluv .
Srdečně zdraví
Jaromír Štětina , Praha
19.srpna 00
