Jaromír Štětina na otázky neodpovídá, namísto toho opakuje stále to samé
Jan Čulík
Vážený pane Štětino,
děkuji vám za další váš dopis Syndikátu novinářů.
Přikládám pro vaši informaci přílohy stránek o Epicentru, jehož šéfem je Javlinský, i seznam jeho publikací, který je na těch stranách uveden, pod adresou citovanou v Britských listech. Je to v azbuce, pokud se to řádně neotevře, prosím, dejte vědět.
Vaše nové podání Syndikátu novinářů rád zveřejním v Britských listech v pondělí dne 21. srpna 2000, stejně jako jsem dosud zveřejnil v Britských listech všechny ostatní vaše dopisy i dopisy či podání vašich stoupenců. Nemyslím však, že je ve vašem podání cokoliv nového.
Ve svém dopise, zveřejněném v Britských listech dne 25.7. 2000 (http://www.britskelisty.cz/0007/20000725i.html#08), kde vysvětlujete, že na otázky, vznesené Britskými listy, odpovídat nebudete, píšete:
"Jestli chcete usetrit misto ve svych novinach, klidne vypuste otazky, ktere mi neustale kladete. Uz jsem na ne odpovedel verejne na dotaz rady sdelovacich prostredku v Cechach. Konec koncu i ve svem vyjadreni pro Syndikat novinaru. A nebo je tam pro obveseleni nechte, mne je to celkem jedno."
Pokud je vám to "celkem jedno", proč si na ty otázky stěžujete?
Upozorňuji, že otázky zůstávají vzneseny, bez ohledu na to, kdo je formuloval, a budou existovat stále, dokud nebudou zodpovězeny.
Nechápu také, proč si stěžujete, že kritizuji vaše "angažované" novinářské psaní, když se k němu sám vášnivě hlásíte (viz Literární noviny č. 33/2000).
Časem dojde i veřejnosti v České republice, že je tento jednostranný způsob psaní, ovlivněný emocemi a tedy manipulativní, pro profesionální novinářskou práci zcela nepřijatelný, i že je nepřijatelné tisknout pouze argumenty jedné strany v určité kontroverzi a neposkytnout prostor straně druhé. Nemluvě o tom, že zrušení sloupku v Literárních novinách nikoliv kvůli jeho případné špatné kvalitě, ale za to, že se jeho autor "provinil" vyřčením něčeho, co je v české společnosti tabu, připomíná praktiky z doby komunismu. (Pomíjím už to, že jsem sloupek psal zadarmo, a teprve když ho Jakub Patočka zrušil, napsal mi, že mi za něj zpětně zaplatí honorář, takže je to celé vlastně groteska.)
Přikládám svůj text pro Literární noviny, který je mou poslední reakcí na tuto záležitost a který Literární noviny po zveřejnění čtyř kritických článků vůči mé osobě odmítly v plné verzi otisknout, protože je nekvalitní. Byl zveřejněn v Britských listech na této adrese: http://www.britskelisty.cz/0008/20000816g.html#06.
Poznámka JČ:
Od samého počátku kritizuji novinářský aktivismus a "angažované psaní" Jaromíra Štětiny, k němuž se pan Štětina vášnivě hlásí. Opakuji, že totožnost jmen obou Epicenter je záležitost relativně podružná, i když zajímavá, a otázka, proč se obě centra jmenují stejně, je legitimní. Zdůrazňováním tohoto jednoho, podružného aspektu problému a odmítáním odpovědět na všechny vznesené otázky, se pan Štětina snaží zamlžit jádro problému.
Představte si, že by existoval rumunský novinář, který by si založil v Rumunsku (jako firmu tam neregistrované) "Centrum pro ekonomiku a politiku", stejného jména jako je "Centrum pro politiku a ekonomiku" Václava Klause, a v rumunském tisku by publikoval nekriticky obdivné PR materiály o Klausovi. Nebylo by legitimní na tuto shodu okolností poukazovat?
S panem Bradáčem a jeho články nemají mé otázky či tvrzení nic společného. Od samého začátku je moje kritika zaměřena na nepřípustný, jednostranný novinářský "aktivismus" Jaromíra Štětiny, texty podbarvené emocemi, které mimochodem pan Štětina výrazně projevuje i ve svých dopisech.
Koneckonců hovoří dopisy Jaromíra Štětiny k charakteristice jeho osobnosti výmluvnou řečí. Byly zveřejněny v Britských listech
Podání Jana Čulíka Syndikátu novinářů v reakci na stížnost Jaromíra Štětiny je zde, shrnující článek k celé věci, který odmítly otisknout Literární noviny, ač jejich šéfredaktor Jakub Patočka předtím poskytl k prezentaci názorů Jaromíra Štětiny, reagujících na nezveřejněnou kritiku Jana Čulíka, jednu a čtvrt tiskové strany, je zde.
