Brutalita policie: jak to chodí v USA
Selhaly české sdělovací prostředky
Vážený pane Čulíku,
jsem šokován brutalitou české policie.
Aby nedošlo k nedorozumění, i na Západě policie často používá
nevybíravé prostředky, v Seattlu tuším nezacházeli s demonstranty zrovna
v rukavičkách.
Ale systematické týrání, ponižování a mrzačení
zadržených, náhodné zatýkání mladých lidí v takovém neslýchaném rozsahu, toho by se tu opravdu málokdo odvážil.
Policejní brutalita je hnusný problém;
v USA jsou její obětí často chudí obyvatelé vnitřních částech velkoměst.
Jenomže když se na to přijde, noviny a televize obvykle spustí pořádnou
kampaň, vysílá se to na celonárodních okruzích atd.
Nedávno byly v Oaklandu vyhození, že zaměstnáni čtyři policisté za
prokázané soustavné zastrašování, týrání a obtěžování příslušníků
minorit, které považovali za podezřelé z prodeje a konzumace drog.
Samozřejmě, drogy jsou v Oaklandu velký problém; ukázalo se však, že
policie prováděla razie bez povolení k domovní prohlídce, namátkou
napadala a mlátila výrostky které považovala za podezřelé (někdy rovnou
před školou), zadržené zastrašovala výhrůžkami násilí a trestního
stíhání proti jejich rodinám.
Na tomto případě, stejně jako na
předchozím skandálu v L.A. (policejní jednotka RAMPART) je typické, že
policie si vybírala k zastrašování oběti, které považovala za naivní,
slabé a nedůvěryhodné.
Aniž bych se chtěl a priori zastávat všech chudých a barevných a
výrostků, neumím si představit sebe v posici člověka, který si stěžuje na
policii a nemá peníze na právníka, je barevný, je bez vzdělání a má
(případně) i záznam v rejstříku.
Oaklandský případ se provalil teprve,
když na něj upozornil policejní nováček, jenž byl plný ideálů z
policejní akademie a s praktikami svých kolegů nechtěl mít nic
společného. (Předchozí stížnosti zatčených nikdo nebral vážně.)
Teprve
potom se záležitosti začala zabývat prokuratura. No, a nyní má
Oaklandsky policejní šéf plně ruce práce s vysvětlováním, že se jednalo
o izolovaný, netypický případ a že probíhající vyšetřování prokuratury
je dostatečně nezávislé.
Na uvedeném srovnání je patrné nesmírně selhání sdělovacích prostředků v
Čechách. Představa, že by o takové brutalitě noviny v USA nepsaly, ale
naopak se zastávaly našich statečných příslušníků a šířily paniku o
sfetovanych násilných výrostcích je směšná.
Sdílím Vaše přesvědčení, že praktiky policejního týrání v Praze mají své
kořeny v komunistické policejní mentalitě:
1) Příslušník se zodpovídá
svému řídícímu orgánů, straně a vládě.
2) Policie, prokuratura a soud
jsou jeden a týž orgán
3) Soudy a prokuratura hájí zájmy strany a vlády
Mnohé z těch, kteří v Praze demonstrovali, bych si k sobě domů (anebo
do Prahy) opravdu nepozval. Jenže, i kdyby policie skutečně zatýkala
pouze nebezpečné násilníky a ne převážně náhodné chodce, násilí, kterého
se na zatčených dopustila, připomíná staré špatně časy.
Na okraj bych chtěl uvést ještě jeden příběh: Za starých časů (tuším v
roce 1986 nebo 87) navštívila jedna dáma své příbuzné v Rumunsku. Na
Západě žila již delší dobu a proto z jejího vzezření nebylo patrné, že
se v Rumunsku snadno vyzná a domluví. Nuže, stalo se, že ji v Brasově
nějaký lump vyhodil z vlaku (její kufry si ponechal). Paní se však
rychle dovolala pomoci a na následující stanici už na lumpa čekala
policie. Policisté pak tu paní přivezli na policejní stanici a ukázali
jí lumpa - přivázaného k židli - a zbitého do krve. "Je to von?" ptali se
bodří policisté (celí šťastní, že zas někoho dopadli). "No tak si poďte
taky bouchnout," říkali té paní, "ještě mu pár zubů zbylo".
Doufám, že díky tomu, co se v Praze stalo, si nyní lidé v Čechách
uvědomí, že příště se mohou na jedné takové policejní židli ocitnout
sami.
