O nedůvěryhodnosti KSČM
Pro dobrotu na žebrotu...
Novácký pořad Sedmička dne 15.10.2000 byl zážitkem pro milovníky černého humoru. Pod taktovkou moderátorky
Jitky Obzinové v něm velmi inteligentně a korektně diskutoval předseda vlády s komunistickým vůdcem Grebeníčkem. Jedna z pasáží jejich duelu překonala svou groteskností snad vše, co kocourkovského se dalo dosud v pořadech podobného druhu slyšet.
Z výroků pana Grebeníčka stojí za zaznamenání, že jeho strana se hlásí k
odkazu TGM a ctí také
Dr. Edvarda Beneše, pro kterého se mimo jiné neúspěšně snažila získat vysoké
státní
vyznamenání in memoriam. Stejně tak se strana hlásí k odkazu Husa a
Palackého. Dále nelze
přehlédnout, že přes značné úsilí jak premiéra, tak moderátorky, se
nepodařilo přimět voždě
komunistů, aby se jednoznačně distancoval od nositelky okupačního režimu,
Komunistické trany Československa. Nelze než souhlasit s ním v tom, že účastníci
protirežimních manifestací
v r.1989 netušili, čím vším zaplatíme za rozpad sovětského imperia a jím
vyvolaný konec vlády
komunistické strany. Jde jen o to, zda to premiérovi připomněl ten správný
člověk a zda byl
Miloš Zeman tím správným adresátem kritiky za činnost politické garnitury,
které tak dlouho
"šel po krku", až úspěšně "vešel do Strakovky hlavním vchodem". Přímo fackou
Miloši
Zemanovi jak za korektní chování při debatě, tak i obecně za pohodové
soužití strany růže
s bývalými komunistickými aparátčíky byla Grebeníčkova výtka, že v ČSSD
aktivně působí
dokonce i lidé, kteří byli příslušníky aparátu KSČ v padesátých letech, tedy
v době nejtvrdšího
totalitarismu. Inu, Miloši Zemanovi se za dobrotu dostalo zasloužené odměny...
Vztah komunistů k Masarykovi je dobře známý. V době předválečné byli jeho
rozhodnými
odpůrci a pomluvači. Svůj vztah k němu na krátkou dobu konjunkturálně
změnili v průběhu
druhé světové války. K volbám v r.1946 vydali dokonce leták, v němž se
deklarativně hlásili
nejen k Masarykovi a Benešovi, ale i sociálním prvkům v učení Ježíše Krista.
V té době tvrdil
soudruh Nejedlý, že komunisté jsou jedinými oprávněnými dědici všech
pokrokových tradic českého národa stejně, jako se dnes pan Grebeníček hlásí k "Husovi,
Palackému a Masarykovi".
Ještě počátkem r.1950 připravovali komunisté mohutné oslavy 100. výročí TGM,
nad kterými převzal osobní záštitu Klement Gottwald. Zápal pro Masaryka je však v
tichosti rychle opustil a
v následujícím období překonali svou záští k Masarykovi i nacisty. Například
krásný Masarykův
pomník na hodonínském náměstí přežil nacistickou okupaci na svém místě pod
bedněním
s říšskými orlicemi, ale komunisté jej zlikvidovali beze stopy. Stejně se
vedlo i celé řadě dalších
památek na Masaryka, které byly sice na přání nacistů uklizeny, nikoli však
zničeny, aby se pak
dočkaly definitivního zániku za vlády "dědiců nejlepších tradic národa".
Nyní se doba změnila a
Grebeníčkovi komunisté by si opět rádi zvýšili popularitu s pomocí
Masarykova jména.
Takové názorové veletoče jsou systémovým prvkem komunistické politiky.
Marx-leninská teorie
strategie a taktiky poskytuje velmi spolehlivý pseudovědecký podklad pro
jednání, které
posvěcuje nejen libovolné účelové změny postojů, ale i infiltraci
oficielních struktur režimu, jenž
má být zničen . Pan Grebeníček prokázal, že on i jeho strana si tuto část
marx-leninismu
dokonale osvojili a stali se tak důstojnými pokračovateli oné quislingovské
organizace, které se
v pořadu za žádnou cenu nechtěl zříci.
Poznámka JČ: Je bezpochyby, že KSČM odmítáním odsoudit bezpráví komunistického režimu poškozuje svou integritu. Jenže je také nasnadě, že rituální útoky na představitele KSČM v tomto smyslu jsou už po jedenácti letech pádu komunismu dosti nudné a banální - je to nepříliš imaginativní kopání do mrtvoly. Jisté také je, že KSČM spoléhá na voličskou podporu i určité vrstvy obyvatelstva, která zaujímá k nynějšímu režimu v ČR záporný postoj - KSČM by bezpochyby tuto podporu ztratila, kdyby bezpráví komunistického režimu odsoudila. To je asi jako Václav Klaus nikdy nepřijme princip keynesiánského hospodářství anebo Miloš Zeman trh bez přívlastků a je asi zbytečné a banální je k tomu v televizi nutit. Jiná věc je také, zda je možné uplatňovat na komunistickou stranu jako takovou princip kolektivní viny. Důležitá věc je také, jakou vůbec historickou souvislost má nynější KSČM s někdejší vládnoucí Komunistickou stranou Československa - mocenským nástrojem ruského zotročení Čechů a Slováků. Argumentuji, že po pádu Sovětského svazu už není komunismus tím, co býval, a zášť a strach před ním je v nové situaci dost anachronistický. Teď existují jiné strašáky. Asi je to tak, jako když po roce 1918 měli Češi pořád strašný strach z Habsburků a česká rozvědka pořád sledovala různé pletky rakouských hraběnek, až jim ušlo, že se v Německu dostal k moci Hitler. Asi by bylo rozumnější začlenit KSČM řádně do praktické politiky v ČR, tito "komunisté" by museli opustit své hloupé kecy a museli by začít něco pořádného dělat, jinak by ztratili podporu voličů.
