Velká Británie: fiasko železniční privatizace?
Již poněkolikáté v posledních letech byla zpochybněna bezpečnost železniční dopravy, když ve středu 18. října došlo v jihoanglickém městě Hatfield k železničnímu neštěstí - už třetímu za poslední tři roky. V rychlosti 185 km/h tam vykolejil rychlík. 4 osoby přišly o život a 33 osob bylo zraněno. Někteří cestující byli z vlaku vyhozeni na násep.
Celá záležitost od té doby vyvolala obrovskou celostátní diskusi, během níž vyšlo najevo, že britské železnice, které byly za vlády britských konzervativců rozčleněny a zprivatizovány, se dostaly od té doby do zcela neudržitelně chaotické situace.
Složitým privatizačním procesem byla tehdy rozčleněna integrovaná celostátní železniční síť a koncese na provozování jednotlivých linek byly uděleny soukromým společnostem podle konkursu, v němž vyhrály ty firmy, které byly schopny spoje provozovat s nejmenší státní dotací. Držitelé koncesí pro provozování jednotlivých spojů přitom platí poplatky za užívání tratí jiné firmě, Railtrack (Železniční komunikace), která odpovídá za údržbu a renovaci tratí.
Vzhledem k tomu, že za poslední tři roky došlo v britské zprivatizované železnici už k třetímu velkému železničnímu neštěstí, bezpečnost britských železničních tratí po privatizaci tím byla vážně zpochybněna.
Během vyšetřování nejnovější katastrofy v Hatfieldu vyšlo najevo, že express v Hatfieldu vykolejil, protože najel na zlomenou kolej. Velmi rychle se ukázalo, že k poškození koleje došlo na místě, kde kolejnice projevovala běžně se vyskytující poškození v důsledku oježděnosti, jaké se vyskytuje na nejméně jednom stu jiných míst na britských železnicích.
V důsledku tohoto šokujícího zjištění byly na více než 1600 kilometrech britských železničních tratí zavedeny z bezpečnostních důvodů v minulých dnech drastická omezení rychlosti, do té doby, než budou všechna tato místa prozkoumána. Vedlo to k naprostému celostátnímu chaosu v jízdním řádu britských železnic.
Mezitím vykolejily tento týden ještě dva další vlaky, naštěstí se pohybovaly jen velmi malou rychlostí.
Koncem týdne vydala společnost Railtrack vážné varování, že omezení rychlosti a výluky na rozpadávajících se britských železnicích budou trvat až dlouho do nového roku. Gerald Corbett, ředitel firmy Railtrack, přiznal: "Výměna kolejnic po neštěstí v Hatfieldu po celé Británii bude trvat řadu měsíců a zpoždění vlaků je nevyhnutelné." Corbett konstatoval, že totální prioritu má bezpečnost cestujících.
Railtrack nyní kontroluje více ne 1500 kilometrů železnic (dělají to technici, kteří pěšky procházejí vedle kolejnice s přístrojem, zavěšeným na ni, který zjišťuje závady. Celkem bude nutno zkontrolovat všech 17 600 kilometrů britských železnic.
V posledních dnech se počet omezení rychlosti na různých místech britských železnic zvýšil na 200 míst a očekává se, že jich bude ještě víc.
Pozdě odpoledne v úterý 24. října oznámil Railtrack nejprve, že zavádí na 65 kilometrovém úseku železnice na hlavním tahu z Londýna do Skotska po západním pobřeží Británie od anglicko-skotských hranic směrem na sever rychlostní omezení 30 km/h (vlaky tam normálně jezdí až rychlostí 190 km/h) a posléze provoz na této hlavní britské trati zcela zrušil.
Následoval naprostý chaos: přibližně 15 000 cestujících zůstaly v nejrůznějších částech Británie bez možnosti vrátit se domů. Railtrack se nejprve na poslední chvíli pokusil pro tyto cestující najmout letadlo, to však bylo neúspěšné. Teprve pak se začal kontaktovat cestující s tím, že byl provoz na hlavní trati zrušen. Posléze byly přistaveny náhradní autobusy, avšak cesta z Glasgow na anglickou hranici, do města Carlisle, vzdálenost 160 km, kterou vlak normálně urazí za něco přes hodinu, trvala nyní tři hodiny.
Toto k celé věci napsal ve čtvrtek 26. září v redakčním komentáři deník Guardian:
Náhlé rozhodnutí firmy Railtrack uzavřít úseky hlavních železničních tahů a zavést rychlostní omezení na mnoha místech železničních tratí po celé zemi vyvolává dojem katastrofického scénáře, kdy dochází k rozkladu životně důležitých součástí státní infrastruktury po dlouhých desetiletích bez řádného množství investic.
Jestliže je ohrožena bezpečnost cestujících, pak má samozřejmě Railtrack právo vyhlásit tuto pohotovost. Jenže nevěděl to Railtrack už dávno? Jak je možné, že bylo dovoleno, aby se železniční komunikace v Briánii dostaly do takovéhoto stavu, a to v období, kdy tato firma zaznamenávala tak velké zisky, že šla hodnota jejích akcií na burze silně nahoru?
Bylo by absurdní vinit privatizaci z toho, že v Británii neexistují moderní železniční tratě, protože celá řada britských vlád prostě neposkytovala železnicím dostatečné množství financí na modernizaci. I kdyby byla britská železnice stále ještě státní, nedostatek investic by byl pořád problémem.
Ale železnice byly zprivatizovány už skoro před pěti lety a namísto, aby se situace zlepšovala, neustále se zhoršuje
Na lavici obžalovaných se tedy octla samotná privatizace, která byla uplatněna u veřejné služby, pro niž lidé právem požadují vyšší standard bezpečnosti, než když učiní individuální rozhodnutí někam jet vlastním automobilem. Je možné, že Railtrack trpí systémovou chybou - možná nelze produkovat zisky a dividendy pro akcionář a zároveň vydávat obrovské finanční prostředky, jichž je zapotřebí na renovaci železnice.
Dokud tato otázka nebude vyřešena, britská vláda by jednala velmi nemoudře, kdyby pokračovala s plány zprivatizovat londýnské metro a službu leteckého dispečinku na londýnských letištích. Nejde o otázku politického dogmatu. Jde o to, že je nutno nalézt efektivní strukturu, která by dokázala poskytovat výkonnou, bezpečnou a dobře financovanou železnici, jakou jiné země považují za samozřejmost. A od tohoto cíle jsme nyní vzdálenější než před privatizací.
