 |
Trudeau byl opravdu státníkJan HurychPlně se připojuji k příspěvku pana Jírovce - o nedávno zemřelém, velkém Kanaďanovi, P. E. Trudeau. P.E.T. se opravdu lišil od většiny politiků tím, že byl něco víc - že byl totiž především státník. A není divu, že jeho odchodem z politiky se Kanada dostala už před lety do jakéhosi beztížného stavu a ve vzduchu poletují jen oportunističtí politici a politikáři, kteří nám sotva kdy přinesou, jako čáp novorozeně, zase nějakou tu stabilitu.Také v českých dějinách máme příklady státníků, po nichž následovali zase jen politici. Tak například Karel IV byl státník, zatímco Václav IV byl jen politik. Masaryk byl bezesporu státník, zatímco Beneš byl jen politik - a nešťastný výsledek jeho politikaření už také známe. Rozdíl je totiž v tom, že politici bývají značně krátkozrací a podobně jako Scarlet O'Hara z románu "Gone with the Wind" (český překlad je tuším "Jih proti Severu") , budou "o tom všem přemýšlet až zítra". Prokrastinace, t.j. oddalování řešení, je pro některý národ typická a pro Čechy dokonce skoro tak vlastenecká, jako je konzumace piva. P.E.T. dostal do vínku dvě výhody. Jednak finanční samostatnost - proto nemusel myslet na vlastní prospěch a nezatížil svoji osobnost různými korupčními skandály, které tak smutně proslavily jeho následovníky. Druhý takový dar byla jeho osobní statečnost: když byl přesvědčen, že má pravdu, šel za tou svou vizí bez váhání, a nezáleželo mu na tom, kolik má nepřátel a co tomu proboha řeknou. Kanada asi neměla víc volnomyšlenkářského premiéra než jeho, a přesto neváhal prohlásit výjimečný stav, když národu hrozilo nebezpečí. Nebezpečí od teroristů, kteří nasázeli bomby do montrealského Metra a unesli a garotovali (řetězem) ministra Laporta. Teroristů, kteří pak ještě rádi utekli na Kubu, odkud se zase - ještě daleko raději - vrátili, aby si svoje léta odseděli doma, v Kanadě. Žil jsem v té době v Quebeku - ulice sice byly plné vojska, ale přesto jsme se cítili bezpečni; koneckonců tam nepadl ani jeden výstřel, pokud se dobře pamatuji. Pro mě osobně byl P.E.T. člověk, který nám vlastně pomohl do Kanady - jeho sympatie se "sirotky" Pražského jara je známa po celém světě. Často byl charakterizován jako levičák, jini ho orazítkovali jako nepřítele Quebeku, ale on sám taková malicherná označování odmítal - to bylo pro něj nepodstatné, jemu šlo o víc. A jeho schopnost přesvědčovat a vytrvalost, s jakou stál na svém, přinášela výsledky. Pravda, ne všechny byly přijímány s jásotem, ne vše se povedlo, ale důležité bylo, že byly podloženy rozumem, ne nějakou rádoby-politikou nebo dokonce jen k utišení nátlakových skupin. Jako politik by se asi pořád musel hrabat jen na vlastním záhumenku, ale jako státník udělal Kanadě jméno i ve světě. Před dvěma lety jsem slyšel v rádiu jednoho studenta, který se vyjádřil k přednášce, kterou měl P.E.T. - tehdy už ne politicky, ale stále ještě veřejně čilý - u nich na škole. "Člověk s ním nemusí souhlasit, já například jistě ne, ale musí ho obdivovat: ten člověk má vizi, on ví, co chce a dovede to přesně říct." Co dodat? Přál bych nám, Čechům, abychom také jednou měli víc státníků a míň politiků . . . |
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|