Internet a podnikání v  budoucnosti:

Podnikání na síti likviduje trh a vytváří sdílení služeb a výrobků

Napster, agresivní internetová služba pro výměnu hudebních nahrávek, minulý týden oznámila, že se spojuje s Bertelsmannem, s jedním s největších světových podniků pro prodej hudby a zábavy, s cílem vytvořit globální "službu pro členskou základnu" pro stahování hudby z internetu, argumentoval v sobotu 4. listopad v deníku Guardian autor Jeremy Rifkin. Jeho článek shrnujeme.

Bertelsmann zároveň oznámil, že se rozhodl zrušit obžalobu, v jejímž rámci pohnal firmu Napster k soudu za to, že protizákonně distribuuje hudbu, na níž vlastní Bertelsmann copyright, prostřednictvím internetu. Jiné hudební společnosti, které se na tomto soudním sporu podílejí, se dosud nerozhodly, zda i ony stáhnou svou žalobu.

Rozhodnutí, týkající se firmy Napster, znamená velký obrat v podnikání na internetu, míní Guardian. Jsme svědky počátku boje mezi dvěma velkými hospodářskými systémy. Na jedné straně hranice existuje stará tržní ekonomika, která se skládá s prodejců a z kupujících.

Na druhé straně leží nová ekonomika, založená na síti, která se skládá ze serverů a z klientů. Na trzích si zúčastněné strany vyměňují majetek. Na sítích sdílejí přístup k službám a k zážitkům.

Nové informační a telekomunikační technologie, elektronické podnikání a globalizace ulehčují příchod nové ekonomické éry. Do poloviny jednadvacátého století trhy, charakteristický rys tradičního kapitalismu, přestanou velkou měrou existovat. Nahradí je systém založený na vztazích mezi sítěmi, na vzájemných dohodách a na právu přístupu.

Napster je první podnik nového druhu, který funguje na základě mentality sítě a nikoliv na základě tržní logiky. A právě vzor firmy Napster pravděpodobně určí způsob, jak budou firmy ve všech oborech podnikat. Existuje pro to celá řada důvodů. Zaprvé, závratná rychlost distribuce a výměny na internetu způsobuje, že přímé transakce, založené na trhu, jsou příliš pomalé. Na jediné kliknutí myše je možno distribuovat hudbu po celém světě a vyměnit si celé archívy písní, než pokladna vůbec dokáže zaznamenat prodej.

Zadruhé, distribuce hudby po internetu snižuje náklady transakce až téměř k nule, a tím v podstatě zcela likviduje tradiční marži zisku, vznikající při činnostech, spojených s prodáváním. Srovnejte transakční náklady výroby, balení, inventarizování,dopravy a prodeje cédéčka, s nákladem na výrobu jednotlivé písně či nahrávky a její okamžité distribuce milionům lidí, bez v podstatě žádných dodatečných nákladů. Zatřetí, na trzích vládne důraz na maximalizaci výroby a zisk vzniká na základě objemu prodeje. Na sítích je důraz na minimalizaci výroby a zisk vzniká sdílením rizika a sdílením úspor. Všichni u Napstera si navzájem vyměňují hudbu. Ale protože ta hudba existuje v digitální formě jako čistá informace, lze tyto informace sdílet, aniž by jejich původní vlastník utrpěl nějakou ztrátu Takže jak vydělávají firmy, jako je Napster? Vytvářejí si svou síť uživatelů tím, že poskytují služby zadarmo. Pak promění svůj hlavní kapitál, síť milionů uživatelů, v členy neboli předplatitelské subskribenty. A právě na tom je založena dohoda Napster-Bertelsmann. Napster navrhuje, že bude od svých členů požadovat měsíční poplatek 4,95 dolarů za neomezený přístup do hudebního katalogu firmy Bertelsmann.

Firmy EMI Recorded Music, Universal Music Group a Sony Music Entertainment už také oznámily, že připravují podobné plány. Studie firmy Jupiter Communications předpovídá, že do roku 2005 budou hudební společnosti vydělávat prostřednictvím takovýchto internetových subskripcí 980 milionů dolarů ročně, kdežto individuálním prodejem cédéček po internetu vydělají jen 531 milionů dolarů ročně.

Nové technologie nyní umožní, aby neustále docházelo ke zpětné vazbě, takže hospodářství přestane používat "oddělených" tržních transakcí a přejde na nepřetržitý přístup ke zboží prostřednictvím sítí. Zákazník bude platit za to, že bude trvale připojen na nekonečný proud v podstatě neomezeného množství hudby a nebude si už jen občas tu a tam kupovat cédéčko. Komerční život nyní existuje non-stop.

Napster je jen špičkou ledovce. Filmový průmysl vede podobné soudní spory s hackery, kteří vytvořili kód, který dokáže rozluštit digitální formát videodisků. To umožňuje lidem, kteří mají přístup k tomuto kódu si kopírovat filmy, vydané na DVD, a vyměňovat si je zadarmo.

Každý den si lidé tak stahují více než 300 000 kompletních celovečerních filmů v digitální formě a pozorovatelé očekávají, že tento počet dosáhne do konce roku více než jednoho milionu kopií filmů denně. Zdá se, že filmový průmysl může učinit jen velmi málo, aby tuto přílivovou vlnu zastavil.

V dlouhodobé perspektivě učiní zřejmě filmové společnosti totéž, co začíná dělat hudební průmysl a uzavřou s internetem mír, vytvoří vlastní internetové stránky a budou poskytovat přístup k filmům tím, že promění uživatele v předplatitele.

Hodně se poslední dobou úzkostlivě uvažuje o tom, jak nakládá internet v poslední době s autorskými právy. Málo pozornosti přitom věnují lidé tomu, kam celý proces vznikání sítí vede společnost. Přístup zákazníků na servery, které fungují na sítích, radikálně promění naši sociální dynamiku. Dnes je způsob, jakým začínají podnikat firmy Napster a Bertelsmann výjimkou. V budoucnosti to bude standardní způsob.

Jeremy Rifkin je autorem knihy The Age of Access: How the Shift from Ownership to Access is Transforming Capitalism (Věk přístupu: Jak přechod od vlastnictví k přístupu proměňuje kapitalismus), Penguin Books, 2000.