Jak Británie před třiceti lety připravila ilegálně skupinu ostrovanů o domov
Oliver Bancoult, kterého donutila britská vláda před 32 lety opustit svůj domov na ostrově v Indickém oceánu, klesl na kolena a políbil zemi, když se tam letos v červnu směl vrátit. Bancoultovi byly teprve čtyři roky, když musel odejít.
Letos v červnu směli Bancoult a několik jeho společníků navštívit na tři dny svůj domov, ostrov Diego García v Indickém oceánu, aby tam shromáždili materiál pro svůj soudní proces, jímž požadovali, aby jim britská vláda dovolila se domů vrátit. Nejvyšší soud v Londýně minulý týden rozhodl, že jsou ostrované v právu.
Jejich návrat - anebo alespoň adekvátní odškodné - ukončí, jak napsal deník Guardian, ostudnou epizodu v britskoamerické historii, kdy britská a americká vláda podvodně donutily obyvatele ostrova Diego García k opuštění svého domova, aby si tam Spojené státy mohly vybudovat vojenskou základnu. Počet obyvatel, kteří byli postiženi, je malý - něco mezi 400 a 4000 osobami - ale celá otázka je nesmírně závažná.
Epizoda dokazuje, jak lehce britští a američtí diplomaté lhali a jak rozhodnuti byli utajovat pravd před britským parlamentem, americkým Kongresem a OSN. Ukazuje to také, do jaké míry je britská zahraniční politika diktována Spojenými státy a jak obě velmoci zneužily důvěry ostrovanů.
Chování britské i americké vlády je zaznamenáno na stovkách stránek dokumentů korespondence, která byla dosud utajována a kterou objevili reportéři listu Guardian v Public Records Office, v archivu britských státních dokumentů v Kew. Jiné dokumenty byly prezentovány při důkazním řízení u soudu.
Jeden tento dokument, interní memorandum britského ministerstva zahraničních věcí z roku 1980, doporučuje tehdejšímu ministru zahraničí Douglasu Hurdovi, aby nebyl dovolen žádným novinářům přístup na ostrov Diego García, aby návštěvy poslanců britského parlamentu či amerického Kongresu byly udržovány na minimu, aby se na ostrov nedostali tí, "kdo úmyslně vznášejí nevítané otázky".
Spojené státy poprvé vyjádřily zájem o ostrovy Chagos, nádherné souostroví 65 ostrovů, mezi nimiž je i Diego García, na půl cestě mezi Afrikou a Indií, v roce 1962. Američané se na vrcholu studené války silně obávali komunistické hrozby, byli znepokojeni útokem Číny na Indii, k němuž došlo onoho roku a chtěli najít dobré strategické místo, protože nejbližší základnu měli ve Středozemí a pak až na Filipínách.
Británie a Spojené státy začaly tajně vyjednávat o ostrovu Diego García v roce 1964. Ostrovy Chagos byly a dosud jsou - pozůstatkem někdejšího Britského impéria. Byla uzavřena dohoda podle níž měla Británie pronajmout Spojeným státům ostrov Diego García, aby si tam Američané vybudovali vojenskou základnu. Spojené státy požadovaly, aby z bezpečnostních důvodů byli z ostrova Diego García i z okolních ostrovů odstraněni jejich obyvatelé. Británie souhlasila. Memorandum britského ministerstva zahraničních věcí, označené "Tajné", z 13. února 1969, jehož autorem byl jakýsi P.B. Porter, konstatuje, že na vládní schůzi konstatoval představitel ministerstva financí že "dává výrazně přednost úplné sterilizaci těchto ostrovů".
Britská státní správa začala předstírat, že obyvatelé těchto ostrovů na nich nemají trvalý pobyt, ale že to jsou jen dočasně tam bydlící dělníci. To byl postoj, který pak zaujímala Velká Británie a Spojené státy po dlouhá léta, i když to nebylo pravda. Jeden britský vládní dokument z ledna 1970 má dokonce titul Maintaining the Fiction, Jak udržet dál předstírání.
Někteří lidé na těchto ostrovech skutečně byli dočasní dělníci. Avšak asi 400 osob, jak britská vláda přiznala v interních dokumentech, nikoliv však veřejně, žilo na ostrovech nejméně po dobu dvou generací.
Británie a Spojené státy se obávaly, že kdyby to vyšlo najevo, vyvolalo by to potíže v OSN. Proto obě země charakterizovaly odsunuté obyvatelstvo jako "dočasné dělníky". Tito lidé byli přesunuti na ostrov Mauricius a vláda jim vyplatila 650 00 liber odškodného.
Britské ministerstvo zahraničních věcí a obrany vydalo svým tiskovým oddělením podrobné, lživé informace, jejichž účelem bylo odvést od celé věci pozornost sdělovacích prostředků.
Britská i americká vláda by se dostaly do značných obtíží, kdyby vyšlo najevo, jak naložily s obyvateli ostrovů Chagos - bylo to porušením konvencí OSN o právech domorodých národů.
Ale ono šlo ještě o něco jiného. Dokumenty z britského ministerstva zahraničních věcí ukazují, že za to, že Spojené státy dostaly od Británie možnost vybudovat si na ostrově Diego García základnu, zrušily účet ve výši pěti milionů liber, které měla Spojeným státům Británie zaplatit za jadernou střelu Polaris. Dohodu podepsal labouristický ministr zahraničních věcí George Brown.
Spojené státy zpočátku žádaly, aby dohoda byla udržena v tajnosti, a britský ministerský předseda Harold Wilson souhlasil a lhal v této věci na veřejnosti. Avšak posléze začala americká strana v této věci projevovat nepevnost. Memorandum z britského ministerstva zahraničních věcí na britské velvyslanectví ve Washingtonu z 2. června 1967 požadovalo, aby britský velvyslanec zdůraznil osobně americkému ministru zahraničních věcí Deanu Ruskovi, že "jestliže Američané pod tlakem prozradí existenci této finanční dohody, dostaneme se do vážných parlamentních a ústavních obtíží."
Všechny britské vlády u moci od roku 1960 udržovaly tuto nespravedlnost v tajnosti. Nynější labouristický ministr zahraničních věcí Robin Cook podporoval věc ostrovanů, když byli labouristé v opozici, ale jeho nynější postoj k této záležitosti je nejasný, napsal deník Guardian. Ministerstvo zahraničních věcí se sice koncem minulého týdne od celé záležitosti distancovalo, ale totéž ministerstvo zahraničních věcí bojovalo pro ostrovanům a jejich právu vrátit se domů u britských soudů až do posledního okamžiku.
