O Machové, o přežívání a o konformitě
Z jisteho uhlu pohledu mela slecna Machova stesti, ze
nebyla jen bezejmennym a bezmocnym 'nymadem', ale ze mela silne
zazemi v podobe svych zahranicnich pratel a rodiny. Existuje
mnoho prikladu, jak obvykle takovi kverulanti dopadaji. Z uhlu
pohledu vetsiny obcanu v teto republice je Sylvie Yolanda Mach
dozajista extremistkou. Jen blazen muze jit do stretu s mocenskou
masinerii z tak posetileho duvodu jako je vedomi vlastni
dustojnosti a pocit svobodneho cloveka, ktery se nechce nechat
sikanovat a ktery nedopreje predstavitelum moci ten bajecny
pocit, ze si s nim mohou delat co chteji. Ze to devce musi byt
opravdu silene svedci i fakt, ze se pri svem pocinani nezalekla
ani policejni brutality a proste si stala na svem. Dovedu si
predstavit jakou nevoli mohla osoba jako Sylvie Yolanda vyvolat
mezi policisty, kdyz vyvadela a domahala se svych prav a moznosti
telefonovat, zatimco ostatni tise snaseli skrtici pouta, se
zkrizenyma nohama zvladali dlouhe hodiny nevyhovet svym
prirozenym potrebam a po obdrzene rane se jen schoulili a snazili
se 'nedelat potize'.
Ve zdejsim extremne konformnim prostredi je neco takoveho
nevidane a neakceptovatelne. Samotne projeveni vlastniho nazoru,
resp. vubec ochota si nazor objektivne vytvaret, je vnimano jako
rizikove. Ocekavana mira subordinace mezi nadrizenymi a
podrizenymi presahuje vsechny meze a dosahuje grotesknich podob.
Jednou jsem upadla do nemilosti u sveho sefa proto, ze jsem
navrhovala najmout na stehovani nasi male firmy stehovaky, misto
abychom vse odstehovali svepomoci, jak navrhoval jemu blizky
spolupracovnik. Stehovali jsme pak svepomoci tyden, prace po
celou tu dobu stala a naklady na vypujceni dodavky jiste presahly
cenu stehovaci sluzby, nemluve o tom, ze se vsichni dost nadreli.
Kdo si mysli, ze mi pak nekdo z nich dal za pravdu, ten se myli.
V nemilosti jsem byla jeste radu mesicu a ostatni kolegove me
zdravili, jen kdyz si byli jisti, ze je pri tom nikdo nevidi.
Tezko rici, zda mira servility, praktikovana v teto zemi,
je skutecne dedictvi miulosti pocinaje pobelohorskym utlakem pres
dve diktatury az k dnesnimu stavu. Jiste je, ze tato mira je
alarmujici - ovsem jen pro toho, kdo je schopen videt, ze takova
spolecnost nevyhnutne degeneruje a neni ochoten se podridit
vseobecnemu konsensu v prezivani.
S potrebou maximalni konformity souvisi i chovani lekaru
a lekarskeho personalu - proc by si nekdo palil prsty kvuli
nejake zatracene vytrznici? Projevim sympatie nebo soucit a jeste
si nekdo bude myslet, ze k ni mam nazorove blizko.... Nicmene
dobra zprava je, ze se zrejme mezi mnoha lhostejnymi a zbabelymi
nasli dva statecni - policista, ktery ji vzal po padu z okna za
ruku a lekarka zachranky.
V jednom prispevku v BL, tykajicim se Machove, kdosi
uvadi jako dukaz jeji prislusnosti k extremistum skutecnost, ze
mela svym mikrobusem odvazet z mist demonstraci i tehotne
ucastnice. I ja povazuji za nerozumnou ucast tehotnych zen na tak
nebezpecnych akcich, ale vzpomenme na protirezimni demonstrace v
roce 1989, kde hrozilo mozna vetsi riziko a lide tam s sebou
brali i male deti. Oznacil by je dotycny za extremisty? To je
otazka na jinou diskusi a mozna by neskodilo ji na strankach BL
otevrit.
