Někdo s hlasem podobným Aleši Hušákovi mi vyhrožoval: proto chci svědčit o celém zázemí podniku Sazka
Je to vlastně už déle než jedem měsíc, konkrétně se to stalo ve středu 4. října, kdy se mi telefonicky ohlásil muž, jehož projev byl nápadně podobný hlasu Aleše Hušáka, generálního ředitele akciové společnosti SAZKA, a.s. a volně citováno mi oznámil, jak "cítí potřebu mi jako svému bývalému příteli sdělit, že již dále nade mnou nebude držet ochranný deštník" a že prý to, co v nejbližší době přijde, bude pro mne "velice ošklivé", neboť se mu v posledních dnech dostala do rukou řada materiálů, ze kterých vyplývá, že jsem společně ještě s Ing. Gardavským strůjcem předem připravené a pečlivě naplánované série útoků, vedených ze strany zejména České televize, a hlavně pana redaktora Ovečky, proti společnosti SAZKA, a.s. za účelem prý jejího očernění a celkové diskreditace.
Vzhledem k tomu, že dva dny nato vyšlo formou celostránkové inzerce Prohlášení SAZKA, a.s. společně s Prohlášením zástupců jejích akcionářů, a protože i v tomto textu byly zopakovány neurčité hrozby a navíc vyjádřena údajná souvislost současné vlny zájmu o podnikání SAZKA, a.s. s nedávným nástupem reklamní kampaně Sazce konkurující společnosti, považuji za účelné vydat následující prohlášení a uvést věci alespoň zčásti na pravou míru. Bohužel se neubráním onoho zrádného mixu subjektivního komentáře konkrétní situace a jeho konfliktu s pokusem o alespoň trochu objektivní vykreslení hlavních souvislostí, co vedly postupně k situaci, zobrazující docela plasticky lesk i bídu loterijního "byznysu" v České republice. Včetně oné typické odmlky bez jakéhokoliv zakončení, kterou vnímám v posledním období.
Jako ministrem jmenovaný člen Rady tělovýchovy a sportu při Ministerstvu školství ČR a Prezident Asociace tělových jednot a sportovních klubů ČR jsem v roce 1993 zřejmě zabránil tomu, aby při tehdejší transformaci podniku pro organizování sázek Sazka - Sportka přešly veškeré akcie do rukou ČSTV a ČOS, jak bylo jejich představiteli tehdy velmi naléhavě navrhováno a zasadil se tehdy o to, aby byly přijaty stanovy SAZKA a.s., na jejichž základě získali akcie také další nově vzniklé, nebo z područí původního ČSTV se nedávno vymanivší zastřešující organizace a svazy, působící ve sportu a tělovýchově.
Cítil jsem nezbytnost založení takových vlastnických vztahů k Sazce, které by byly dlouhodobou garancí, že v oblasti spolkového sportu a tělovýchovy nedojde k návratu faktických poměrů, jak byly před listopadem 1989, tím, že místo politické kontroly sportovního a TV prostředí nastoupí kontrola "korunou" uskutečněná ovládnutím klíčového společného finančního zdroje.
Obával jsem se, že obě výše uvedená zastřešující sdružení, tj. ČSTV a ČOS, časem zneužijí svého exkluzivního postavení akcionářů a postupnými kroky nakonec donutí pluralitní prostředí k návratu k víceméně uniformnímu pojetí občanského sdružování tělovýchově s vyloučením jakékoliv formy reálné konkurence v nabídce využití volného času při sportu. Tento aspekt, tedy prvek konkurenční nabídky s možností výběru, považuji za jeden ze základních předpokladů svobodné volby.
I když nelze paušalizovat, tuhle iniciativu, kterou jsem se svého času pokusil vnést liberalizační prvky do českého sportovního spolkového prostředí, mi po celou dobu působení v něm nemohli zapomenout zejména lídři ČSTV a ČOS, tedy hlavně ti z nich, kdo byli v minulosti úzce spjati se systémem "předsametové tělovýchovy".
Ve funkci Člena a Místopředsedy představenstva SAZKA, a.s., kam jsem byl posléze jmenován a zvolen jako reprezentant tzv. minoritních akcionářů v době, kdy mezi majoritními akcionáři (ČSTV a ČOS) bylo vyjednáváno o osobě budoucího Předsedy představenstva a generálního ředitele, jsem byl po určitou dobu v roce 1994 a 1995 pověřen řízením společnosti. Společnost jsme tehdy v roce 1994 přebírali ve stavu, kdy jí akutně hrozil úpadek. Až téměř ke hraně jeho propasti byla přivedena jednak v důsledku hrubých chyb předchozího vedení: v oblasti marketingu, porušením základních zásad finančního plánování a dále naprosto nevídaným smluvním zatížením v oblasti nákladové i neúměrnými závazky odvodových povinností plynoucích z nevýhodného komerčního úvěru.
Abych pomohl toto odvrátit, podílel jsem se podstatnou (podle některých dokonce klíčovou) měrou na rozhodujících transformačních krocích a formulování dlouhodobé podnikatelské strategie SAZKA, a.s. a společně s některými dalšími členy správních orgánů a nově motivovaným managementem se nám podařilo krizi překonat a zahájit realizaci rozvojové koncepce.
V této době bylo už zcela zřejmé, že vinou často chybného řízení a naprosto neúčinné kontroly došlo úpadku a znehodnocení drtivé většiny soustavy výrobních a obchodních společností kontrolovaných tehdy ČSTV, které mohly jinak tvořit další významný vlastní zdroj financování spolkového sportu a tělovýchovy. Za této situace jsem se v souladu se zájmy akcionářů pokusil s využitím své tehdejší pozice ustavit nové subjekty v některých případech vysloveně veřejnoprávního charakteru, domníval jsem se, že by mohly nahradit zanikající skupinu převážně výrobních firem a zajistit tak pro stabilitu celé soustavy spolkového sportu a tělovýchovy nezbytnou diverzifikaci zdrojů.
Tak měla vzniknout například Zdravotní pojišťovna Sport s perspektivou podpory a rozvoje ozdravných a rekondičních programů, analogicky jako je tomu u obdobných institucí ve Švýcarsku, Německu a dalších vyspělých zemích. Byla založena první dceřinná (a tehdy vysoce zisková společnost Business centre Sazka, a.s.), společně se strategickým partnerem byla založena společnost Kabel Plus Sport, a.s.
Stejně tak byla naplánována restrukturalizace samotné SAZKA, a.s. do formy holdingu, což by po vzoru nejmodernějších loterijních společností umožnilo zajistit jednak podstatně vyšší transparentnost hospodaření a efektivní kontrolu finančních toků v celé soustavě, nežli jak to je v případě jediného subjektu. A také dynamické rozšíření vějíře provozovaných loterijních a sázkových produktů tak, aby bylo postupně možno z pozic všeobecně respektované národní loterijní společnosti nabídnout přístup ke zdrojům dalším segmentům neziskového a charitativního prostředí a "eticky vyvážit" celou soustavu přerozdělování a užití tohoto koše zbytných prostředků.
Jakkoliv byly tyto projekty zpočátku zejména minoritními akcionáři podporovány, došlo nakonec ke znehodnocení řady z nich, neboť se v klíčových okamžicích od jejich podpory klíčoví akcionáři odvrátili, aby pak právě zejména představitelé ČSTV začali poukazovat na to, že příčinou nezdaru je vlastně ten, kdo tyto projekty inicioval.
V dalším období jsem byl vystaven nejrůznějším tlakům, přímým i nepřímým hrozbám, jejichž cílem bylo mne postupně eliminovat z tělovýchovného a sportovního prostředí. Je pravda, že to celé se odehrávalo přímo před očima sportovní veřejnosti. Při vědomí tohoto faktu jsem nepovažoval za vhodné se hlasitě obhajovat a halasně rozkrývat to, co bylo zcela očividné.
Dodnes nevím přesně, zda tehdejší neúspěch byl jen důsledek mých chyb (údajných nebo možná i skutečných), nebo spíše shoda dlouhé řady náhod, eventuálně výsledek precizně připraveného, dlouhodobě krok za krokem řízeného komplotu, v jehož průběhu bylo bezezbytku využito mého svým způsobem naivního přesvědčení, že nad osobními a mocenskými zájmy bude i v případě velké části zainteresovaných funkcionářských špiček převažovat zájem o trvalou stabilitu a vnitřní prosperitu segmentu neziskového prostředí, které jim bylo svěřeno.
Pod hrozbami kriminalizace a po zvážení všech pro a proti i vzhledem ke skutečným osobním ambicím, které byly a jsou zcela vzdáleny potřebě vládnout nebo rozhodovat o miliardových částkách, jsem nakonec ustoupil do pozadí ve víře, že moji nástupci s využitím byť jenom nepatrné části energie, kterou doposud věnovali mému systematickému ostouzení a maření všeho, čeho jsem chtěl dosáhnout, dokážou pro změnu excelentně a pozitivně pozdvihnout to, co jim bylo dáno k dispozici.
Po více jak čtyřech letech je ale zřejmé, že jsem se v tom zcela zmýlil. Že jsem měl tehdy hozené rukavice posbírat, i když jich bylo spousta, a pokusit se sportovní veřejnost přesvědčit, že ta "moje pravda" je pro český sport a tělovýchovu podstatně prospěšnější, nežli postoje, které zaujali moji "konkurenti".
Nyní, když mi je telefonicky a také zřejmě i prostřednictvím Sazkou placené inzerce v tisku nepřímo vyhrožováno a hrozí to, že se další vlna dezinformací, která se zdvihá, podporovaná značnými finančními zdroji, které má dnes SAZKA, a.s. pro tyto účely k dispozici, obrátí znovu také proti mé osobě s cílem mne dále denuncovat, nezbývá než se ke svým někdejším názorům znovu veřejně přihlásit a to i přesto, že skutečně nemám sebemenší podíl na iniciaci současné situace, kdy je SAZKA, a.s. středem pozornosti, nebyl jsem a nejsem v žádném spojení s její "konkurencí" a neuvažuji o návratu v jakékoliv podobě ani o laciné pomstě v situaci, kdy se jakoby pozvolna přeci jen začíná ukazovat kdo je kdo.
V souladu s tím, co jsem již dílčím způsobem sdělil i realizačnímu štábu ČT z redakce Klekánice, kterým jsem byl před časem osloven, abych se vyjádřil k některým problémovým okruhům týkajícím se SAZKA, a.s. a loterijního prostředí vůbec, konstatuji:
v uplynulých čtyřech letech měla a mohla SAZKA, a.s. investovat do nových loterijních a sázkových technologií a provést zásadní korekce v některých hypertrofických nákladových položkách, zejména pak té, která plyne z naprosto nevýhodného smluvního vztahu s americkou firmou G-TECH, oblasti nákladů na reklamu, a nákladů na tisk stíracích losů.
To, že se tak nestalo a navíc to, že bylo dodavatelsky setrváno u firmy G-TECH namísto toho, aby byl vybudován vlastní on-line systém, to že byl ponechán jako výrobce stíracích losů kanadská firma B.A.B.N., namísto toho, aby byla postavena nová tiskárna na území ČR, na které byla Sazce navrhována účast bez koruny vlastního investičního vkladu, to podle mého hlubokého přesvědčení připravilo za uplynulé období akcionáře v souhrnu o značné částky.
Tyto peníze by přinejmenším postačovaly na krytí jinak mnohdy v minulých letech obtížně zajišťovaných provozních nákladů sportovních a TV zařízení.
Fakt, že za téměř pět let, tedy od počátku roku 1996 do roku 2000 nebyla SAZKA, a.s. s to uvést na trh jediný nový celoplošný produkt, přestože měla z výnosu prodeje emise obligací v kapacitě cca 650 milionů Kč a z navýšení základního jmění v objemu cca 400 milionů Kč k dispozici účelové investiční zdroje, připravilo hrubým odhadem akcionáře Sazky o násobek současných Sazkou realizovaných ročních odvodů do sportu a tělovýchovy.
Výnosy z nových aktivit mohly a měly už několik let zcela saturovat všechny vykazované nároky na opravy, rekonstrukce a investice do nových sportovních a tělovýchovných zařízení.
Konstatuji, že zainteresováním vrcholných funkcionářů akcionářských spolků na účasti ve správních orgánech v placených pozicích zjevně došlo k faktické změně jejich priorit, což má za výsledek odtržení od zájmů těch, které reprezentují ve prospěch zájmu loterijní společnosti. Konec konců pro to svědčí i některá rozhodnutí z posledních let, kdy za tichého nebo i vyjádřeného souhlasu jsou krácena práva minoritních akcionářů a finanční výstupy ze SAZKA, a.s. derivovány tak, aby byl fakticky pomocí trvale usměrněných finančních zdrojů zakonzervován současný nepříliš optimální stav celé soustavy: nakonec se sedmiletým odkladem nastalo totiž přesně to, čemu jsem se v roce 1993 snažil zabránit, kdy většina společných zdrojů jsou v rukou aparátu, který je sice nesporně volen formálně demokratickou cestou, ale jehož aktivity ve skutečnosti nejsou velmi tolerantně nastavenými zpětnými vazbami efektivně kontrolovatelné.
Obracím se proto na ty, pro jejichž volnočasové aktivity by zdroje akumulované Sazkou mohly skutečně být klíčem k modernímu zázemí oblíbených činností: přemýšlejte o tom, zda je až tak nereálná a "neprůchodná" možnost zásadní transformace loterijního "průmyslu" v České republice a to i za cenu, že bude znovu učiněn pokus zopakovat to, co jsme byli nuceni překonávat v roce 1994 a co se dílem odehrálo i v roce 1996, se všemi negativními dopady možného destruktivního jednání těch, kterým jsou osobní moc a peníze v nesmyslném nadbytku nadevše.
Nejde totiž jen o navýšený obrat Sazky jako takové, docílený úpravou struktury nákladů a optimalizací vějíře jejích produktů, kterého by bylo možno docílit relativně jednoduchými zásahy do její podnikatelské strategie, ale o vytvoření takového legislativního rámce a zásad státní politiky, umožňující vznik v pravém slova smyslu národní loterijní společnosti (tj. občanům a jejich zájmům konkrétními způsoby prospěšné integrované soustavy loterijního průmyslu), která bude schopna zamezit únikům loteriemi a sázením akumulovaného kapitálu, dnes v kapacitě ne několika jednotlivých miliard, ale několika desítek miliard korun ročně mizejících nutno přiznat, že v současné době zcela legálně (ale také zcela nepochopitelně a nesprávně) do zahraničí po té, co protekly bingy, kasíny a výherními automaty, po mechanické stránce často opravdu téměř už starožitnými přístroji a po stránce systémového "know-how" nejméně 15 let zcela překonanými daleko modernější technologií fungujících na bázi on-line sítí, na kterých jsou provozovány a integrovány všechny typy loterií a sázkových her v "loterijně vyspělých" zemích.
Jde o to prostě dostat české/moravské/slezské peníze generované v této oblasti zpět pod českou/moravskou/slezskou kontrolu, aby mohly zde pracovat pro věci, které jsou tady nutně potřeba (charita) a podporovat mnohem účinněji činnosti, které nás, provozovány ve volném čase, těší (kultura a sport).
To je alespoň mým viděním celé věci totiž ten pravý cíl, který měl být politickou reprezentací České republiky v souvislosti s touhle vcelku nečekanou loterijní krizí rozpoznán a jehož dosažení a plné naplnění co nejrychleji by si naše veřejnost, podporována svými svobodnými médii, měla vyžádat! Je to zvláštní, ale zdálo se mi v době těch televizních pořadů o Sazce, že je ten cíl opravdu už absolutně k nepřehlédnutí... že bych se přeci jenom zase tak trapně zmýlil?
MUDr. Miroslav Svoboda
