Přiměřenost ve všem
Uvaha pana Matusinskeho
si bere na paskal primer Jana Culika o restauraci, ktery byl z ne docela
pochopitelnych duvodu uveden v souvislosti s tzv 'udajnou' policejni
brutalitou. Rika se "All generalisations are dangerous (including this
one - vsechny generalizace jsou nebezpecne - vcetne moji)", ale ten primer je skutecne dost od veci. Vysledny text, vcetne
reakce JC a TP v tomto odpoutani od souvislosti pokracuje, az se stava
samoucelnym. Budiz, nastolil vseobecnejsi tema 'zapadniho' vs 'vychodniho'
mysleni...
Za vychodni mysleni povazuji demagogicke obhajovani nevhodneho primeru ze
strany Jana Culika. Relevantnost jeho primeru by se ovsem dala logicky
'napravit', zel ne docela v souladu s puvodnim zamerem:-
'Zakaznikem' policie totiz neni obvineny ci zadrzeny, ale 'spolecnost'
kterou tato policie ma ochranovat.
Podle trzniho pravidla (ze zakaznik ma vzdycky pravdu) by tedy musela
policie respektovat mineni spolecnosti, jakou teda brutalitu vuci 'zivlum'
(obzvlaste prespolnim) nejen ze nekritizujeme ale dokonce, zda se,
vyzadujeme. Pokud jsme narod sadomasochistu, tak policie, kterou mame, je
velice trzne ladena.
Problem nehledejme ani tak u policie, ale v samotne spolecnosti, ktera
'tvrdou ruku' (nejlepe vuci druhym) tak dychtive zada.
Ale vratme se na skok zpatky do restaurace: Poznamka Tomase Peciny mi
pripomnela jednu udalost v Britanii v 70 letech. Bylo, nebylo, jeden
zakaznik si koupil prazene osolene buraky. Na obalu bylo napsano neco v
tom smyslu ze pokud zakaznik neni s timto vyrobkem zcela spokojen, ma jej
vratit na uvedenou adresu, vcetne vzorku obsahu, a uvest kdy a kde sacek
zakoupil, a penize mu budou vraceny.
Dotycny toto udelal. Firma mu
odvetila, ze provedla laboratorni testy a neshledava na buracich nic
zavadneho. On odpovedel, ze on taky neshledaval na buracich nic zavadnho,
nicmene nebyl "zcela spokojen". K vysvetleni uvedl, ze kdyby byl dejme
tomu alkoholik, a dostal k piti sklenici nezavadne vody, nebyl by "zcela
spokojen", vidte? Pote co se ukazkovy pripad trzniho jednani objevil v
televizi, dana firma zmenila zneni vsech svych obalu, coz jiste stalo
nemale penize - vcetne drobne castky vracene 'nespokojenemu' zakaznikovi.
No, a pouceni? V restauraci si clovek zakupuje s urcitym rizikem artikl,
ktery neni po jeho okostovani a vraceni nadale pouzitelny pro jine
zakazniky (alespon by nemel byt). Pokud je jidlo zdravotne zavadne, nebo
neodpovida tomu avisovanemu, to je ovsem jina.
Takze, za nezavadne, byt
nechutne jidlo dluzno zaplatit, jako za 'pouzite'. Vyjma tehdy, kdy
restaurace vyslovne zarucuje stravnikovu "spokojenost" - pak je mozne se
najist dosytosti a nezaplatit vubec, viz buraky. Kdo hlasa 'satisfaction
guaranteed' at si vezme pouceni.
Jo, a co teda nase policie? Ta nezarucuje vubec nic, ani poradek na
ulicich. Jen se o to snazi, vice ci mene krecovitymi zakroky. Protoze
'zakaznik' (to jsme my) s policii nic jako smlouvu co a jak ma policie
delat, neuzavrel, leda skrze sve zvolene zastupitele - alespon o takove ja
nic nevim. A jake mame zvolene zastupitele, takovou budeme mit spravu veci
verejnych.
A abych nezapomnel. Povazuji-li se nejen za 'stravnika' ale i
prilezitostneho spolukuchare Britskych Listu, (ktere jsou nastesti temer
zadarmo), pak mam narok se svoji obcasnou nespokojenosti neco aktivniho
delat - jako napriklad tohle, nejen BL demonstrativne (z)vracet, jako
nekteri kritikove...